obitus

Auta a kočky perfektní, nejlépe, když se tyhle dva elemendy potkávají pěkně tělo na tělo, respektive kolo na ksicht. Bohužel stopáž je naprosto neuvěřitelná a pachuť nudy přichází už po slabé půlhodince. Dialogy jen pro dialogy jsou místy hodně slabé a zachránit by to mohlo jen víc Kurta, víc honiček a hlavně míň keců.

Genialni. Son of a bitch!

Proč jen není celý film natočený v duchu poslední čtvrthodinky? Ta je splatterově krvavá a příjemně ulítlá. Bohužel, to co jí předchází je kombinace nudy, trapnosti a občasných vtipných hlášek. Tak snad v dalším díle.

Zombieho "reimaginace" se v první půli zasekla ve světě Devil's Rejects. Vše je špinavé, ošklivé, zlé, prostě fuck. Včetně rodiny malého Michaela, který ve volném čase s ledovým pohledem vraždí drobná zviřátka. Není divu, že mu jednoho podzimního dne rupne v mozku a bezbranné tvorečky vymění za bezbranné lidi. Druhá půlka pak poměrně věrně kopíruje Carpiho, aniž by se pokusila dosáhnout alespoň špetky atmosféry originálu. Odkazů je mnoho, stejně jako skvělých béčkových herců, ale výsledek je zoufale nezajímavý, nudný a veskrze podprůměrný. A to včetně se Zombiem spojované brutality a násilí. Rozdílů mezi workprintem a konečnou verzí je mnoho, ale celkovém zúčtování vychází oba střihy stejně špatně. Snad se Rob příště vzmůže na vlastní látku, rozhodně by mu to prospělo.

Orgasmus.

I kdyz ho produkoval Dimension je H20 vynikajicim slasherem. Jasny, sou devadesaty leta, takze to uz nikdy nebude ono, ale nastesti se Williamson cpal hlavne do produkce a nepsal kompletne scenar. Tudiz "dnesni" teenageri (ti, kteri nesoulozi, neodhaluji se a vubec jsou nezajimavi) slouzi jen jako potrava pro Michaeluv nuz a prilis neotravuji. Hlavni hrdinkou, a jednou z nejzajimavejsich postav v ramci celeho subzanru, se tak stava Laurie Strode. Alkoholicka, neuroticka a obcas i matka. Jeji vztah s bratrem je opravdu silne tema a chvile, kdyz vezme do ruky sekeru a vyda se ona sama na lov je jedna z nejzasadnejsich v historii slasheru vubec. Krom vynikajici Jamie Lee pobavi i drobne citace. Predevsim scena s Jamie a Janet Leigh je dokonala. Navic hudba citlive inovuje Carpenterovo tema a rozhodne mu prilis nedela ostudu. Zabavna a citlive natocena zalezitost.

Kde začít? Talentovaný tvůrce Rob Zombie podruhé vkročil do řeky zvané Halloween a jestli to před dvěma lety v remaku byla zamsrádlá severočeská Bílina, letos už se ani nedá mluvit o řece. Haloween II totiž ze všeho nejvíce připomíná hnusnou stoku plnou hoven a mrtvých zvířat. Stoku, která neví kudy chce téct a jejímž jediným cílem je vypadat jinak než všechny předešlé. To se druhému Halloweenu daří naplňovat na jedničku, což bohužel není zrovna dvakrát výhra. A tak bezdomovec Michael s vizáží přerostlého myslivce pobíhá krajinou za doprovodu své mrtvé matky a sebe sama coby nesympatického děcka. Občas někoho zamorduje, ale všem výkonům chybí styl a bezcitnost, které si u něj tolik ceníme. Ostatní herci jsou na tom ještě mnohem hůře, protože, narozdíl od MM, který řekne (!) jedinou větičku, jsou nuceni neustále proklamovat kraviny ze scénáře. Navíc jsou v drtivé většině prostě nesympatičtí, takže jednoduše není důvod s nimi, coby obětmi jakkoli soucítit. Příběh neexistuje a brutalita sice nezná hranic, nicméně je nezajímavá a nudná, jako ostatně celý tenhle kousek. Ještě včera bych řekl, že nejhorším Halloweenem je trojka od Wallaceho. Ale pak jsem viděl tohle...

Absence hlavní dějové linky je vyvážená opravdu parádní podzimní atmosférou, která z jiných tematicky spřízněných kousků dělá nudné podívané. Je to vtipné, má to nápady a je to určené prakticky pouze hororovým fanouškům. Což vůbec není na škodu. Naopak.

Studentky internátní školy jsou konfrontovány s přízrakem své předchůdkyně, který v nočních můrách terorizuje jednu z nich. Postupně však v jeho existenci uvěří všechny... Mexická duchařina režiséra Carlose Enriqua Taboada z roku 1968 má všechno, co by podobný snímek měl obsahovat. Jejím nejsilnějším prvkem je bezesporu úchvatná atmosféra plná poletujícího listí, poryvů větru a temných koutů. Na takovýhle film narazíte jednou za dlouhý čas a vůbec nevadí, že příběh sám je celkem jednoduchý a předvídatelný.

Vynikající brutální podívaná, ve které není jediné hluché místo. Vše šlape a děj si přímočaře razí cestu až k nabušenému finále, aniž by výrazněji zaškobrtl. Možžná škoda, že absentuje charismatičtější záporák, ale tato skutečnost je více než vyvážena přítomností ikon žánru, více než sympatickou stopáží a kozičkami Mercedes McNab.