Halloween II

Nechutný flusanec do ksichtu Michaela Myerse, jeho fanoušků a všech milovníků dobrých filmů. Zombie naprosto rezignoval na cokoliv, co by mělo něco společného s Carpenterem, a předkládá neatmosférickou šlichtu s desítkami no-name mrtvol, tunami odhalených ňader a hrstkou naprosto zmatených herců, kteří museli mít už při čtení scénáře ze Zombieho představ hlavu v kýblu. Z Laurie je ukřičená kravka, Loomise sobecký idiot a zjevování "bílé paní" bych okamžitě zařadil do kategorie největší WTF roku! A za ten závěr by si Zombie zasloužil postavit ke stěně a vykuchat od skutečného Michaela. Ne od té vlasaté kreatury, kterou si vysnil a která nemá s chladnokrevným a zlem prolezlým likvidátorem společného vůbec nic. (15.10.2009)

Sebezahleděná glamrocková slátanina, která působí jako "Repo: Genetická opera!" bez nadhledu a reflexe, ale zato s hysterickým vypětím. Monotónní sérii sugestivních zvukových efektů a detailních gore záběrů prokládají absurdní symbolistní sekvence, které svou strojeností připomínají parodie na 60's artovky a jež mají Myersovým činům dodávat motivaci. Škoda, že ta odporuje předchozímu dílu a z rádoby "hustého" závěru dvojky dělá nelogický samoúčelný vtípek. Navíc se Zombie zřejmě inspiroval remakem "Pátku třináctého", který měl lepší tržby než "Halloween", a z Myerse udělal také hororového Terminátora - dokonce i s částečně poškozenou "tváří", z pod níž vystupuje "podstata" vraždícího stroje. A ponaučení z filmu? Nedovolujte si na bezdomovce; mohou to být masoví vrazi. Více v recenzi na Aktuálně.cz. (15.10.2009)

Robovi Zombiemu sa to podarilo. Dokázal nakrútiť ešte horší film ako jeho remake Halloweenu. Ak mal prvý film nejaké elementy, z ktorých fanúšikovi nebolo na grc, bola to pôvodná hudba, Mišova maska a Loomis. Po Carpenterovej hudbe niet ani stopy, zdrap, ktorý sa tvári ako maska sa už na seba ani nepodobá a Loomis prešiel takým neuveriteľným prerodom osobnosti, že sa to ani nedá opísať. Inak všetko ostáva na rovnakom - strašní herci, ešte horšie dialógy a naivný príbeh. Ten je inovovaný o snové vízie, ktoré sú úprimne na smiech a dávajú veľký kopanec do zadku logiky (Michael a Laurie sú azda nejako telepaticky prepojení?). Perličkou je biely kôň, ktorý je jedno veľké WTF. "Zaujímavý" koniec je výsmech študovanému fanúšikovi, lebo vie, že vykráda minimálne dve klasiky (štvrté diely Piatka trinásteho a Halloweenu). Nechutným vrcholom všetkého je Michael Myers čoby 40 ročný metalista-drevorubač. Zlaté Halloweeny 3, 5, či 8 - oproti tomuto tu sú to veľdiela. (14.09.2011)

Ach jo, tak po velice slušný jedničce přišel Rob s plytkým pokračováním, který se zařadilo mezi "moderní hnusáckou podívanou". Nemám rád tyhle filmy, u kterejch přivírám oči nebo odvracim zrak ne zděšením nebo hrůzou, ale díky hnusu, kterej je na plátně k vidění, a toho bylo hlavně v první půlce filmu víc než dost. Takhle ne. (05.11.2009)

Odmítnutí Zombieho druhého HALLOWEENU je dvojí: zastánci Carpenterovy vize nejsou schopni přistoupit na Zombieho revzionistický přístup, ve kterém zlo není iracionální, nýbrž je motivované a monstrum je polidšťováno; fanoušci "brakových" (sub)žánrů slasheru či exploitationu zase nejsou schopni přijmout ambicióznost celého projektu, který se snaží dostat grindhouse do arthouseu. Ti první nedokáží pro odmítnutí samotného konceptu ocenit, že remake hororu nemusí být pouhou vyprázdněnou nápodobou originálu v současném moderním audiovizuálním hávu, jako se to stalo u TEXASKÉHO MASAKRU MOTOROVOU PILOU či PÁTKU TŘINÁCTÉHO. Přehlížejí pak uvědomělost při polidšťování monstra, když na sebe zavražděné postavy před svou smrtí berou masky Frankensteina a v dialozích narážejí na jeho Nevěstu, popř. kostým Rockyho z ROCKY HORRORO PICTURE SHOW; monstra jsou u Zombieho totiž ti okolo Michaela, ne Michael samotný. Ti druzí zůstanou u chvály nesmlouvavého vyobrazování násilí i sexuální otevřenosti, ale přitom si nevšimnou či nepříjmou, že z explicitního ukazování se přechází k navozování fyzické nevolnosti prostřednictvím důmyslného stylu (expresivní nasvícení obrazu, posílení zvukových efektů, paralelní či asociativní střihová montáž, kdy přímo ani nechutnosti nevidíme). Stačí pouze přistoupit na to, že paradokumentární realističnost Cravenových či Hooperových exploitationů 70. let byla nahrazena důslednou stylizací. Osobně pak oceňuji první a poslední čtvrthodinu, ve které se z carpenterovského bubáka bez paměti stává bubák s pamětí, poučený tím, co se mu přihodilo v předchozích dílech (viz odkazování se při peripetiích se sanitkou, vzítí sekery a dobývání se do budovy ochránce) - aby se ukázalo, že traumatizujícími zážitky z minulých děsuplných zážitků je postižená samotná screen queen Laurie. (03.11.2009)