Sipora

Woody Allen jak ho mám nejraději, navíc s bonusem navíc - hlavního hrdinu nehraje Allen, ale Timothéé Chalamet, který je spolu s Elle Fanning naprosto okouzlující. Film je zábavný, intelektuální, rozehraný na malé ploše a, jako vždy, se skvělou hudbou a nádechem nostalgie.

Filmové zpracování stejnojmenné novely Evana Huntera (vl. jménem Salvatore Lombino) je otiskem typické filmové produkce své doby. Neorealismus má na scénu vstoupit až o pár let později. Proto film působí trochu jako divadelní představení, což ovšem v tomto případě vůbec nevadí. Rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co lze z filmotéky padesátých let vybrat. Kamera Russella Harlana se drží předepsaných řemeslných postupů a v detailech tváří hlavních postav můžeme doslova číst, což celkem dobře nahrazuje jejich vnitřní monology, které známe z knižní předlohy. Nedílnou a obohacující součástí tohoto díla je nesporně hudba. Rock 'n' roll tu zazněl na filmovém plátně vůbec poprvé, a to hned v podobě kasovního trháku Billa Halleyho "Rock Around the Clock" z roku 1954. Swingové melodie Charlese Wolcotta jsou pak ve filmu příjemnou samozřejmostí. Za pozornost stojí černobílé vylíčení hlavních postav. Stojí zde proti sobě jen jasní hrdinové a temní padouši. Jako by si tehdejší divák, řečeno slovy C. G. Junga, nebyl schopen uvědomovat svůj vlastní stín, ale projikoval ho toliko do druhých. To dnes se to ve filmech rozporuplnými hrdiny jen hemží. Lidstvo asi postoupilo zas o krůček dopředu a své stíny celkem bez problému uvědoměle absorbuje.

Brilantní islandská kriminálka, která jistě byla díky jménům všech postav poněkud oříškem pro herce českého dabingu. S Thórhildur, Hjorturem nebo Gudmundurem se opravdu na našich obrazovkách nesetkáváme často. Temná jména jako vystřižená ze severské mytologie nádherně korespondují s temným příběhem, který se v malém islandském fjordu začne odehrávat hned na několika rovinách: nález části lidského těla v pobřežních vodách ledového oceánu; stíny minulosti odkazující k začátku ekonomické krize v roce 2008, na které najednou začne dopadat světlo pochopení; a neodvratně blížící se konec Andriho manželství. To všechno po nějaké době začne dávat smysl v nečekaných souvislostech. Mám ráda filmy, kdy divák je do děje vtažen takovým způsobem, že jen díky vlastnímu intelektuálnímu úsilí načrtnuté dílo, byť někde vykreslené do jemných detailů, sám dotváří.

FIlm, kde při každém zhlédnutí objeví divák něco nového. SPOILER!!! REDRUM není samozřejmě pouze MURDER, ale také fonetická podoba RED ROOM. "All work and no play makes Jack a dull boy" je první částí přísloví, jejímž pokračováním je: "All play and no work makes Jack a mere toy." (Nepracuj příliš mnoho a nehraj si příliš mnoho!)

Film jsem viděla v některých svých -nácti a z tohoto pohledu jej nyní hodnotím. Ještě jsem nenašla odvahu podívat se na něj znovu. Ale pamatuji si, že pro mě tehdy byl překvapením. Znala jsem všechny "filmy pro pamětníky", které se tehdy vysílaly každé nedělní odpoledne. Byla jsem zvyklá na jakousi plochost příběhů a postav, typických pro české filmy té doby. Ohnivé léto na mě působilo moderněji a živěji. Zcela jistě vykazovalo již známky šrámkovské poetiky, která se později naplno rozezněla v Měsíci nad řekou nebo ve Stříbrném větru.

Nemám ráda dabované filmy, ale zde český dabing doporučuji. Dodává Truffautovu dílu celistvosti. Sám Truffaut v něm vzdává svůj poslední hold filmovému umění a filmu noir především, a to s ironií sobě vlastní. Zdánlivě nelogické a neuspořádané střídání světla a tmy, dne a noci, deště a slunce má logiku čistě vnitřní. Tak jako se v duši člověka střídají světlo se stínem, radost se smutkem, komedie s tragédií, tak zde napětí střídá úsměv. Že vše je jenom hra a my se nedali zmýlit, vyjadřuje režisér typickou - shakespearovskou - vsuvkou hry ve hře, divadla v divadle, která komickým způsobem zasahuje do přediva hlavního děje. Režisér si s divákem hraje jako kočka s myší až do konce, a déle než do konce, a divák se touto jeho hrou nechává rád a blažen lapit. Zajímavý komentář: Matty.

První série: dokonalý příběh o tom, jak se vlk (stát) nažral a koza (obchod s narkotiky) zůstala celá. Hrdinové - společenští outsideři - i skety - umí se v systému bravurně pohybovat a při svém postupu na kariérním žebříčku nic neriskují - jsou na obou stranách barikády, a ještě samozřejmě mají tyto charaktery svůj vývoj. Důležitým momentem série je zachycení prostředí a jeho nesmazatelného vlivu na ty, kteří v něm žijí i nemožnosti vykročit z něj a zkusit žít jinak. Červený gauč na dvoře věžáků je středobodem všeho dění, trůnem toho, kdo právě kraluje nad vší tou chátrou, co se motá kolem černého byznysu s bílým práškem a vine se jako červená nit celým příběhem. D'Angelo Barksdale je snadno zaměnitelným vládcem dvora a začátkem jeho konce je moment, kdy v něm začínají růst pochybnosti o smyslu jeho konání a uvědomění si skutečnosti, že pokud se kdy cítil svobodný, tak to bylo ve vězení. Jeho chvilková vzpoura vyvrcholí v parafrázi biblické otázky: "Kde je Wallace?", se vzrůstající intenzitou několikrát po sobě zopakované. Na druhé straně pak stojí vyšetřovací tým tvořený losery a ztroskotanci vedený rozvedeným alkoholikem McNulthym; za úkol má zvýšit procento objasněnosti vražd a násilných trestných činů spojených s prodejem drog v problematické čtvrti Baltimoru. Jak chytré dát nevděčný a těžký úkol těm, kdo jsou považováni za nejhorší! Velké výzvy však dávají vyrůst velkým mužům a ženám a v této goliášovsko-davidovské story se stará pravda opět potvrzuje. Na to, aby se házela flinta do žita, je času vždycky dost. A to i za předpokladu, že Goliáš poražen nebude. Nezapomenutelnou scénou je pro mě didaktická lekce šestnáctiletého drogového dealera Wallaceho, kterou uděluje své mladší sestře v matematice. Není schopná spočítat poměrně jednoduchý početní příklad, ale když si ten samý má představit v reálu na ulici, ovšem při prodeji drog, ke správnému výsledku dospěje rychle a neomylně. Když se jí Wallace zeptá, jak je to možné, odpoví, že na ulici by to byl strašný půšvih, kdyby se spletla. Top komentáře: Matty, Isherwood

Člověk je dítě a potom stařec, a to dlouhé období mezi tím jakoby ani neexistovalo.

Český Hombre. Jeden z nejlepších českých filmů vůbec. Obsazení polskými herci bylo velké plus.

Spoustu postav si divák v tomto seriálu nakonec oblíbí.