dzej dzej

Fascinující revize westernového žánru očima Evropana (hrdina Jay přichází za oceán hledat lásku, režisér John přichází za oceán hledat vavříny), romaticko-realistická dvojice ústředních hrdinů, explozivní černý humor, beautiful scenérie (točeno na Novém Zélandu), nekontrolované výtrysky ultranásilí, grandiózní finále. Fassy dává, western žije a SW je práce čistá jak lilium. WANTED! a jedna z top žánrovek letošního roku...

Film poznamenaný cimrmanovským syndromem - Pablo Berger jej pečlivě připravoval dlouhých 8 let, když ho na cílové rovince předběhl jakýsi floutek jménem Michael Hazanavicius a urval pro sebe prvenství a vavříny. Jeho The Artist byl sice první, ale vzhledem k rafinovanosti odkazů na němou éru můžeme tohoto loňského vítěze Oscarů přirovnat k prvnímu stupni základní školy, zatímco Bergerova Sněhurka je univerzitou. Bergerův snímek je dokonale propracovanou poctou (především evropským) nemým filmům 20. let, která kouzlí a boduje každým střihem, každou kompozicí, každým hudebním motivem, každou narážkou, každou postavou, každou scénou. I přes tuto formální dokonalost a nebývalou grácii v citování slavných filmových vzorů je Sněhurka: Jiný příběh především svižně fungujícím filmem, který vás zavalí napětím, citem, vášní a na konci i smutkem (poslední scéna patři mezi nejsilnější a nejsmutnější závěrečné scény za dlouhá léta). V době stále tupějšího mainstreamu, stále vybrakovanějších žánrovek, proudu průměrných filmů z celého světa širšího než Amazonka a nánosů pseudoartových uměleckých výpovědí působí Sněhurka: Jiný příběh jako zjevení. Museli jsme se prostě vrátit ke kořenům, kdy film ještě nebyl mrtvý...

Nekompromisní opus magnum a nejlepší komedie roku. Mutter, ich bin dumm!

Autobiografický film o filmu - islandský režisér premiéruje v současnosti 21. století svůj film Děti přírody (záměrný anachronismus) a je konfrontován s diváckým nezájmem a finančními problémy. Ve stejné době je jeho matce diagnostikována Alzheimerova nemoc, stav její mysli se neustále zhoršuje a její životní příbeh začíná v řadě ohledů kopírovat příběh hrdinů Dětí přírody. Fridrikssonova pocta matce a jemná analýza jeho vlastní filmové tvorby jsou poměrně citilivě spojeny v jemně komediální melodrama.

Strastiplná odyssea hotentotské ženy Saartjie Baartman (Yahima Torres) po metropolích tehdejšího světa. Saartjie je ve filmu prezentována jako objekt, který čelí postupně stále většímu ponížení. Nejprve je vystavována jako atrakce v londýnské freakshow, poté je prezentována jako sexuální anomálie v pařížských erotických klubech, následně se stává prostitutkou a nakonec objektem zájmu profesorů lékařské fakulty na Sorbonně. Pro tehdejší Evropany je lákavou atrakcí především pro svou fyziognomii s nadměrně vyvinutými hýžděmi a stydkými pysky. Režisér Abdel Kechiche skrze Saartjie-objekt procházející ve filmu svoji křížovou cestou odhaluje předsudky a manipulativní podstatu „bílé společnosti“ a záměrně zvolenými filmovými prostředky (dlouhá stopáž, neustálá blízkost hlavní hrdince, rušivé zvuky) útočí na diváka voyeursky sledujícího utrpení jiných a tím pádem i na podstatu filmu jako takového.

(Granada, listopad 2009) Amenábarova Agora není jen dokonale propracovaným historickým velkofilmem jaký tu dlouho nebyl, ale především velkým příběhem konce klasické antické éry a nástupu dravého křesťanství. Personifikací těchto dějinných změn je matematička, filosofka a astronomka Hypatia z Alexandrie, která zastupuje staré tradice antické školy, novoplatonismu a aristotelského vědeckého odkazu. Alexandria kolem roku 400 n.l. je jedním z největších měst tehdejšího světa, ve kterém se prolínají doznívající egyptské náboženství, římská správa, židovství a nastupující křesťanství. A právě konflikt mezi starým a novým, mezi antikou a křesťanstvím, je hybnou silou celého filmu. Amenábar tu otevírá fascinující a naší civilizací zapomenuté téma, které relativizuje všeobecně přijímaný křesťanský pohled na tuto dobu: kresťanští vůdcové nejsolu prezentováni jako mučedníci, ale jako fanatici kteří se nezastaví před ničím a kteří jsou prvními šiřiteli evangelia mečem. Film otevírá diskuzi o zhoubnosti křesťanství pro filosofii, umění a vědu: obrovské znalosti antiky byly takřka na 1000 let zapomenuty a nahrazeny slepou dogmatikou, ženy byly téměř až do 20 století degradovány a potrestány za vyhnání z ráje a vývoj lidské civilizace se zastavil (teorie o oběhu planet, které rozpracovávala Hypatia, oprášili až Galilei a Kepler na konci 16. století). Agora je tak nejen nadprůměrným filmem, ale také důležitou relativizací dominantního křesťanského pohledu na dějiny. O tom, že pod sluncem se neděje nic nového, svědčí i zprávy, že film by na popud katolické církve neměl být uveden v Itálii

Po Posledním tangu v Paříži další film s máslem v hlavní roli...

Brilantní variace na klasický noir (osamělý detektiv, femme fatale, brutální vražda, parťák závislý na alkoholu...) s prvky komedie a satiry na argentický politický systém 70. let. Navíc poctivá filmařina jako za starých časů s hned několika superoriginálními a těžko zapomenutelnými scénami (fotbal, loučení na nádraží, pointa...). Potencionální hit roku - pokud se dostane do naší distribuce...

Zábavný dokument, který těží z neustálého vytváření umělých konfrontací - naši hrdinové jsou konfrontováni s: docentkou bohemistiky, paní na matrice, Josefem Jungmanem, Hanou Hegerovou, romskými kluky z Karviné atd... Dokument atrakcí mooreovského střihu, ok, ale České rapublice chybí nejenom silné téma, ale i výrazní hrdinové - James Cole a Hugo Toxxx (Supercrooo) a Orion (PSH) jsou sice důstojnými reprezentaty žánru, přesto filmu citelně chybí přítomnost jiných a daleko zásadnějších person českého rapu, např. Vladimira 518... Česká rapublika tak nepojednává o české rapové scéně, daleko více jde o portrét Supercrooo - a i když tato skupina disponuje několika nadprůměrnými tracky, ve filmu působí James a Hugo jako... no jako dvě paka (jak by řekl Wolf z Pulp Fiction), viz např. jejich velmi chabé pokusy o freestyle... Chybí větší komplexnost, chybí jakýkoliv pokus o reflexi rapové subkultury, chybí Vladimír, chybí Indy a Wich...

Po několika klidných letech přichází další český chcípácký film...