Killingjoke

Tak tohle se hodně povedlo a dnes nechápu, proč jsem se filmu tak dlouho úmyslně vyhýbal. Jedná se o velmi jednoduchý námět a příběh bez větších momentů překvapení. V podstatě se dá říct, že od začátku tušíte, o čem to všechno je a kam to směřuje. Co je na filmu perfektní je místy až hororová atmosféra a psychologický aspekt celého příběhu. Po pár minutách tušíte, kdo je tady „loutkař“ a kdo jeho „marioneta“. Geniální… Charles Boyer zahrál svou roli tak dokonale, že u mne vyvolal pocity opovržení, zhnusenosti a touhy dostat jeho pianistu Gregory Antona do rukou a vyzkoušet na něm středověkou torturu. Tohle se mi nestalo dlouho u žádné postavy v žádném filmu, takže mne tento intenzivní emocionální zážitek nejen překvapil, ale jistým způsobem i potěšil. Když k tomu připočtete výborný výkon krásné Ingrid Bergman, jejíž postava si prochází neskutečným psychonátlakem a Josepha Cottena v roli policisty ze Scotland Yardu, dostanete výborný, atmosférický film-noir, tentokrát pro mne trošku netypicky umístěný do temně zamlženého Londýna přelomu 19. a 20. století. Opravdu jsem rád, že jsem se na to konečně podíval…

Do dneška jsem netušil, že záliba v artových filmech má co dočinění se sexuální orientací. Těžká demagogie, už vzhledem k tomu, že já například artové filmy nijak nevyhledávám, Muži v černém se mi nelíbili a přesto si myslím, že R.I.P.D. je hodně špatný film. Latentní sexuální rozpolcenost na níž kolega komentující neustále upozorňuje a k níž sám patrně inklinuje se dá řešit za pomoci odborníku, ale to jsem hodně odbočil… Jak jsem napsal, Muži v černém mne nijak nebrali. R.I.P.D. (český název vážně stojí zato) staví na podobných základech, opakuji dějové postupy (mazák zaškolující nováčka), ale filmařsky jsou mnohem horší než MiB. R.I.P.D. postrádá jakýkoliv uchopitelný postup vyprávění, střih je hodně odbytý a herecké výkony v hlavních rolích strašné, vizuální efekty působí jako by vznikly před patnácti lety. A nehodnotím tady námět, protože jsem k tomu přistupoval jako k blbině, která má rozesmát spíš, než navodit filozofická témata o posmrtném životě. Jenže, i taková blbina k pobavení musí mít zábavné momenty a příběh, který někoho zaujme. To tento film mimo jiné nemá! Zpět hercům – Ryan Reynolds už pohřbil slušnou řádku filmů a marně si vybavuji jeden, ve kterém by mne přesvědčil, že umí hrát. A pak je tady Jeff Bridges, jehož herecký projev jsem odjakživa nesnášel, zde vyšperkovaný mluvou alá kapitán kripl po obrně. Ne, tohle vážně nemusím. Naopak se mi docela líbil Kevin Bacon a fajn byla i Mary-Louise Parker. Možná, kdyby hlavní role celé sehráli James Hong a Marisa Miller, namísto jen několika štěků, byla by to bývala zajímavější, vtipnější a koukatelnější dvojice. A pak by to možná mohl být i zábavný film…

Je libo trochu té válečné romantiky od Fritze Langa? Tady je… Plášť a dýka je vskutku spíše dobovým romantickým filmem, zasazeným do kulis největšího válečného konfliktu v dějinách lidstva. Myslím, že to až tak nebylo Langovým záměrem a je to na filmu znát. Špionážní linie ustupuje hodně do pozadí, i když měla být podle mne tou hlavní a svůj prim přepouští linii romantické. Je tady i dost přešlapů, za všechny například ten, že se vědec pracující na vývoji atomové bomby bez jakéhokoliv výcviku či přípravy vydává jako špión hluboko do území nepřítele. To samozřejmě není možné. Těchto zjevných voux pais je zde mnohem víc. Jestli chcete někdo romantiku tak prosím, ale jestli chcete výborný špionážní thriller, sáhněte spíše po zde citované a výborné Roztržené oponě, se kterou tento film nemá společného skoro nic a ani toho Hitchcocka tam bohužel nevidím. Já se rozhodně i přes počáteční zklamání (chtěl jsem fakt špionážní thriller) touto romantikou s příchutí nebezpečna bavil. Jen si dobře uvědomuju, že kdyby pod Pláštěm a dýkou nebyl podepsán Fritz Lang, mé hodnocení by bylo o nějakou tu hvězdičku chudší…

Tak dobře, nakonec se nekonala tragédie, kterou jsem vzhledem k trailerům a zahraničním recenzím očekával. To však neznamená, že by Kick-Ass 2 nebyl celkem nepodařeným filmem, ale spíš v pozitivním smyslu předčil očekávání v měřítku katastrofy. Komiksy miluju a tak jsem se dostal i k prvnímu Kick-Ass, které mne nijak zvlášť nezaujalo. Naštěstí to tenkrát napravil Matthew Vaughn svým podařeným filmem a z pro mne nezajímavého komiksu udělal komedii na jedno, dvě podívání. Můj problém tkví v tom, že ač miluji komiksy, už mě přestaly bavit ultranásilné a pozérské komiksy, kde dialogy těží z kulometného použití sprostých slov v každé bublině alá Garth Ennis (potažmo Mark Millar v tomto případě) a přitom se tváří jako něco výjimečného až kultovního. Ono to ani s tou základní premisou, že takto by vypadal superhrdina v reálném světě nebude tak žhavé, protože třeba takový Nolanův Batman má k realitě mnohem blíže i když to tak možná nemusí na první pohled vypadat. A vlastně pokud mám shrnout, co pro mne udělalo první film zábavným, pak je to Hit-Girl. Ne jinak je tomu u druhého dílu, tentokrát v režii Jeffa Wadlowa. Přiznám se, že mi byl zcela u prdele příběh Kick-Asse, jeho partičky hrdinů v jejímž čele stojí Jim Carrey (tedy chlápek, který mi naposledy připadal vtipný někdy před cca 20 lety), ale zajímala mne opět jen Mindy alias Hit-Girl. Ta nám od minula dorostla do mladé slečny a začíná docela krásnět, což ale jasně ubírá z efektu holčičky zabijačky, který působil v jedničce hodně vtipně a nadsazeně. Chloë Grace Moretz má před sebou výbornou budoucnost, jen by měla pomalu sázet na charakterní role, protože vtipu a talentu má tolik, že by mohla půjčovat svým kolegům z tohoto filmu. Připouštím, že Aaaron Taylor-Johnson není úplné dřevo, přesto tohle prostě není jeho „show“. Oproti prvnímu dílu přibyla brutalita, sprostá slova, zbytečné nechutnosti a příběhové přešlapy. Naopak ubyla hravost, humor a nadhled, který udělal z jedničky zábavu, na kterou se dalo podívat i dvakrát. Dalo se čekat, že to takto dopadne, přesto to pro mne opravdu není největší průser sezóny. Nevím kolik podílu na tom má komiksová předloha, protože ta mne po českých recenzích nezajímá a dokážu si dobře představit o čem to bude. Ani film v mých očích tentokrát nezachrání znovu výborná a zábavná Chloë Grace Moretz, protože Kick-Ass 2 jsem dnes jisto-jistě viděl naposledy…

No paráda! Podle mne jeden z nejlepší noirů Fritze Langa. Od začátku do konce vysoká míra napětí a očekávání co dalšího se stane. Film o tom, jaké maličkosti můžou rozhodnout o naprosté změně životního směru a o tom, že dokonalý zločin prostě neexistuje. Jeden šokující moment střídá druhý a příběh kvapně uhání ke zcela nevyhnutelnému a temnému konci. Jenže, tentokrát by ten konec nemusel být temný tak docela… Opravdu podařený noir, jak jsem napsal pro mne jeden z nejlepších Fritze Langa, ale to se těžko posuzuje, protože většina jeho filmů jsou naprosté pecky! V hlavních rolích se sešla trojice Edward G. Robinson, Joan Bennett a Dan Duryea, kteří se pod taktovkou Fritze Langa sešli i později Šarlatové ulici. Joan Bennet zde ale tentokrát hraje sympatickou postavu, Dan Duryea opět svého úlisného a nesympatického chlapíka s vlastnostmi prohnané lasičky a u Edwarda G. Robinsona jsem si právě uvědomil, že vedle Humphrey Bogarta a Jamese Cagneye, pro mne představuje synonymum pro typického představitele noirového hrdiny. I v Ženě za výlohou zahrál naprosto úžasně. Žena za výlohou je opravdu krásnou ukázkou toho, jak by měl noir vypadat, ta atmosféra zde je naprosto elektrizující…

S veškerou úctou k X-Menům od Bryana Singera, které mám hodně rád, musím říct, že První třída Matthewa Vaughna je dosud nejlepším filmem ze světa mutantů. Dobře si vzpomínám, jak se všichni obávali, že tenhle film prostě nebude fungovat nebo že bez Wolverinea jakožto nejoblíbenějšího mutanta, nemá film sebemenší šanci na úspěch. Myslím, že Vaughn nám všem s velkým přehledem vytřel zrak. Je to perfektní a troufám si tvrdit nadprůměrná a hlavně dospělá komiksárna, která si najde své diváky i mimo komiksové fandy. No schválně, zkuste si vedle První třídy postavit kteroukoliv komiksárnu od Marvel Studios, ihned pochopíte co mám namysli… První třída je velmi promyšlený a inteligentní kříženec několika žánrů. Nejenže osobně miluju komiksy, rovněž mne baví konspirační teorie, promyšlené alternativní reality a retro atmosféra let minulých. Všechno tohle jsem nalezl v tomto filmu, šikovně zasazeného do období Kubánské raketové krize s flashbacky do 2SV a událostí v táboře smrti Osvětimi. Jednoznačným zásahem do černého je herecké obsazení. Převážně se jedná o herecký koncert dvou hlavních hrdinů, Magneta v podání Michaela Fassbendera a Profesora X v podání Jamese McAvoye, kterým však výborně sekunduje zástup dalších herců v čele s January Jones a výtečným Kevinem Baconem. Hlavně se mi líbí Michael Fassbender jako Magneto (postava Magneta je pro mne druhou nejoblíbenější z universa X-Men, hned po Wolverineovi), který výborně zobrazil jeho duševní rozpolcenost, hněv, bolest a touhu po odplatě ze popravu své matky. Bolest, strach a neuvěřitelné charisma zcela sálá z každého záběru, na kterém se Magneto vyskytuje. Nebýt podobně dobrého McAvoye, ukradl by si Magneto celý film pro sebe...

Fritz Lang a další z jeho ukázek pečlivě budovaného filmu. Velký zátah je možná trošku přímočařejší než mnohé předchozí Langovy filmy, přesto je příběh poutavý a napínavý. Krásně jsou zde napsané postavy, ať už je to drsný, ale spravedlivý seržant v podání Glenna Forda, surový gangster v podání Lee Marvina, jenž si svůj vztek vybíjí na bezbranných ženách, nebo zprvu plochá a hloupá postava hraná Glorií Grahame, jenž se postupem času mění v krásně plastickou a velmi důležitou postavu. A tato změna není jen co se týče povahy, ale i fatální změny vzhledu, o němž bych nechtěl více prozrazovat. Velký zátah je noir z prostředí policajtů, kteří používají metody ze staré školy a gangsterů, jenž žijí v představě, že za své špinavé prachy si koupí cokoliv a kohokoliv. Atmosféra celého snímku je jedinečná, poutavá a akční. Musím přiznat, že se mi tenhle filmeček o soukromé pomstě jednoho policejního seržanta, při níž musí zjistit co je ta věc, jenž jej odlišuje od zločinců, líbila…

No teda, tohle mne prostě emočně dostalo! Mooooc pěkné! K filmu jsem po zdejších vlažných komentářích přistupoval opatrně a s velkými otazníky. V podstatě bych se k němu asi ani nedostal nebýt toho, že v něm hraje má oblíbená Mélanie Laurent. Užil jsem si to, nelituju a jsem strašně moc dojatý. Je to takový tragikomický příběh, který může potkat každého z nás. Život Andreje Filipova se změnil před třiceti lety, kdy byl vyhozen z pozice dirigenta orchestru Bolšoj. Tato dávná křivda a jedno velké tajemství mu dráždí svědomí, proto se rozhodne zorganizovat malý podvod a s falešným orchestrem vystoupit na koncertě v Paříži po boku zdejší houslistky Anne-Marie Jacquet… Z počátku to vypadá na čistokrevnou komedii, kde se svérázný ruský humor mísí s tím francouzským. Jenže postupem času dostává příběh závažnější podtóny a přesune se spíše k dramatu s občasnou humornou vložkou. Právě tato vnitřní rozervanost snímku mi tentokrát vůbec nevadila. Naopak, způsob podání příběhu se mi moc líbil. Důležitým prvkem filmu je hudba. Nejsem sice žádný odborník na klasickou hudbu a ani ji nijak nevyhledávám, ale na rozdíl od novodobých a pro mne nepochopitelných hudebních stylů poznám, když je v klasické hudbě něco dobré. Proto mne závěrečný koncert „Čajkovskij“ docela dostal. Ona se tady totiž uzavřela i dějová linie filmu, odhalilo tajemství o kterém jsem si celou dobu myslel, že bude trošku jinak. Herecké výkony naprosto přirozené. Dokonce mi připadalo, že se zde natáčeli úplně obyčejní lidé, které životy svých postav jen nehrají, ale prostě žijí. Samozřejmě dominuje Alexej Guskov, Dmitrij Nazarov a jedinečně kouzelná Melánie Laurent. Vím o ni, že je kromě herečky i výborná zpěvačka, ale zajímalo by mne, zda umí i hrát na housle, protože pokud to jen předstírala, vypadalo to opravdu velkolepě. Musím tedy říci, že mne film potěšil a trošku jsem v rozpacích z některých zde až příliš kritických komentářů. Já si jej dám za nějakou dobu znova a jsem přesvědčen, že si jej opět užiju…

Dialogy, to je to oč tu běží… Noir nádherně líznutý starou dobrou drsnou školou detektivky. Příběh s kriminální zápletkou, drsným hlavním hrdinou a několika krásnými ženami. A to je možná ten problém filmu, která pro mne znamená, že nemůžu jít na maximální hodnocení. Vadí mi ta přílišná uhlazenost celého filmu. Ženy jsou všechny do jedné krásné, muži vypucovaní elegáni a je velmi těžké narazit na normální postavu. Ano i ty tady jsou, ale spíše jen jako komparz. Nejvíc je to patrné právě na Robertu Mitchumovi. Jeho postava detektiva, který utekl před svou minulostí nešetří nadupanými hláškami, chlastá při každé příležitosti, jednu cigaretu téměř připaluje od druhé a v závodu o rakovinu plic bude jistě v cíli mezi prvními. Jenže si za každou cenu udržuje čistou tvář, ani náznak vlastnosti za kterou by jste jej mohli aspoň trošku nenávidět, tedy něčeho co by v dobrém noir filmu být mělo. Když to srovnám například s jeho rolí opileckého šerifa v El Doradu, musím říct, že se v Pryč od minulosti asi ani moc nesnažil. Na druhou stranu musím uznat, že kriminální zápletka filmu šlape celkem dobře a rozhodně jsem se nenudil. Ve svém žánru patří tento film k lepšímu průměru…

Tak jsem se zase jednou nechal opít rohlíkem. Nechal jsem se zlákat oku lahodícími trailery, které ale zřejmě prezentovaly zcela jiný film. Musím se přiznat, že nejlepší pojmenování pocitu, který mám po shlédnutí tohoto filmu je „zhnusení“! To co jsem viděl byla trapná hra na originální sci-fi s trapným důrazem na sociální podtext a falešnou clonou originality. Říkám: „hovno“! A ještě jednou: „hovno“! Stejně jako s loňským pseudo-výborným Looperem, jsme dostali naservírovanou zvrácenost, za kterou bude zjevně autor neoprávněně vynášen do nebes. A nepochopím to, stejně jako nepochopím kult osobnosti Jamese Camerona, který poslední dobrý film natočil v roce 1994! Proč to zmiňuji? Protože je to pořád dokola stejná rovnice… zadarmo oceněná sračka získává kultovní status. To mě žere nejvíc. Příběh je tisíckrát omleté klišé, scénář psaný tužkou do omítky na hajzlu a herecké výkony? Raději pomlčet. Od Matta Damona bych fakt čekal víc a nejen plochého debila, vylepšeného cyborg udělátkama . Elysium je film, jehož ambice absolutně nedostály kvalit, jenž filmu byly předpovídány a které jsem potajmu i očekával (červenám se). Když někdo natočí jeden kvalitnější snímek automaticky neznamená, že bude mít patent na filmovou genialitu…