SalamanderG

Náhodou jsem narazil na Vzestup zla při brouzdání světem televizních kanálů a hned mě zaujal hypnotický pohled hlavního protagonisty, který mi byl odněkud povědomý. A pak mi to došlo. To je přece starý dobrý Begbie z Trainspottingu. Takže jsem měl první důvod sledovat dál, protože již zmíněný příběh o partičce narkomanů je mojí srdeční záležitostí. K mému úžasu se důvody jen kupily. I když, říkat důvody možná není na místě. Tento film mě unesl spíše těmi emocemi, než nějakými racionálními úvahami nebo faktickou přesností. Postava strejdy Dolfa byla ztvárněna téměř dokonale a líbilo se mi, že bylo kladeno hodně důrazu na vykreslení Hitlerovy manipulativní a podmaňující osobnosti, která byla schopna zmanipulovat masy lidí během jediného večera a tím i změnit historii celého světa. Ovšem způsobem, jakým si z lidí dělal loutky, se z něj nakonec taky stala loutka.

Hlavní dvojice mi uplně nesedla. Vivian působila příliš promiskuitně a vybíravě. Za to hlavní postava moc zoufale a analyticky, což nevěstí nic dobrého a už vůbec ne spontánního. Na druhou stranu je zde prosazována myšlenka, že i takový looser a nerd může najít štěstí a osobu, se kterou se cítí ve spojení. Jako dvě duše, které se hledaly tak dlouho, až se našly. No 3 hvězdy a to jsem ještě solidární.

Naprosto skvělé. Co se týče pochybovačů o autentičnosti pořadu, doporučuju jim přečíst si nějaké knihy od Browna.

Zpočátku jsem ohodnotil 4 hvězdami, což se dalo u kombinace filmu, jehož genialita tkví v maličkostech a nepozorného diváka v bůhvíjakém rozpoložení očekávat. Po druhém velmi pozorném a empatickém zírání do monitoru jsem začal vnímat mnoho rovin příběhu. Naprostým nesmyslem je chápat Lost in Translation jako příběh o zazobanci a znuděné paničce bohatého manžela. Jelikož tento snímek řeší témata, která vlastně s penězi přímo nesouvisí (schválně píšu přímo, jelikož s penězi nepřímo souvisí snad vše). Minisymbolismy demonstrující variabilitu situací a směrů, jakými se může lidský život ubírat (manželství, závazky vůči rodině, špatný výběr životního partnera, samota, hledání spřízněné duše, biologické hodiny versus malichernosti typu výběr barvy do pracovny). Scarlett se mi líbila už v mnoha jiných filmech, ale v roli Charlotty si u mě získala nejvíc obdivu, taktéž Murray. Coppola udělala mistrovský tah (stejně jako např. ve Smrti Panen) v podobě spolupráce s francouzským trip hopovým duem Air, který pro mě dělá z vynikajícího filmu srdeční záležitost. Závěrečné shledaní protagonistů bylo jakýmsi ambivalentním zakončením celé stopáže. Prvním pocitem určitě nebyla satisfakce, ale na druhou stranu mi to vlastně do všeho dokonale zapadlo.

Jedná se bezesporu o kvalitní snímek ilustrující fakt, že Francouzi nemusí být pouze přeborníci v konzumaci šneků, pěstitelé dobrého vína či znalci umění. Jistě. Ani potlačování separatistických tendencí svých okupovaných a technicky vzato podmaněných alžírských "spoluobčanů" např. ve formě zneškodnění karavany o síle jedné stařenky, osla a ženy ve fertilním věku vyzbrojené velmi nebezpečnými pytli s obilím jim v nedávné historii nedělalo až takový problém. To ani nemluvím o napalmovém táboráku a propagandistickém vládním zastírání války, která byla přiznána až v roce 1999, což mě svým způsobem šokovalo. Destrukční mód a pojetí militantních konfrontací na poměry válečných filmů řekl bych nadprůměrné a obstojí snad i u náročnějšího diváka. Charakter střetů lehce připomíná okupaci Rusů v afghánských horách, ovšem na rozdíl od počinů zvěčňujících tuto komunistickou intervenci z opačné strany islámského světa je tento vydařený francouzský pokus o alegorické poukázání na nesmyslnost války více prostoupen emocemi. Na konci filmu mě mírně rozesmutnil smrtící zásah do rozkroku hlavního hrdiny od dětského ekvivalentu Vasilije Zajceva, ale ne proto, že zemřel, nýbrž dle mého zasluhovali inkasovat ránu do podbřišku scénáristi za těch několik nevybíravých rozmlžených momentů, kvůli kterým jsem musel znenadání odvracet pohled někam do stropu s hypochondrickými myšlenkami na život bez zraku či přinejlepším na bloudění křížem krážem světem s monstrózními dioptrickými brýlemi. Vlastně počkat. Byl to rozkrok nebo rameno?

Že jsou náměty na podobné filmy kompletně vyčerpané? Totální nesmysl. WWZ přináší mnoho nových konceptů typu hide and seek. Dokonce i v situaci, kdy 95% většině lidí kolem vás koluje v krvi smrtící virus si najdete chvilku pro plížení a schovávanou. Není to skvělé? Navíc se scénáristi trochu zaobírali i logickými aspekty. Např. úsporný režim našich nemrtvých nezbedů. No povězte mi, koho tohle předtím kdy napadlo?

Jak vidno tvůrci se řídili heslem to nejlepší nakonec a to nejstupidnější od začátku až do konce.

Neurazí, nenaštve, pobaví, překvapí. Pokud jste ve věku 0-9 let pak s největší pravděpodobností místy taky vystraší, postraší, vykouzlí mokrou louži v kalhotách od pyžama (tedy především strejda Hádes) či úsměv na tváři.

Autentická sociální odysea zachycující kulturu rozdováděné mládeže v Anglii. Bráno s větším nadhledem nejen v Anglii. Vtipné dialogy a o to vtipnější myšlenkové monology, které se zvrtávají do myšlenkových dialogů s existencionálním podtextem a tak pořád dokola. Nechybí spousta hudby, alkoholu, marihuany, extáze, vztahů a s těmito věcmi spojené emocionální stavy, které mají pro některé postavy markantní vývojový význam a pro druhé představují pravidelné a vcelku nic neměnící prvky prožívání víkendových nocí. Tu a tam by se někomu hodil výlet ve stylu pořadu Nejpřísnější rodiče na světě.Tu a tam se někdo zamiluje a závěrečný rozhovor mezi ústřední dvojicí jako by na slovo kopíroval jeden z těch rozhovorů, který jsem jednou vedl i já v podobném stavu mysli, kdy je vaše tělo intoxikováno směsicí hormonů lásky. 4 a půl zaokrouhleno (díky entuziasmu, hláškám herectva a mojí slabosti pro blondýny) na pět.

Předvídatelné jako fake story mexického přistěhovalce ilegálně pracujícího v USA. Tuctový námět, tuctové, i když atraktivní herecké obsazení, a nijak zvlášť zajímavá zápletka. V některých částech jsem měl pocit, že cílovým segmentem diváků má být osazenstvo domovů pro mentálně retardované děti a důchodce s nastupující stařeckou demencí. Ještě štěstí, že se Emma Roberts v současnosti vrhá na perspektivnější projekty.