MP17

Mám rád ujeté komedie, mám rád Petra Kostku, který coby hlavní aktér táhne film a obstojí i proti opravdu kvalitním hereckým partnerům ve vedlejších rolích. Nejvtipnější scéna: v popelářském autě s mobilním!!! telefonem.

Nevybavím si jiný seriál, kde by bylo tolik zajímavých charakterů, schopných táhnout celé dílo. Kdo je vlastně hlavní postava? Primář Sova, "dušínovitější" než původní Mirek? Chlípný Blažej, který se v čase krize ukáže jako maximálně loajální a hrdý doktor? Dr. Čeňková, procházející školou života? Nebo všem zmíněným uzme vavříny megasympaťák Štrosmajer, či mladý Sova, který si pro sebe zabral první záběr filmu? Je to úplně jedno, protože díky takové koncentraci charakterů je zaručena permanentní atraktivita seriálu, není tam žádná vedlejší kolej. Už jako malého mě Nemocnice oslovila, měl sem rád ty neděle u babičky, kdy jsem očekávání nějaké pochoutky k obědu zkracoval právě tímto seriálem. Jasný plný kotel.

Parádní horůrek. Lepší hlas pro tu babiznu bychom jen těžko pohledali a ty strašidelné výjevy z lesa mě coby malého pronásledovaly docela dlouho.

Jako malému se mi to hodně líbilo. Jako dospělý jsem to neviděl, možná pak mé hodnocení přehodnotím. EDIT: Tak jsem to viděl možná po 15ti letech a opravdu dojmy tak silné nejsou. Je to prostě takový tribut tuzemskému filmu. Ale hodnocení nechám - coby malé dítě to pro mě byl opravdu dokonalý film, takže z nostalgie...

Celou dobu jsem měl pocit, že sleduji nějakou rozšířenou verzi promyšlené reklamy na BMW. Atmosféra docela OK, ale zápletka samotná nebyla kdovíjak zajímavá a šokující, konec všechno zazdil. Nemusím již vidět víc.

Seriál, který sleduji prakticky od začátku a jeho přítomnost v mém životě beru stejně samozřejmě, jako že mi svítí žárovka v bytě, nebo že mi hřeje topení. V prvních sezónách byl seriál trošku neuspořádaný graficky, Springfield nebyl ještě takový ten celek známých a definovaných postav (např. Smithers a Wiggum jsou v některých dílech za černochy), ale opravdoví fanoušci seriálu nedají dopustit na epizody, které se dnes dají nazývat "zlatou klasikou". Jsou to kromě vánočního otevíráku například "Je Krusty vinen? Bart generálem, Bart propadá, Ďábelský Bart, nebo Šílený Homer". Společně s hitem "Do the Bartman" jsou tyto díly pro mě symbolem mého končícího dětství. Počínaje sérií 4 najel seriál na uhlazenější grafiku a prakticky nevybočoval z maximální míry zábavnosti, na které, dle mého názoru, jel nepřetržitě až do konce série číslo 12. Touto sérií podle mě skončilo zlaté období Simpsonových a nastaly zásadní změny v chování hlavních postav. Především Homer doznal velmi špatné transformace z líného, věčně hladového, nicméně rodinně založeného přerostlého dítěte na agresivního uřvaného vymaštěného kreténa. Z Marge se stala nesnesitelná puťka a sourozenecké, vlastně obecně rodinné, vztahy se z běžného kočkování někdy změnily až na otevřené nepřátelství. Úroveň příběhů samotných šla také dolů, nahoře se držely zejména čarodějné speciály a sem tam nějaký díl se samozřejmě povedl. Nicméně mě osobně už tento seriál od třinácté série vůbec nebaví a díly od tohoto data jsem viděl každý maximálně tak jednou dvakrát. Stejné je to i u českého dabingu - podle mě nejlepší počin v historii tuzemského seriálového dabingu, těsně překonávající i Červeného trpaslíka. Všemu vévodí Vlastimil Bedrna, ale můj tajný tip je Dalimil Klapka v dvojroli Skinnera a dědy Simpsona. Jaká to ovšem náhoda, od třinácté série a nahrazení pana Bedrny Vlastimilem Zavřelem je to prostě špatné. Změnila se sice jen jedna postava, ale naprosto zásadním způsobem. Jak popisuji změnu charakteru Homera výše, tak Zavřelův hlas tuhle přeměnu jen podtrhuje, jaká to zajímavá náhoda. V celkovém hodnocení je to ovšem jasná plná palba. Můj Top-ten epizod: Bart vs. Austrálie, Akta S, Homer jde studovat, Homerovo pěvecké kvarteto, Radost ze sekty, Muž, který věděl příliš mnoho, Homer versus 18. dodatek ústavy, Je Krusty vinen?, Kdo z koho, Homer strážcem zákona.

Až nedávno jsem zjistil, že se vlastně jedná původně o japonský seriál, tím se mi objasnilo to, proč jsou sršni v seriálu tak velcí a agresivní (http://en.wikipedia.org/wiki/Asian_giant_hornet). Seriál je spíš pro odrostlejší děti, které už lépe chápou fungování světa včetně neustále přítomného nebezpečí a smrti. Český dabing při takovém hereckém ansámblu ani nemohl dopadnout jinak než výborně a to samé platí také o hudbě Karla Svobody. Zejména ten často používaný závěrečný motiv s flétnou, to je panečku něco.

Pro mě osobně nejlepší péčko vůbec. Patricia Rhomberg podle mě nikdy nic nehrála, přirozenost a její opravdové vzrušení je patrné na první pohled a to je podle mě ten nejzajímavější aspekt podobných filmů. Herci a herečky nejsou sice na první pohled tak esteticky povedení, jako současná herecká garnitůra, ale otázkou zůstává, zda je pro diváka zajímavější sledovat přehrávající opálené štětky s umělýma kozama s přesolárkovanými kulturisty v situacích, do kterých se drtivá většina lidí nikdy nedostane, nebo jestli je zajímavější sledovat "lidi jako my" při (relativně) běžných sexuálních praktikách. Já se rozhodně řadím do té druhé skupiny.

Jeden z těch lepších "new age" večerníčků. Originální jako celek, spolehlivý Tomáš Juřička, zábavné příběhy, bohužel jen je to opět naprosto příšerně nakreslené. Africký svět zvířat nabízel tolik možností k velkolepé realizaci a výsledek vypadá jak kresby žáků ZŠ, byť těch lepších. Kéž by tak byl k tomuto seriálu přizván Vhrsti, to by bylo panečku něco...

Naprostá tragédie - příšerně nakreslené, příběhy prázdné, hudba nevýrazná, titulní písnička klasická neoslovující žoldnéřina. Hrzánová není špatná, ale ani ta to nezachrání.