jitrnic

Pokud Vám náhodou není po chuti slovácký folklor, ani to s tímhle filmem nezkoušejte. A pokud Vám vadí pražští herci pokoušející se o moravský přízvuk, tak už vůbec. Samozřejmě je k vidění spousta budovatelského nadšení a radosti z družení se. Jediný Jaroslav Marvan předvádí cosi jako herecký výkon.

Depresivní film plný nepříjemných zvuků - hysterického křiku, dětského pláče či rozladěného klavíru, celkem dobře zachycená dusná protektorátní atmosféra, trochu divný scénář, skvělí Macháček s Adamírou, přehrávající Scheinpflugová. A samozřejmě opět skvělá práce Ester Krumbachové a kameramana Jana Kališe. nCelkový dojem - jsem rád, že to mám za sebou. Je to divný, nepříjemný (ale originální, ve své době jistě novátorský) film.

Přibližně stejně vtipné-nevtipné a stejně lacině natočené jako Všechno nejlepší!. Tentokrát měl Martin Kotík k dispozici o něco lepší scénář - má sice řadu hluchých míst, ale dialogy jsou poměrně povedené a hodně drží tenhle film nad vodou herci. Že jsou Janžurová s Langmajerem skvělí herci netřeba připomínat, líbili se mi i Zadražil a Hampl, u kterých doufám, že se brzy dočkají pořádné role. Ostatní hrajou špatně, ale přijatelně. Určitě na Vy nám taky, šéfe nechoďte do kina, je to dobré jako večerní televizní relax s nohama na stole.

Fraška zcela divadelního charakteru pro dvě postavy hlavní plus dvě vedlejší. Jedna zápletka, jedna místnost, jeden plynulý dialog tu a tam proložený fackou či ránou deštníkem po hlavě. Neurazí, nenudí, nerozesměje.

Strašně jsem se na to těšil, dávali to, tušim, ve čtvrtečním Magionu. Hlavně ta písnička Standy Hložka mi přišla šíleně cool. Celkem nedávno to opakovali, je to strašné...

Liška a Langmajer toho dost zachránili, scénář je strašný, plný těch nejhorších klišé všech těch deníčků osamělých intelektuálek, režie i na televizní poměry hodně nenápaditá, no a ty dětské herečky...

První půlka, kdy se na plátně pohybuje pouze Jurčová a Roden (který ve filmech Ireny Pavláskové hraje pozoruhodně špatně), případně Čvančarová či Hádek, je příšerná, na úrovni Románu pro ženy. Když se objeví Vašut a Matonoha, hned je to legrace a z Bestiáře se stává skoro dobrá komedie. Ani chvilku to ovšem není příběh ze života, za který se vydává.

Čistý průstřel. Po dlouhé době jsem se dočkal filmu, na kterém mi přišlo špatné a podbízivé úplně všechno (v čele s českým dabingem) a v jedinečné atmosféře autobusu z Brna do Prahy, kdy jsem asi pětkrát ztratil vědomí, jsem zase jednou u filmu zažil nefalšované utrpení. Nejsem žádný masochista, ale jednou za čas to má svoje kouzlo.

Asi po čtvrthodině jsem zjistil, že jsem to celkem nedávno už viděl a úplně na to zapomněl, to mluví za vše.

Nechápu tak příkré odsouzení filmu. Mám rád Věru Chytilovou, která, přestože mě někdy dokáže svými názory rozčílit, jako snad jediná u nás ještě umí provokovat (jak filmy, tak těmi názory) a Vyhnání z ráje se mi líbilo, možná proto, že jsem byl ze všech stran varován, co mě čeká za hrůzu. Mě nakonec vadila jen dvouhodinová stopáž a podivný závěr. Jinak to beru jako originální uměleckou výpověď, která mi přišla chytrá i vtipná a nemám s ní problém. Myslím, že časem bude film doceněn.