jitrnic

Zatím nejlepší film, co jsem od Cormana viděl. Prospělo mu, že se básní od Poea nechal inspirovat opravdu jen velmi velmi volně a namísto trýznivého, sebezničujícího smutku osamělého muže a jeho vyšinutých představ popisovaného v této dokonalé básni (na filmové plátno nepřeveditelné) natočil hororovou pohádku o třech černokněžnících a jedné mrše, ozdobil jí humorem a prazvláštními triky a svolal lahůdkové herecké osazenstvo. Byl jsem spokojen.

Orsonu Wellsovi jako režisérovi teprve přicházím na chuť, ovšem jako herec byl naprosto dokonalý, skvělí jsou i ostatní herci (hlavně Joseph Cotten), líbila se mi hudba i celková výtvarná stránka filmu. A morální dilema hlavního hrdiny mi bude ještě dlouho vrtat hlavou. Moc dobré.

Snaha o civilnější pohled do světa teenagerů ve finále vyznívá snad ještě plošeji a povrchněji než jiné snímky na toto téma, Navíc ta dějová linka... V prvních třech minutách filmu je znásilněna dívka, pak se 70 minut neděje nic, pak bratr zjistí, kdo to udělal, obejme se se sestrou a je konec. Herecké výkony hrozné.

Božského Bruce jsem neviděl, takže nemůžu porovnávat, na Evana jsem se ovšem chystal s tím, že jde o komedii. Což moc neplatí, protože tady se jedná o klasický rodinný film se zdůrazněnými hodnotami Bůh-rodina-láska atd., humor zde použitý je tomu přímo odpovídající (klepnutí se do prstu doprovozené srandovním obličejem ap.). Pokud to ovšem skutečně bylo míněno jako komedie pro dospělé publikum, pak je to hudlařina. Jako rodinná zábava budiž.

Někteří herci tu docela slušně hrají a mají celkem solidní komediální talent, jiní jsou naprosto strašní, ale jsou naštěstí v menšině a hrají většinou malé role. Proto je škoda, že se nepodařilo sehnat lepšího (a příčetnějšího) scénáristu a vyhnout se několika prasáckým scénám (nevím, jestli byla horší sračková válka nebo pulzující uhry).

Je to první film Isztvána Szabó, který jsem viděl, takže nedovedu posoudit, jestli zde nějak potlačil svůj autorský rukopis, převedení knihy Klause Manna na plátno je to však dosti otrocké, což by až tak nevadilo, kdyby nemuselo být logicky také notně kráceno. Některé dialogy jsou z knihy doslovně opsány, kvůli vynechání jiných pak pozbývají poněkud smyslu. Například debata Hendrika s Barabarou o ranní projížďce na koni či o způsobu snídání vajec je zbytečná, když se ve filmu příliš nedozvíme o tom, jak moc se Hendrik styděl za svůj prostý původ a jak moc ho dráždila Barbara a její příbuzenstvo (hlavně babička) pro svoje patricijské způsoby. Vztah Hendrika a Julliety je pro knihu možná klíčový, ve filmu jsem vůbec nepochopil jeho význam (Szabó se nebál ukázat Juliettu několikrát nahou, ale netroufl si ani neznačit zaměření jejich sexuálních hrátek). A největším problémem na závěr je sám představitel titulní role Klaus Maria Brandauer. Nezávidím mu, postava Hendrika je opravdu mimořádně obtížná - měl by být naprosto okouzlující na jevišti a v civilu se ztrácet ve svých rolích v občasné zoufalé snaze udělat alespoň jedno autentické gesto. Brandauer bohužel skončil u hysterického přehrávání (což by asi skončila většina herců, taky si moc nedovedu představit, kdo by to zvládl). Naopak se mi líbil českým divákům známý Gyorgy Cserhalmi, jehož postava mě v knize nakonec nejvíc dojala a on jí ztvárnil přesně a představitel Goringa, který tu podal ze všech zúčastněných nejlepší výkon. Sečteno podtrženo - jako adaptace knihy dvě hvězdičky, film sám o sobě tři až čtyři.

Začalo to skvěle, nebylo to kdovíjak k popukání, ale bylo vtipné sledovat, jak se na sebe vrší absurdní situace. Všechna sranda skončila, když se na scéně objevil dvojník hlavního hrdiny - to mi přišlo jako hodně chabá scénáristická berlička, vzhledem k tomu, že nebylo ani náznakem vysvětleno, proč jsou najednou na scéně dva úplně stejní lidé.

Můj druhý Kim Ki-duk a jsem s ním podstatně více spokojen než s Ostrovem. I když se oba filmy sobě v lecčems podobají, tady mi nepřišel ani jediný záběr samoúčelný, všechno spolu krásně ladilo. Silný a neobvyklý filmový zážitek, těším se na další Kim Ki-dukovy filmy.

Laďka Něrgešová hraje příšerně, Zuzana Kanóczová hraje ještě příšerněji, Simona Stašová a Jaromír Nosek hrajou nejvíc nejpříšerněji (opakovaně jsou tyto obludné výkony k vidění ve filmech Filipa Renče), druhý velký problém je scénář se strašně nepravděpodobnými dialogy (a ta cool jména postav!) a nejvíc ze všeho mi vadily pronášené banality tvářící se jako životní moudra. Škaredý film.

Je to chytrý, vtipný, trefný a ne právě snadno uchopitelný film (což považuji za klad) s přesnými herci (což je nejvýstižnější přívlastek, který mě napadá - nejedná se zde o nějaké strhující herectví, "pouze" o přesné ztvárnění lidí náležejících k určité sociální skupině). Chybí malý kousek k tomu, abych ho zařadil mezi své nej. Nejsem si jistý, co to přesně je, možná pocit, že Buňuel nenechal diváka tak úplně do filmu proniknout a nejlépe se nakonec bavil on sám.