jitrnic

Hrdinná odbojářka Maruška čeká za radostného dovádění s děvčaty a zpěvu lidových písní v cele smrti na popravu... Mě to nepřijde normální.

Za Belmonda ušmudlaná třetí hvězdička. Ten tu sice hraje jen tak na jistotu, ale stačí to na to, aby film dotáhl aspoň k průměru (a nemůže za to, že Jiří Krampol jeho předabování do češtiny tentokrát trochu odflinknul). Nevím, čí byl nápad prezentovat tento film jako druhého Profesionála, každopádně jeho kvalit zdaleka nedosahuje.

Já ani Lustigovu předlohu nepovažuju za moc dobrou, ale aspoň je čtivá, kdežto tento film je téměř nekoukatelný. Z počátku jsem myslel, že hlavní postavy mlčí, protože zažili něco hrozného a jsou tedy uzavřeny do sebe. Pak se objevily další postavy a ty většinou mlčí taky. Prakticky tu nejsou dialogy, přibližně jednou za pět minut někdo pronese dvě tři slova. Přemýšlím proč a nenapadá mě jiný důvod než být za každou cenu umělecký. Jana Němce tak definitivně řadím k mnou nepochopeným klasikům (Fellini, Kurosawa a spol.)

Celý film se tak trochu zmítá v křeči. To platí hlavně o prkenném Royi Scheiderovi, kterému jsem jeho roli prostě nezbaštil, o tanečních číslech, která jsou sice technicky bezchybná, ale zoufale postrádají lehkost (a jsou poněkud lascivní) i o místy poněkud podivných dialozích. Pro mě je tenhle film zklamáním.

Bezesporu to byl ve své době výjimečný film s mimořádně bezútěšnou atmosférou poválečných Sudet. Mohl by být i dnes nebýt trochu podivně napsaných charakterů (například postavu jeptišky jsem vůbec nepochopil) a občas poněkud zmateného děje. Dlouho jsem se rozhodoval mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, nakonec dávám čtyři za odvahu a za Milana Kňažka v jeho možná nejlepší roli.

Já oceňuju, že se Švankmajer jako jeden z mála nebojí dát svému filmu myšlenku, byť jsou jeho názory někdy vkládány do úst postavám ve formě patetických proklamací, což má za následek šílené přehrávání skoro všech herců (hlavně Lišky a Třísky). V tomto filmu mi to výjimečně nevadí, beru to jako součást hry. Ještě musím pochválit Pavla Nového, ve kterém podle mě Švankmajer našel ideálního herce pro své filmy.

Jako představení pro první stupeň základních škol na téma "Kdo byl v nacistickém Německu hodný a kdo zase ošklivý" bych to bral. Pro průměrně vzdělaného a sečtělého dospělého člověka je však tento film urážkou.

Čistý výplach - agresivní taškařice plná vřeštících a oči poulících herců, která by mohla slabším povahám přivodit alergickou reakci. Jste-i otrlejší a omezíte-li na půldruhou hodinu mozkovou činnost na nezbytné minimum, lze se pro jednou celkem dobře pobavit. I tak ale zapisuji jméno Mela Brookse po předchozí velmi nelibé zkušenosti s Ohnivými sedly mezi silně podezřelé tvůrce, před jejichž díly je třeba mít se na pozoru.

Závěr celkem pěkně vygradoval, bohužel v předchozím ději jsem dost plaval a ne všechno mi po skončení filmu docvaklo. Viním z toho tvůrce, kteří nebrali ohledy na nás pomalejší a naservírovali nám devadesátiminutovou dějovou změť následovanou zajímavou závěrečnou dvacetiminutovkou, kdy, jak už bylo řečeno, něco mi došlo a něco zase ne... Pro ty bystřejší je jistě tenhle film nepoměrně zajímavější podívanou. Jinak nominace Clooneyho na Oscara je v pořádku, aspoň já jsem ho v podobné roli ještě neviděl a zvládl jí dobře, Toma Wilkinsona mám rád, ale tady mi jeho výkon lehce smrděl přehráváním a Tilda Swinton je solidní - na Oscara mi to sice zrovna nepřijde, ale budiž - už byl předán i do nepovolanějších rukou.

Nevyhnu se srovnání. Je to skoro tak dobré jako Mladí muži za pultem a Dogma, ale jenom skoro. Mladí muži mi přišli přece jen o malinko vtipnější, Dogma odvážnější a oba filmy se vyznačují svojí nezaměnitelnou specifickou atmosférou (každý svojí vlastní), v tomto je tento film nedostihuje. Je skvělý, je vtipný, je trefný, ale Smith umí být ještě lepší.