jitrnic

Fraška zcela divadelního charakteru pro dvě postavy hlavní plus dvě vedlejší. Jedna zápletka, jedna místnost, jeden plynulý dialog tu a tam proložený fackou či ránou deštníkem po hlavě. Neurazí, nenudí, nerozesměje.

Strašně jsem se na to těšil, dávali to, tušim, ve čtvrtečním Magionu. Hlavně ta písnička Standy Hložka mi přišla šíleně cool. Celkem nedávno to opakovali, je to strašné...

Asi po čtvrthodině jsem zjistil, že jsem to celkem nedávno už viděl a úplně na to zapomněl, to mluví za vše.

Nejde ten film brát vůbec vážně. Ústřední dvojice je sympatická a celkem dobře hraje, ostatní (s Willemem Dafoem v čele) přehrávají až běda a jejich fuckoshitovací rozhovory jsou často k smíchu. Přesto jsem se hlavně ve druhé půli nechal strhnout a dobře jsem se bavil. Škoda, že jsem nebyl donucen u něj také přemýšlet.

Film s ne úplně propracovaným scénářem, některé podzápletky tu šumí do ztracena, jindy je děj trochu překombinovaný. Každopádně Costner překvapil - ne, že by tu podával nějaký famózní výkon, ale na svoje poměry zahrál opravdu výjimečně, William Hurt i Dane Cook hrají taktéž velice solidně, Demi Moore je marná a Danielle Panabaker nádherná.

Nevím, jestli je to tím, že jsem jedničku viděl na dodělávajícím notebooku s trochu horším obrazem i zvukem a dvojku v pohodlí multiplexu v sále plném skvěle se bavících diváků nebo je Vlad Lanné lepším režisérem než Tomáš Bařina, ale dvojka mi přišla zkrátka lepší. V jedničce bylo všechno skoro - skoro dobře hrající herci, skoro dobré vtipy, skoro prázdninová pohoda, ve dvojce to ještě není úplně, ale je to tomu o něco blíž. Na druhou stranu je úroveň zábavy o dost nevyváženější než v jedničce. Jsou zde pasáže, kdy se (skoro) skvěle bavíte a pak také pasáže, které jsou tak špatné, že máte chuť břinknout hlavičkou o opěradlo před vámi (třeba hned první scéna). Se záběry krajiny si Vlad Lanné nedělal hlavu a prostě je obšlehnul z jedničky. Z herců mě potěšili zlepšivší se Hádek s Voříškovou, dále přesvědčivý Václav Postránecký a také Krampol se Švandovou (já vím, že to nejsou kdovíjací herci, ale přišli mi vtipní a dobře se doplňovali - když zapomenu na tu úvodní hrůzu). I Lipský a Skopeček. Ostatní se mi nelíbili, víc netřeba rozebírat.

Magořina, která chvílemi nabývá smyslu, náhle ho zase pozbývá, herci tu hrají uměřeně, tu začnou přehrávat jako šílení, pár scén je jak vystřižených z Jamamby, to všechno podbarvují podivné chorály... Mám rád japonské bizarnosti, i tuhle jsem pro jednou zvládl, ale dívat se na ní znovu a zkoumat, jestli mi něco neuteklo, určitě nebudu.

Ač složen z chatrných jednotlivostí (dialogy, charaktery, herecké výkony, originalita...), film jako celek kupodivu docela funguje a slušně graduje v celkem povedený závěr. Tu a tam se dokonce objeví náznak myšlenky (tím rozhodně nemyslím ty úmorné konstrukty z úvodu), ale rychle zase zaleze. Je to zkrátka solidní thriller na páteční večer, který měl ambice být něčím víc (aspoň je něčím víc než Šifra mistra Leonarda).

Film na televizní poměry nadprůměrně (nikoliv skvěle) natočený a zahraný, který trpí neoriginalitou námětu (kterak k sobě odcizení členové jedné rodiny našli cestu), scénářem plným nelogičností (chlapík, který pět let nestál na nohou a skoro se nehýbal, najednou vstane z křesla a chodí jako junák), berliček (mystický kurýr Pavel Liška) a lehce nepravděpodobných charakterů (postava Táni Pauhofové především).

Po prvních dvaceti minutách jsem se obával pointy "Žena, které se nepovedlo celý život otěhotnět, si představuje svojí dceru a do reality procitne zrovna v letadle plném lidí" roztaženo do devadesáti minut. Ta naštěstí vzala za své hned s "nástupem" mrtvého manžela na scénu a následně příběh nabral dost zajímavé obrátky, kdy podobně jako v Rosemary má dětátko si divák není tak docela jistý, jestli se zbláznila hrdinka nebo všichni okolo, potom však přijde scénáristická klička a film se zvrtne v průměrné béčko s nezbytným happy endem za doprovodu tklivých smyčců (a hláškou něco ve smyslu "Nikdy nepřestala věřit, že jí najde"). Proberete-li si to zpětně, zjistíte, že to dohromady nedává moc smysl, že některé motivy byly nakousnuty a pak kdovíproč jako zbytečné odhozeny (jako třeba ten s předsudky vůči Arabům). A že pokud máte, tak jako já, rádi Jodie Fosterovou, jste ochotni nad tím vším přimhouřit oko. Já osobně bych jen kvůli jejímu inteligentnímu hereckému projevu, na který se mi vždycky tak dobře kouká, snesl tuhle blbost klidně ještě o půlhodinu delší.