Rufete

"13:26, formuluji své premisy. První: matematika je jazykem přírody. Druhá: všechno kolem nás může být vyjádřeno a pochopeno prostřednictvím čísel. Třetí: převedete -li cokoliv do řeči čísel, objeví se jakýsi vzorec. Takže vzorce jsou v přírodě všudypřítomné. Co třeba takový akciový trh? Svět čísel, která představují globální ekonomii. Milióny pracujících lidských rukou, miliardy mozků, nekonečná síť pulzující životem. Organismus, přirozený organismus. Moje hypotéza: akciový trh funguje rovněž podle vzorce. A ten je přímo přede mnou. Hraje si s čísly, vždycky tu byl. 10:18, stisknout RETURN." Darren Aronofsky - novodobý David Lynch? Má k tomu nakročeno skvěle. Viděl jsem zatím jen tři jeho díla, tohle je čtvrté. A už teď si dělá nárok na to, být jedním z mých deseti nejoblíbenějších režisérů. Spolupráce s výtečnými herci a úžasným skladatelem Clintem Mansellem vynáší jeho díla do filmového ráje. Skutečně si na svět filmu vyšlápl s jistotou a neopomenutelnou inteligencí a daří se mu se v něm udržet na vysoké úrovni. Musím přiznat, že takto psychotický film se nevidí často, k tomu potřebujete pravidelně navštěvovat filmy již známých režisérů, kteří se touto problematikou zabývají a orientují se v ní. Vzhledem k tomu, že toto byl Aronofského první celovečerní film, tak nasadil laťku hodně vysoko a jsem překvapen, že si svůj stav novodobého psycho-režiséra udržel, ba dokonce navýšil. Tento film mohu jedině doporučit, ačkoliv samotné zhlédnutí není vůbec snadné. Proto také uděluji pouhé čtyři hvězdy (stejně jako u Mazací hlavy Davida Lynche, kterou jsem nepobral vůbec), protože jsem nepochopil jisté scény a nedávají mi v konečném obraze žádný smysl. Budu si muset film zopakovat a už teď se na něj těším, protože takové filmy já skutečně můžu vidět pořád a nikdy mě nepřestanou zajímat. Těším se na další Aronofského práce, ten chlap míří hodně vysoko!

"Tak teď bych Vám asi měl říct, na co jsem přišel; svůj závěr. Tak můj závěr zní: nenávist je přítěž. Život je moc krátkej na to, abyste byl pořád naštvanej. Prostě to nestojí za to. Derek říká, že esej je vždycky dobrý zakončit citátem. Tvrdí, že někdo už to vždycky řek líp a když to nemůžete překonat, tak to aspoň využijte. Vybral jsem maníka, kterýho asi máte rád. „Nejsme nepřátelé, ale přátelé. Nesmíme být nepřátelé. I když nás může ovládnout zlost, nesmí přerušit naše pouto lásky. Mystické struny naší paměti nepochybně mohou znovu vzkřísit ty lepší stránky naší povahy."" Jako obvykle jsem k vynikajícímu filmu musel přidat nějaký úryvek, který by mohl případné diváky nalákat ke zhlédnutí. Je sice delší, ale mě se z celého filmu líbí nejvíc. Tento film zobrazuje poznání a pochopení, nápravu a nelehká rozhodování, logické názory a velice inteligentní proslovy, leč ze strany neonacismu. Pro mě Kult hákového kříže hodně znamená, ačkoliv některé pasáže ještě zcela nechápu a nedávají mi v celkovém obrazu jasný smysl. Po druhém zhlédnutí jsem lehce rozčarovaný a nemůžu si pomoct s myšlenkami, že něco na těch neonacistických řečech skutečně je, alespoň nějaký chabý význam pro dnešní svět. Je to opravdu náročný film, nedokázal jsem o něm napsat skoro nic, tak jsem se pustil do druhého zhlédnutí. Nyní je mi celá situace jasnější, avšak drobné mezírky v chápání celého systému rozhodně zůstaly. Celý příběh je napínavý a Edward Norton si Oscara vskutku zasloužil, rozhodně víc, než oceněný Roberto Benigni. Jeho vytrvalý postoj, názory a vězeňská proměna... Celý jeho projev mě zaujal a je to zajisté jeden z jeho nejlepších životních výkonů (pro mě ten nejlepší, protože Kult hákového kříže je jeden z mála filmů, kde jsem ho zahlédl). Přiblížil mi myšlenku neonacismu a spoustu dalších záležitostí ohledně tohoto spojenectví. Jeho filmový bratr, Edward Furlong, se za svůj výkon taktéž nemusí stydět. I sledování tohoto mladíka bylo nesmírně poučné a zajímavé. Konec filmu je hrozný (myšleno v dobrém slova smyslu) a poprvé mě zasáhl plnou silou, až se mi do očí draly slzy. Podruhé jsem již věděl, co přijde a konečný pocit byl přesto stejný. Kult hákového kříže patří na první příčky mých oblíbených dramat a můžu jej jedině doporučit ostatním, ale varuji; není to lehký film, snadno se můžete ztratit ve spletitých řečech a některé scény nejsou zrovna pro slabší povahy. Zhlédnutí tohoto filmu je na pováženou, já však zastávám názor, že by jej měl každý alespoň na okraj poznat. Je totiž důležité znát tak brilantní filmové dílo, které se zabývá tou největší rasovou nesnášenlivostí v dějinách.

Opakovaný vtip už není vtipem, obyčejně nepíšu takové rozumy, přísloví a další podobné blbosti, ale tady jsem musel. Režisér si vždycky řekne: "Hmm, film měl úspěch... hodně vydělal... lidi se bavili... no jistě, natočíme pokračování!" a pak je z toho něco takového, i když tady jen v krátkometrážní formě. Ve dvojce už není nic moc k vidění, zajímavých herců ubylo (ale samozřejmě se objevili Amanda Seyfried, Channing Tatum a Rachel Weisz, kteří celkový dojem trošku spravili) a zábavných momentů bylo poskrovnu. Matt Damon mi ale nepřišel zas tak špatný ani napodruhé, už jsem sice tušil, co mu zase udělají, ale nezklamal. Nicméně trojku už pane Kimmele netočte, chce to zase přijít s novým nápadem.

Napočítal jsem dvanáct mých oblíbených herců v tomto filmečku, tak jsem si jej nemohl nechat ujít. A bylo to celkem pěkné. Jen si nemyslím, že by se takový film opravdu chytil a měl nějaký výrazný úspěch. Spíše by jen získal ocenění za využití nejvíce slavných herců v jednom filmu, nic víc. Každý z herců by měl na place málo prostoru a nepovedlo by se je sesumírovat tak, aby dokázali něco velkého. To je můj názor, ačkoliv si velmi rád představuji, jak by vypadali všichni mí oblíbení herci v jediném filmu. Tady se jich sešlo něco kolem dvanácti a stačil mi jen takový "trailer". Ale dívalo se na něj pěkně, některé momenty byly opravdu zábavné, jiné nikoliv. Matt Damon, Gary Oldman a Kate Beckinsale jednoznačně vedou. No, když se někdo skutečně o něco takového v budoucnu pokusí, budu zvědavý, jak to publikum přijme.

Velice zajímavá biografická filmová záležitost, která mi přiblížila mnoho nových skutečností, o kterých jsem neměl tušení. Život Lindy Lovelace rozhodně nebyl žádný med i přes vyložené filmové úspěchy. Bylo zajímavé dozvědět se něco o takové zásadní historické, leč děsivé, události ve světě filmu. Příběh o tom, kam se může ve špatné společnosti dostat krásná, mladá, křesťansky založená holčička. Amanda Seyfried je báječná herečka, v podobném stylu hrála i ve filmu Pokušení z roku 2009, kde se mi asi líbila ještě o něco víc. V tomto filmu ztvárnila kudrnatou a pihovatou Lindu také znamenitě, v intimních scénách vypadala skvěle. Přesto bych ji ale rád vídal v docela jiných filmech, tady je to mrhání talentem. Bez ní by film neměl zas takový úspěch, i já jsem na něj šel jen kvůli ní. Vlastně také kvůli Jamesi Francovi, který měl dostat rozhodně větší prostor. Kdežto takhle se jen mihl v pár scénách a to bylo všechno, nestačil ani pořádně zaujmout či upoutat pozornost diváka. Životní příběh Lindy Lovelace je skutečně drsný a nepříjemný, zacházení s takovým křehkým děvčetem se mi hnusilo a určitě nejsem jediný, kdo by Chucku Traynerovi namlátil. Peter Sarsgaard tuto roli zvládl perfektně, dokonale převedl hrůzostrašnou historii sedmdesátých let na filmová plátna. Krutý a nemilosrdný člověk, byl jsem rád, že ke konci filmu dostal, co si zasloužil. Takové chování nikdy nepochopím. Tak, hlavně že všechno skončilo dobře.

Film jsem zatím nedocenil, ještě nejsem připraven ho pochopit. Celé dvě hodiny jsem čekal na nějaký zvrat a ono nic. Chápu, někdy není potřeba, ale tady jsem ho potřeboval obzvlášť nutně a on stále nepřicházel. Jindy by mě taková ta nejistota a zmatenost upoutala a přál bych si vidět film znovu, abych pochopil víc, ale tady nevím, co si mám myslet. Šlo to prostě volně a v klídku dál, bez nějaké závratné události. Zkrátka se manželský pár nastěhuje do tajemného bytu s podivnými sousedy posedlými čarodějnictvím. Žena otěhotní zřejmě při nějakém rituálu (alespoň tak jsem to pochopil) a zbytek filmu je o tom, jak se dostává k porodu přes smrt známých, odhalování čarodějnictví a Satana, k tomu ji neustále navštěvují otravní sousedé a tak dál. Divák si může až do posledních circa deseti minut vymýšlet vlastní verzi, jak všechno dopadne, ale toto není ten případ, kdy by se mi přemýšlení nad koncem líbilo. A když pak "nečekaný" konec přišel a objevily se titulky řekl jsem si jen: "To je všechno?!" a nevěřil jsem vlastním očím. Čekal jsem, ale nedočkal jsem se. Herci předváděli slušnou komedii, nikoliv drama, thriller či co to mělo být. Může to být i tím, že je to skoro padesát let starý film, beru to v potaz. Ale jsem zklamán. Snad někdy jindy.

Tak jsem se konečně dostal ke zhlédnutí Psycha, na které jsem se těšil opravdu dlouhou dobu. Stanovil jsem vysoká očekávání, jelikož o tomto filmu se hovoří jako o jednom z nejlepších hororů/thrillerů minulého století. Na slušných 70% jsem svá očekávání naplnil, zbytkovou necelou třetinu scén považuji za slabší a dost mě zklamala. Psycho je více než půl století starý film natočený skvělým režisérem, který o svých dílech opravdu věděl a dával do nich celou svou duši. Netřeba připomínat, že Alfred Hitchcock je výraznou filmovou i spisovatelskou postavou minulého století. Natočil dobrý film pro tehdejší dobu, v době dnešní však některé scény nevzbudí takové vzrušení jako tehdy. Například jsem se moc těšil na dozajista nejznámější scénu, která se odehrává v motelové koupelně. Tolik režisérů ve svých filmech tuto scénu přepracovalo, připravilo na ni parodie, použilo hudbu... Nakonec jsem viděl jen to, co jsem znal a ještě k tomu v černobílé kvalitě. Neužil jsem si ji tak, jak to mohli udělat lidé v šedesátých letech. To mě moc mrzí. Méně známé scény, například s Normanovou "matkou", jsem si ale vychutnal a tento zážitek mi nic nezkazilo. Mysterióznost byla stoprocentní, když jsem se dozvěděl pravdu o této ženě od šerifa, tajil se mi dech. Pro mě to byl nejlepší okamžik z celého filmu. Na děsivosti už skoro od samého začátku zapracoval policista, který jel za Marion. Škoda, že v pokračování její cesty neměl žádnou další úlohu, vypadal vážně skvěle. Následnou hororovou vizáž ale dopracoval ve vrcholné formě Norman Bates a jeho koktavá osobnost. Z celého filmu na mě udělal největší dojem právě on. Celkově hodnotím Psycho velmi kladně, ale jisté pasáže bych vidět nemusel. Myslím, že Hitchcockovi se povedlo natočit úžasný film, který i v tomto století nalezne své místo v srdcích hororových fanoušků.

"He saved me in every way that a person can be saved." Nejdokonalejší dílo Jamese Camerona, dokonce se mi zdá, že je v celkovém hodnocení příliš nízko! Film mě naprosto dojal. Takový příběh nikdo nedokáže vytvořit. Ani James Cameron by druhé takové dílo snad nevytvořil. Jsem si naprosto jist, že takový nápad se může zrodit jen jednou za mnoho let a pouze v takové chytré hlavičce, jakou má právě James Cameron. On to nevymyslel. On to viděl. Viděl celý příběh před sebou a přesně tak jej přenesl na filmové plátno. A teď je z něj ten nejúžasnější film na světě (alespoň pro některé z nás). I tři hodiny nabitého a milostného příběhu mi přijdou slabé. Viděl jsem pár vystřižených scén a nestačil jsem se divit, proč je pan Cameron do filmu nezařadil. Například scéna s padající hvězdou, ta se mi líbila z těchto scén nejvíc, doporučuji zhlédnout. Nebo procházka po palubě a točení filmu. Zkrátka je jich moc a James Cameron musel mít zlomené srdce, když je do filmu nemohl zařadit. Ale celkově je film skvělý, i tak je v něm každá scéna krásná. Jeho nápad je nezapomenutelný a dokonalý, naprosto mi zasáhl do života a nesmírně si tohoto filmu cením. Hned po prvním zhlédnutí jsem jej posunul na první příčku mých oblíbených filmů, ještě před takové skvosty jako jsou Forrest Gump a Vykoupení z věznice Shawshank. Miluji romantické filmy s tak rozvinutým příběhem, jaký můžeme vidět zde. Můžete říct, že jsou i lepší romantické filmy, ale není tomu tak. Když se podíváte na vzájemné pohledy Jacka a Rose, vnímáte ty city, které jimi procházejí. Chtěl bych říct něco málo k těmto dvěma hlavním postavám, které miluji víc, než kterékoliv jiné. Začnu od mé nejmilovanější Rose. Rose je skutečně nádherná, okouzlující a úžasná. Kdo by se do ní na místě nezamiloval? V jednu chvíli mi připadá bezbranná a strašně zranitelná, když zmateně a bezmocně pobíhá po lodi a snaží se všemu uniknout. Následně se zobrazuje zase v docela jiném světle. Sice je vychovaná v bohatých poměrech a musí se chovat jako dáma, avšak její srdce touží po něčem jiném a začíná si to uvědomovat. Když zahlédne Jackovy kresby, začíná toužit po životě, jaký má on. Moc tomuto stylu života nevěří (spíše nevěří tomu, že by takto žít dokázala), ale když jí Jack ukazuje věci, které obvykle dělá pro osobní i okolní zábavu, začíná věřit, že takto chce žít i ona. Touží po umění, tanci, lásce a po životě s někým, s kým nebude spoutaná na žalostně a stejně vypadajících večírcích s těmi stejně nudnými a úzkoprsými lidmi. Nepotřebuje šperky a laciné řeči, potřebuje muže a upřímná slova lásky. Jack jí toto může dát. Může s ním být šťastná a prožít nejkrásnější život, jaký si jen dívka v jejím věku může přát. A tímto se dostáváme k Jackovi. Jack Dawson je mým idolem a vzorem. Mužem, který je ideálem mužských ctností a vlastností. Přál bych si být jako on, také se o to velmi snažím. V romantickém směru ho mám nejraději, co dokáže vymyslet jen kvůli tomu, aby se Rose usmívala, je nesmírně milé. Jack je opravdový džentlmen, milý a odhodlaný mladý muž, který jde za svým snem. Nezastaví se ani před těmi nejtěžšími překážkami, které mu hází do cesty žárlivý snoubenec, kterého si má Rose vzít. Zkrátka udělá pro Rose vše, čím by ji mohl získat, i přes své omezené možnosti. Je chudý, ale má mnohem víc, co jí může dát. Po takovém muži by se měly ženy shánět. A já také doufám, že když budu takový, když se budu snažit o dobro a pohodlí nějaké dívky, tak dokážu to stejné, co dokázal Jack; dosáhnout pravé a silné lásky. Nic si nepřeji víc, než vyrovnat se ve svém milostném životě lásce, kterou předvedli Jack a Rose. Rose se tedy musí rozhodnout, ke které straně se přikloní. Když se po několika krásných scénách, které však nebyly bez problému, rozhodne učinit to nejdůležitější rozhodnutí, začínají nejkrásnější chvilky jak v jejich, tak v mém životě. Od této události začíná film skutečně vzkvétat a já jsem u vytržení. Nemám slov a mohu jen pozorovat, jaká nádhera se to děje přímo před mýma očima. Následují překrásné společné scény, které dokážou pohladit po duši. Předchozí pasáže byly také krásné, ale polibky milenecké dvojici výrazně prospěly. Scéna na lodi, když přijde Rose za Jackem se zprávou, že změnila svůj názor, je má nejoblíbenější. A následující minuty patří k pokračování úžasných okamžiků. Všichni víme, že přichází Jackovo malování překrásné Rose, atmosféra začíná pomaličku houstnout a objevují se nové poznatky ve vztahu, který spolu vytvářejí. Tady musím pochválit úžasnou kresbu, která se moc povedla a s radostí bych ji měl u sebe. No a následuje třetí, závěrečná scéna v tomto čase; když Jack s Rose utíkají před Lovejoyem a po útěku, který byl obohacen radostným smíchem obou aktérů, se schovávají v autě, kde nastane první skutečně milostná situace. Hezčí intimní sblížení jsem neviděl a tady musím zavést řeč na to, že plně nevěřím tomu, že herci postavy hráli. Oni si to vyloženě užívali a naprosto bez přetvářky se do rolí položili. Strašně moc by to Leonardovi a Kate v reálném životě slušelo, ale jsem rád i za to, že po natáčení zůstali nejlepšími přáteli. A že spolu hráli také ve filmu Nouzový východ z roku 2008. Ovšem když se podíváte na filmová plátna či obrazovky, tak musíte sami vidět, jak se k sobě krásně mají. Jsou jako dva andílci, kteří z lodi nemohou odletět, protože jsou příliš mladí a ještě jim nenarostla křídla. Nemohu tu ale vypisovat všechny scény, které se mi líbily, popsal bych celý film! Takže jsem vybral jen tuto oblast, která se nachází přibližně uprostřed a je nejkrásnější z celého filmu. Doba, kterou spolu stráví, je bohužel velmi krátká, ale láska z toho vzejde věčná a ta nejsilnější, jakou jsem kdy viděl. Oba se k sobě hodí a nikdo by je od sebe nikdy neměl odhánět. Že tento úžasný pár musel skončit tak smutně, je mi opravdu líto. Ale i toto mi přes všechen ten smutek a slzy dalo do života mnoho ponaučení. I když mi někdo odejde, zůstane se mnou napořád. Zůstanou mi na něj krásné vzpomínky a zážitky, které nikdy nezapomenu. I když nebudu mít jeho fotografii, navždy bude v mé paměti. Dostávám se k další části, kde bych rád vychválil vedlejší herce. Nejvíce mě zaujala „nepotopitelná“ Molly Brownová, kterou ztvárnila Kathy Bates. Škoda, že nedostala větší prostor pro předvedení svého hereckého umění, jakým celá její osobnost oplývá. Jak si přivlastnila Jacka skoro jako svého syna, jak se snažila zavést mezi bohaté a urozené pány a dámy trošku humoru, jak se ukázala její pravá tvář a dobré srdce na záchranném člunu ke konci filmu. Předvedla skvělý výkon. Dále záporná postava Caledon Hockley, kterého z celého srdce nenávidím za to, co udělal Rose po zjištění, že je s Jackem. Billy Zane si poradil se zápornou postavou výborně, každému musel připadat jako zbohatlý, rozmazlený a zlý muž, který si myslí, že za peníze může dostat vše, na co ukáže. Ale nebylo to pouze toto, i on měl Rose rád, jen nevěděl, jak ji získat. Jack mu ukázal, že ho dokáže porazit. Avšak roli zvládl opravdu skvěle, když se někomu podaří takhle ve mně vzbudit pocit nenávisti, je u mě výborným záporným hercem. Na té nejvyšší úrovni hrál ještě někdo a to byla Gloria Stuart v roli již staré Rose. Její povídání mě uvádělo do velmi smutného stavu plného slz a zármutku, nejspíš to bylo skvěle vybranými slovy a procítěným hlasem. Byla úžasná. Zejména její citáty ke konci filmu opatruji a pro jejich krásu je rád připomínám. Ani ostatní herci nezklamali, na Titanicu prostě žádná zklamání nenajdete. A jestli ano, jsou to výmysly. Se mnou se o Titanicu do hádky nepouštějte, mám příliš pravdivé a přesvědčivé argumenty, na které ty vaše ubohé a směšné nesmysly prostě nemají. Ještě bych rád vychválil jednoho člověka, jímž je James Horner. James Horner složil ten nejkrásnější soundtrack na světě. Častokrát, když nemůžu spát, si ho pustím a během několika prvních skladeb usnu. A ty následující hrané skladby mě provází sladkým spánkem. Tady se stvořilo opravdové hudební kouzlo. V závěrečném shrnutí rád říkám, že se mi na filmu líbí naprosto všechno. Vše je dokonale promyšlené, spojené s historií a katastrofální, skutečnou a historickou pravdou. K tomu již zmiňovaná láska mezi dvěma hlavními postavami. Škoda, že ten příběh také není pravdivý. Zamiloval jsem si jak Rose, tak Jacka. Nejkrásnější pár v historii kinematografie. Pochybuji, že bude natočeno něco lepšího. Myslím si, že u tohoto díla se ani silnější povaha nemusí stydět za slzy. A kdo by se měl u Titanicu stydět za slzy? To jen ukážete, že máte city a srdce. Žádné slabošství. Nádherné, dojemné a krásné. Vlastně jsem nevnímal ani tak osud Titanicu, jako osud oněch dvou postav. Samozřejmě to bylo také velmi smutné, ale větší prostor v mém srdci si zabrali Jack s Rose. Na konec veliká poklona režisérovi i hercům, kteří se do svých rolí dokonale vžili a naprosto do nich zapadli. Děkuji, že jsem mohl zhlédnout toto božské dílo. Titanic mě provází již dlouho a vždy mě dokázal opět postavit na nohy. Doufám, že mě bude provázet až do úplného konce. Moc bych si to přál.

"Jenom jsem se díval kam jdou. Co dělaj. A pak jsem šel domů." - "Proč jste to dělal?" - "Abych věděl, kam šli." Už z počátku filmu můžete z tohoto jednoduchého dialogu mezi hlavní postavou a inspektorem poznat skvěle odvedenou práci. Od začátku jednoznačné upoutání pozornosti, jsem rád, že se tahle výborná vlastnost Nolana drží už po řadu let. Film je skvělý. Něco jako starší Memento, obrazy se sice nemění retrospektivně, ovšem vždy se dozvíme něco jiného, něco, co nás zmate a nebo nám naopak dá mnoho věcí dohromady. Protínající se časové linky jsou skvělé, sice jsem se po zhlédnutí musel na určité pasáže vrátit, abych si dal vše dohromady, ale to snad každý nadšenec Nolanovy práce. Zamotané věci na rozřešení miluji. Pokud je něco pravdy na tom, že se Pan režisér nechal inspirovat situací, kdy mu byl vykraden vlastní byt, tak jsem rád, že byl vykraden. Sice nepříjemná věc pro něj, ale pro filmové nadšence poměrně radostná záležitost (vzhledem k tomu, co z ní vzešlo). Nolan je geniální režisér, on si může dovolit vskutku všechno. I natočit černobílý film, což se může zdát snadné, ale není tomu tak. No, zpátky k ději. Zaujala mě filozofie vloupání a krádeží, jakou se Cobb projevuje. Cenné věci z hlediska obchodu nechávat na místě, brát si věci, které jsou cenné pro majitele domu. Osobní věci. Vzpomínky. Důležité věci, u kterých nechtějí, aby do nich někdo zasahoval. Nebo aby o nich věděl. Nolanovi se tady povedlo ztvárnit něco, co bych jako nahlédnutí do mysli dnešních lupičů zrovna nepovažoval. Ale přesto to mělo něco do sebe. I mě fascinuje myšlenka, že bych se sám vloupal do cizího bytu a mohl z věcí na policích, uspořádání bytu či snad vymalování pokoje určit, jaký má daná osoba charakter. Bylo by to nesmírně zajímavé a upřímně bych ve své amatérské spisovatelské práci něco podobného zmínil. Ale pro mě je to pouze sci-fi, jelikož jsem přeci slušný a poctivý občan a něčeho takového bych se nikdy s čistým svědomím dopustit nemohl. Ale myšlenka vskutku zajímavá a cenná. Je to výborný snímek, Nolan odstartoval svým prvním "dlouhým" filmem úžasnou kariéru. Dlouhý film to sice zrovna není, což mě mrzí, ale na druhou stranu nebylo potřeba přidávat něco víc. Mě stačilo těchto 65 minut, abych se již podeváté (ano, je to poslední film od Nolana, který jsem až do dnešního večera neviděl) přesvědčil o tom, jaký je to vynikající režisér. Těším se na jeho další kousky, které budou jistě stejně skvělé, jako ty dosavadní. Během devíti filmů nepřišlo ani jedno zklamání, což je obrovský úspěch. Ani jedno klopýtnutí, samé hvězdné výkony. A proto si ho vážím.

Nolan se tímto snímkem posunul dál ve své skvělé filmové tvorbě. Kdyby si vzal Insomnii na starost někdo jiný, nejspíš bych z ní nebyl tak nadšený. Ale jelikož jsem si oblíbil styl Christophera Nolana, byl jsem schopen strávit dvě hodiny koukáním na tento film v zájmu a očekávání. Přece jen to není typická krimi záležitost, Nolan vložil do děje spoustu vlastních myšlenek, zkrátka jako obvykle. Opět se mu povedlo přivést mezi diváky nejistotu a napětí. Nevím jak to dělá, ale má obrovský talent. V Nolanových dalších filmech jsem neměl problém s obsazením herců, tady ale trošku váhám. Jediný, kdo se do role hodil, byla Hilary Swank, herci mě zrovna moc neuchvátili. Na Al Pacina nejsem zvyklý, neznám ho a podle tohoto výkonu se na něj zrovna podruhé dívat nemusím. V jeho charakteru něco chybělo a nejsem si jistý, co by to mělo být. Podle mě svou roli odflákl, vím, že by mohl hrát i lépe (dle referencí, které jsem na jeho osobu zaznamenal). No a Robin Williams; ten se se svým klukovským obličejem ani v padesáti do takové role nehodí. Mnohem víc u mě boduje v komediích. Nicméně, film hodnotím kladně čtyřmi hvězdičkami, protože jsem se i přes jisté nevyvážené herecké výkony dobře bavil. Krimi thriller o pátrání po vrahovi, nalézáním sebe sama a snažení se napravit nepříjemné chyby. Nolan se svým nápadem opět dokázal zaujmout. Jeho originální myšlenky řešení situací mě nikdy nepřestanou udivovat. Ten člověk (pokud je to vůbec člověk) má úžasný mozek a umí s ním dokonale pracovat. Což mi připomíná jeden citát: "Bůh dal mozek všem, ale jen někteří se jej naučili používat". Nepotřebuji příliš dlouho rozmýšlet, když řeknu, že Nolan při filmových pracích spolupracuje se svým mozkem minimálně na 140%. Film se mi tedy líbil, až na určité pasáže, které jsem popsal výše.