Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Horor
  • Krátkometrážní

Recenze (247)

plakát

Deset důvodů, proč tě nenávidím (1999) 

Skvělý film se zábavnými a známými herci, kteří se do středoškolské komedie pustili naplno. Vcelku obyčejnou a milou zápletku se povedlo rozvinout smysluplně a inteligentně, takže v celkovém dojmu je toto naprosto bombastická komedie a přijde taky na pár příjemných romantických chvil. Osmnáctiletý Joseph Gordon-Levitt by mohl z fleku hrát čtrnáctileté kloučky ze základky, alespoň v tomto věku. Trvalo ještě pár let, než dostal takovou tu dnes už známou podobu. Tady působil tak male a bezbranně, až to bylo roztomilé. Sázím, že na mladé slečny určitě udělal dojem. Vždyť i mě učaroval. Další postavu, tentokrát tajemného a "nebezpečného" mladíka, ztvárnil skvěle Heath Ledger. Když píšu tento komentář, znovu se ve mě probouzí smutek při vzpomínce na jeho smutný osud. Rád na něj budu vzpomínat v souvislosti s nezapomenutelnými hereckými výkony, kterými si vysloužil roli filmového miláčka. V této komedii samozřejmě nezklamal, byl to výtečný herec. Vše zvládal s přehledem a publikum ho milovalo. A miluje. Larisa Oleynik alias Bianca okouzlila svou mladičkou tvářičkou a roztomilým, svůdným chováním. Ke svému hereckému kolegovi se hodila, oba vypadali mladší, než se zdají a tak jim to spolu o to víc slušelo. A nakonec fantastická a na první pohled nedotknutelná Julia Stiles, která zakončila tuto partu velice slušně. Role "dračice" se jí povedla, málokterý kluk by se za takovou dívkou odvážil jít. A ten, který by to považoval za velkou výzvu, by se jistě vracel ke kamarádům s nemalým množstvím modřin. Volná inspirace Shakespearovým dílem mě nadchla, sice nebyla probrána nijak detailně, ale dnes už snad každý ví, o čem jeho hra je. Film byl natáčen v době, kdy měly tyto středoškolské komedie nějakou úroveň, to mu přidává na kvalitě. Dnes se točí kdejaký blábol. Takže jsem rád, že jsem mohl vidět tuto sestavu herců v tomto filmu a v tamté době.

plakát

Coach Carter (2005) 

"Největší strach nemáme z toho, že jsme neschopní. Největší strach máme z toho, že jsme nepřemožitelní. Je to naše světlo, ne temnota, co nás nejvíc děsí. Hrou při zdi světu neposloužíte, není nic osvíceného na tom, když se budete krčit, aby se lidé kolem cítili lépe. Byli jsme stvořeni, abychom zářili. Není to jen v někom z nás, je to v nás všech. A když dovolíme našemu světlu zazářit, nevědomky tím dáváme možnost ostatním učinit totéž. A když se zbavíme vlastního strachu, zbavíme tím navždy strachu i ostatní. Pane, jen jsem vám chtěl říct; děkuju. Za záchranu života." Jako svůj (zřejmě) pětistý viděný film jsem si přál něco na úrovni a sám nevím, proč jsem zvolil právě tento film. Možná proto, že jsem jej už dlouho přehlížel a měl jsem chuť se do něj konečně pustit. Rozhodně toho nelituji, byla to skvělá volba a zkušenost. Mohu s čistým svědomím udělit pět hvězdiček a odnést si do života spoustu cenných rad, jak od kouče Cartera, tak od samotných hráčů. Samuel L. Jackson je velmi osobitý herec, s rolí si vystačí naprosto sám a přesto má na všechny okolo obrovský vliv. Právem patří mezi slavné filmové osobnosti na předních příčkách. V roli drsného, tvrdého, avšak velice srdnatého trenéra si vedl skvěle. Autoritativně a morálně zavést mezi neposlušné a drzé hráče basketbalu trochu řádu může být pořádná fuška, ale on to zvládá vcelku se slušným přehledem. Jeho metody budí respekt a ukazují sílu, kterou v sobě musí každý hráč objevit. A objevit sílu v celém týmu. Celý film není jen o basketbalu. Je o tom, jak nalézt sebe sama a naučit se žít s ostatními. Nalézt přátele a pochopit smysl života. Film je naprosto přeplněn skvělými myšlenkami, které mohou do života přinést jen dobré. Když si něco z toho vezmou diváci k srdci (a nemusí to být nutně sportovci), tak může být svět zase o něco lepší. A ano; jen díky tomuto filmu. Zvláštní, že? Lidé však neradi mění stálé a pevně dané věci a také neradi zasahují do systému. Proto se svět v tomto ohledu vyvíjí pramálo. Jsem velice potěšen, že jsem se o těchto životních příbězích dozvěděl a mohu je šířit dál. Takových děl si velmi vážím a znamenají pro mě hodně. Jednak proto, že jsem taktéž sportovec a také proto, že jsem člověk.

plakát

Panna nebo orel (2010) 

Pro mě velké zklamání. Za přítomnosti tolika skvělých bavičů jsem čekal, že se budu bavit, ale většinu filmu jsem spíš nechápavě kroutil hlavou. Celé to bylo takové nesouvislé a zdivočelé, zbytečně přeháněné. Amanda Bynes mě vyloženě zklamala, tahle role jí absolutně nesedla, takže myslím, že raději zůstanu u rolí, kde je hlavní postavou ona a na její otřesnou křesťanskou postavu se ani nepodívám. Emma Stone byla jediným světlým bodem a snad také Patricia Clarkson. Zbytek nevkusný a nevhodný. Vzhledem k hodnocení přátel a oblíbených uživatelů jsem po zhlédnutí chtěl dát také alespoň čtyři hvězdičky, ale váhám, zda je to vhodné. Nápad dobrý. Mladá středoškolačka si vymyslí "vztah" s vysokoškolákem, aby ve svém věku nebyla považována za někoho, kdo ještě neměl sex. Následně se ale všechno vymkne kontrole, pár lidí si pustí pusu na špacír, přidají se nové nepotvrzené drby a rázem je z ní školní coura. Musím říct, že Olive to brala celkem v klidu. Kdybych přenesl situaci do reality, tak by se takto dokázalo zachovat minimum dívek. A kdybych přenesl do reality oblečení, chování a gesta Olive, která byla považovaná za couru, tak to také není moc podobné s dnešním světem. Chování a styl oblékání dnešních mladých slečen je daleko, daleko horší a tady by taková Olive byla ještě za slušnou holčičku. Tudíž ani z realistického hlediska to nesedělo. Jako největší plus vidím na filmu pouze Emmu, která podobné role mladých slečen hrát umí. Svým způsobem je taková Lindsay Lohan, jen v trošku jiném provedení. Závěrem pouze podotýkám, že je to pro mě průměrná komedie a navrch žádná romantika. Dávám tři hvězdičky a je mi to líto. Opravdu jsem se těšil na tento film a přišlo hořké zklamání. Avšak ne od Emmy.

plakát

Six Figures Getting Sick (1966) (studentský film) 

Vsadím se, že ani Lynchovi rodiče častokrát nevěděli, co se mu honí hlavou. Natož aby cizí lidé a pozorovatelé jeho výtvorů mohli rozuzlit jeho myšlenky. Na jeho filmech se mi líbí to, že v nich můžete zapojit svou představivost a smysl či poselství si vymyslet. Nebo alespoň nějakou část. Hledat určitá znamení, ztrácet se ve směsici šílených nápadů a pociťovat depresi z jedinečného filmového umu. V tomto ohledu je Lynch mistrem, nikdo na něj nemá. I když se mi málokdy poštěstí něco pochopit, stejně mi jeho filmy mnoho dají. Zejména pocity úzkosti, bizarnosti, deprese. K prvnímu filmu Davida Lynche nemám moc co říct, snad jen to, že se mu opět povedlo vzbudit ve mě pocity psychické bolesti. A toho si sakra vážím.

plakát

Princ a pruďas (2011) 

Až na určité pasáže, které bych si klidně odpustil, jsem se bavil dobře. Špatný dojem těchto pasáží s takovou zvláštní sexuální tematikou dokonale vyrovnaly bojové scény, které byly ve smyslu filmu na skvělé úrovni. Vidět mé tři oblíbené herce a Dannyho R. McBridea k tomu bylo příjemné, vždy mám rád, když je jich ve filmu hodně a rád sleduji, jak se vzájemně předhánějí v tom, kdo mě nejvíc zaujme. Tady u mě zabodovala nejvíc asi Natalie. Její krásná postava a skvělý herecký um zaujme každou osobu a nemusí to být nutně muž. James Franco jako princ Fabious pobavil, ale více si ho vážím v dramatičtějších rolích. Musím ale uznat, že v roli trošku zmateného, ale udatného prince, se mi také líbil. Zooey Deschanel pro mě byla ve filmu ještě krásnější než Natalie, což není žádné překvapení, protože ji považuji za jednu z nejroztomilejších hereček. Nakonec bych rád posoudil také výkon McBridea, kterého jsem zatím nespatřil v žádném jiném filmu. Začátek byl pro něj celkem slušný, místy se sice škubal, ale jinak v pohodě. Příběh je již známý a předvídatelný, nejspíš proto do něj byly zamíchány vtipy o sexu a tak podobně, aby se něčím výrazně odlišil od podobných snímků. Některé vtipy se povedly, ale mnoho jich bylo pod úroveň tohoto filmu. Nemusely tam být, film by se mi pak líbil o něco víc. Například čaroděj, který daroval princům kompas za... No, nebudu raději zmiňovat. Trofej za zabití také a nadrženého čaroděje Leezara už vůbec ne. Naopak již zmiňované bojové scény byly vzhledem k povaze filmu velmi slušné a také závěr s Thadeousem a Isabel byl báječný. Celkově jsem si film užil a kdyby v něm nebylo tolik pro mě nepotřebných vtípků, dal bych klidně pět hvězdiček.

plakát

Človíček (2006) 

Malý chlapec se se svou slohovou prací rozhodne vyrazit do světa, který nejsou schopni pochopit ani ti nezkušenější muži. A přijde opravdu na hodně věcí. Konec nám jasně ukázal, jaké ženy jsou. A muži se mohou pouze pousmát nad tím, jak nad nimi ženy opět vyzrály. Sice jsem ve filmu zahlédl pár scén, které se k dětem a jejich zkoumání příliš nehodí, ale přidalo to na pravé atmosféře. Pobavil jsem se velmi dobře.

plakát

Šťastný den (2010) 

Je to hloupé a nevychytané, přesto dosti reálné. V našem "moderním" světě si to dokážu živě představit a vidím taky mnohem více. Film je podán velice špatně, dávám hodnocení jen za nápad a vztah k realitě. Jinak nevím, co bych dodal, kdyby herci dostali možnost k natáčení delšího filmu, tak by nejspíš zemřeli na vyčerpání. Mizérie. Tohle nebyl zrovna potěšující výkon, jaký jsem očekával.

plakát

Chudoba má mnoho příběhů (2010) 

Má jediná výtka se týká toho, že pravou podstatu krásy dětského myšlení nám ukazuje jen jediná minutka. Je to moc hezké, co si dokáže mladý klučík představit a najít ve všem něco krásného. Chudý chlapec má vždy o dost bohatší fantazii, než nějaké bohaté, rozmazlené děcko, které tráví čas u nesmyslných televizních pořadů a počítačových her. Když nemáte mnoho v majetku, můžete nalézt mnoho v rodině a světě okolo. Záleží na úhlu pohledu, jestli se necháme zdeptat vlastní situací, nebo najdeme něco hezkého v tom, co máme.

plakát

Vincent (1982) 

Nádherně zveršovaný únik do části dětské fantazie, která je o tolik zajímavější, než běžný lidský život. Jak tu všichni píší, Tim Burton poprvé ukázal svůj styl, s jakým o pár let později pozměnil filmovou strukturu filmu. Tim Burton patří mezi nejtalentovanější režiséry současnosti a na toto své první dílo může vzpomínat s hrdostí. Povedlo se mu během minuty nastolit kouzelně děsivou atmosféru, která vygradovala během další minuty zvyšováním hlasitosti projevu Vincenta Price. I když tento styl zrovna nemusím, uznávám výbornou práci.

plakát

Náš čas vypršel (2004) 

Bylo to vtipné a logické, pro doktora Sterna v poslední fázi života zřejmě aspoň trochu úsměvné. Všichni pacienti byli zvláštními případy, které se dají vyléčit jen upřímnou a krutou pravdou. A je to tak i v normálním světě, nejen ve filmu. Takový šok může přinést nevídané výsledky. Samozřejmě kladné i záporné. Velice sympatický snímek, takové psychologické záběry já můžu.