Recenze (70)
Before I Disappear (2014)
Atmosferický film o odcizení od všech. Od svého okolí. A o sblížení se s jednou jedinou osobou, která to pochopí a pod svýma rukama nás vyvede ven, zpátky do světa.
Chlapectví (2014)
Zachycení prchavých okamžiků dvanácti let jednoho kluka. A jeho světa. Vnímání každodennosti skrz jeho oči. Měl unikátní pohled na věci okolo sebe, říkal učitel fotografie.
Mládí (2015)
Závěr mě dojal jak už dlouho nic. Na Sorrentina překvapivě civilně a s lehkostí o tom, kým jsme. O hledání, ztrácení, stáří, mládí a nakonec hlavně o lásce, protože co je důležitějšího. Propadá nám to všechno mezi prsty, ale občas to zazvoní zvukem obyčejné krásy a to si pamatujem. Jak se v deseti krocích zranit o něčí neopatrné lokty. "Despite everything, you and I were simple songs."
Karamazovi (2008)
Růže mezi trním českého filmu. Námět skvělý, industriální prostředí ještě skvělejší ale civilní scény oproti divadelním o dost míň skvělé.
Expres na západ (2011) (TV film)
Černý a bílý sedí u stolu a mluví o Bohu. Déšť, noc a jedna kuchyně. Kafe a cigára bez cigaret, chtělo by se říct. A napsal to největší současný americký prozaik, Cormac McCarthy. Ten film byl jak natočený pro mě. Miluju konverzační filmy a Vnější tmu i Cestu považuju za osobně zásadní díla. A když do toho ještě prší, ke spokojenosti není už potřeba mnoho. Ale chybělo mi víc témat, a když už teda jedno, tak zohlednit víc než jen dva protipóly. Scénář jsem výjimečně i pročítal a literárně je to dokonalé, ale obsahově tam prostě chybí výraznější myšlenky a práce s tichem je pojem tomuto snímků naprosto cizí. Atmosféra je ale jedinečná a podněty k zamyšlení mi to rozhodně dalo.
Rohy (2013)
Manifest konce čarodějování a vtipný soft gore.
Sametová extáze (1998)
Alternativní historie pro nic za nic. Náhled do poutavého a dekadentního prostředí glam rocku 70. let o Davidu Bowiem, který není Bowiem, natočený zcela rutinní režií a utopený v povrchním scénáři. Bouřlivý vztah, divoké kostýmy, progresivní muzika a lidský zklamání, ale nejde to pod povrch, a tak jedinou upřímnou scénou zůstává rozvod Sladea s jeho ženou a její vyprávění u kouře cigaret. McGregor i kouzelný Rhys Meyers hrajou dokonale, ale krom hudebních scén nemají co. Muzika je tam fantastická, glam rock mě baví a byl jsem cílovka, ale rychle tomu došel dech a absence jakékoli osobnější scény z filmu dělá pomíjivý zážitek.
Na dotek (2004)
Před třemi lety jsem to už nikdy nechtěl vidět znovu. Teď vím, že si to musím pustit každé tři roky. Film, který připraví o všechny iluze a zároveň je ve vás znova podpoří, protože nic jiného nemá smysl. Protože to má smysl. Žádná postava není černobílá a všichni herci hrají jak o život a přitom civilně. Dva vztahy, psaní i focení, drahá koupelna, fialová paruka, přestat kouřit, chat, jedna pohovka, sex a snad nakonec láska. Hned několik scén je nezapomenutelných - vypjatých i vtipných. "Jsi úžasný." / "Tak na to nikdy nezapomeň."
Ztraceno v překladu (2003)
Intimita mezi dvěma lidmi rozpohybovaná do obrázků, které jsou na první pohled nehybné, ale na ten druhý se toho na nich děje víc než kdekoli jinde. O všem v málo slovech. Pocit odcizení a té všudypřítomné lidské samoty v jednom smutném hotelu a krása sblížení dvou duší. Ticho ve tmě a prostorem se šíří nejistota. Nejdůležitější film mého dosavadního života. Děkuju.
Šílený Max: Zběsilá cesta (2015)
Syrová a pulpová dokonalost! Špinavý vizuál a metalový soundtrack podtrhuje tu neskutečnou jízdu pouští. S hrdiny, kteří nepotřebují mluvit, abyste věděli, co vám chtějí předat. Je v tom všechno! Drsný hlavní hrdina, plamenometná kytara, post-apo krajina, filozofie podávaná ve třech slovech, pamětihodní záporáci, dokonalá art-direction, femme fatale, která je vlastně ještě drsnější než titulní hrdina a hlavně téměř nepřetržitý akční nářez.