Eruntano

Docela zklamání. Snímek je typický Leighovým citem pro tvorbu postav, zachycování jejich životů, duší, pocitů, pohnutek... Hezky se na to kouká, obzvláště díky hereckým výkonům. Leigh umí vést k naprosto přirozenému herectví, zároveň ale kořeněnému láskou ke groteskní nadsázce. Toto jakési "nadrealistické" vyznění je velmi osobyté a mám ho na Leighových filmech rád. Problém Another Year je ale v tom, že se vyhýbá skutečně dramatickému konfliktu, ergo mu v konečném důsledku chybí i jakákoli katarze. O tom, co se režisérovi povedlo v Secrets & Lies si tady můžeme nechat jen zdát. Jakoby Leigh rezignoval na aktivní přístup k látce, kterou zpracovává. Vystupuje zde pouze jako pasivní (možná unavený?) pozorovatel. Výsledkem je líbivá, hořce sentimentální, ale dost plochá podívaná.

Má to svoji filmařskou působivost a na thriller docela fajn děj. Trier si s řemeslem mile hraje. Míra perverzity a dalších ujetých efektů je dost zbytečná. Tím nejhorším jsou ale pokusy ten film hlubokomyslně vykládat. Kdyby měl Trier skutečně co sdělit, tak by to sdělil. Tím, že se skrývá za neprostupnou mlhou slepých symbolů se o právo na interpretaci sám připravuje.

Je sranda, jak je existence názoru okamžitě považována za demagogii. Jste líní a neumíte se s názorem, třebas kriticky a nesouhlasně, vyrovnat? Nebo jste prostě jen sráči, co mají z názorů bobky? Vážně by vám vyhovovala pohodlná beznázorovost, která divácký mozeček nebude otravovat prací? Mě asi ani ne. Proto je mi milejší film s názorem, byť vyhraněným, se kterým je nutno se popasovat, než neangažovaná, ergo nesmyslná tzv. objektivita. Obzvláště, má-li postoj zajímavě a smysluplně podložen, což zde platí alespoň do takové míry, aby bylo možné vzít ho vážně.

Je to zábavný a srandovní film. Obzvláště ze začátku, kdy se nám v sérii vtipů servíruje expozice. Má ale pár velkých záporů. Přede všemi ten, že ačkoliv se snímek snaží poněkud absurdním námětem a prostředím vymanit z žánrových hranic a stereotypů, strukturou příběhu a stylem vyprávění se jich nepřestává dokonale držet. Navenek tedy budí dojem originality, ale zevnitř je vystavěný podle stejného mustru jako tuny podobných komedií, které by mu rozhodně podobné být neměly. Jak by to mohlo dopadnout, kdyby režisér oplýval alespoň špetkou imaginace a odvahy Terry Gilliama je Hubrissův lovesong - nejvtipnější místo filmu nejen svým nápadem, ale právě i nečekaným a překvapivým příchodem v jinak konvenčně se odvíjejícím ději. Trapně zbytečná použití klišé (např. pitomá romantická linka, která by opět zasloužila pořádnou nadsázku, viz výše) a mizernou pointu již nebudu tolik rozpitvávat. Je to film velmi polovičatý a tak nějak promrhaný.

Vrhcábová filosofie života! Samozřejmě prostá, někdy až k vzteku zjednodušující... ale většinou přesvědčivě upřímná a lidská, opřená o základní hodnoty lidského přátelství. Poselství o víře v život a v naši zodpovědnost za to, abychom ho žili tvůrčím způsobem se mi totiž zdá při vší jednoduchosti cenné. Film navíc neskrývá, že dobrý život stojí leckdy hodně bolesti a obětí. Mimochodem všimli jste si, že nejzajímavější postavou filmu je vlastně otec rodiny, který nese nejtěžší břemeno ze všech zúčastněných?

Neuvěřitelný a drsný příběh tří přátel, mezi nimiž se našla jedna svině, což se velmi hodilo polským STBákům. Dokument, který má naprosto unikátní schopnost odkrývat nejen pokřivenost života v socialistické tyranii, ale také kuří oka lidských charakterů. Kdyby toto byla vyfabulovaná detektivka, byla by skvělá. Jenže ona je to pravda, a to mrazí.

Nechápu, proč Allen propadl tak hloupému a povrchnímu kýči. Obsah filmu odpovídá mírně podprůměrné televizní reklamě, stejně jako propracovanost postav, z nudy se utápějících v povrchních citových vzplanutích. Největší podraz je ovšem to, že se děj maskuje do filmařské zručnosti a charaktery do velkých keců a gest týkajících se umění atd. Kdyby to byla parodie, dávalo by to smysl. V téhle podobě je to zvrácenost.

Racionálně vzato na tom filmu nebylo vůbec nic zajímavého. Mainstreamový produkt nejhrubšího zrna s klišo-kýčovitým scénářem pro blbce. Jen herci to tahali z vod průšvihu. Davida Morse jsem se vážně bál, a to pro něj mám slabost. Čímž se dostávám k druhé rovině mého zážitku: nevím, co to způsobilo, ale přes všechny zápory to byl hrozný nervák, takže jsem si to nakonec užil. Zvláštní.

Po dvojím vidění mám jasno, že se mi film až překvapivě líbí. Zábavy i vtipů si s ním užívám dostatek a příběh, ač podezřele zamotaný, mě pointou také velice těší. Nezávazná a přitom inteligentní podívaná, za to nemohu nebýt rád.

Je to svižné, dramatické, napínavé. Oba herci hrají o sto šest a je paráda je při tom sledovat. Jenže co naplat, když je děj o nesympatických lidech žijících v nesympatickém světě, ve kterém nikomu nejde o nic víc než o malicherný prd. Kdyby to byla kritická sonda, budiž. Ale Buscemi na pravidla tohoto světa (v touze po vyhrocenosti a vypointovanosti) plně přistupuje, čímž se stává nesympatickým sám. Smůla.