Psema

Úchvatné putování skrze idealistický skanzen revolucionáře, který tak moc věřil ve své "poslání", až se stal de facto zrůdou zralou na Bohnice. Pro některé důvod k obdivu partyzánství, pro mě poměrně děsivá ukázka toho, co dokáže jeden člověk, který se umí vyjadřovat a má to v hlavě poskládané poněkud jinak.

Ani se nedivím, že Weinsteini zařízli okolo Adventurelandu veškerou propagaci. Kdo by taky cpal nadbytečné peníze do filmu, jenž je v rámci mainstreamu prakticky neprodejný. Eisenberg je fajn, Kristen taky (porovnejte s teaserem na New Moon, kde je znuděná a otrávená až to bolí), Hader nemá daleko ke genialitě, ale příběh je i přes svou civilnost, která mě normálně baví, strašně nezáživný a pomalé tempo je přímo vražedné. Jen těžko bych vybral za poslední půlrok nudnější komedii/drama, u něhož jsem toužil použít dvacetinásobné (u předvídatelné druhé půle rovnou stonásobné) přetáčení. 5/10

Film, ve kterém je Simon Pegg (v animované podobě) po celou dobu otravný, prostě nemůže být dobrý.

Skutečně si nepamatuju, kdy jsem si naposledy tolik užil televizní film. Můžu tomu vyčítat náklaďák plný klišé, předvídatelnou pointu a vlastně i to, že scénář poslušně následuje Nebezpečné myšlenky a druhou Sestru v akci (jen bez písniček), jenže Perry je výborný ať už vtipuje nebo se mračí, děti překvapivě neotravují a v závěru může u slabších povah vykouknout i drobné dojetí. Solidních sedmdesát a malá prosba k českým televizím - kašlete na telenovely a triliony kriminálek a dejte šanci Ronu Clarkovi.

Výtečné i přes Klovesův kostrbatý scénář, jenž s sebou ochotně táhne všechno zlé i dobré z předlohy, jejímž největším problémem je dějová prázdnota a snaha o provázání předchozí části s velkým finále, kde do sobě vše konečně zaklapne. Jenže Yates není Mike Newell a stejně jako minule spoléhá především na postavy a jejich pocity. Minule si užil do sytosti pouze Harry, tentokrát se ocitají ve středu dění i jeho kamarádi, do nichž se systematicky zabodávají Amorovy šípy. Yatesovi se s nebývalou lehkostí daří pracovat s atmosférou, scény, které mají vyděsit, vyděsí, ty, jež si berou na paškál romantiku a emoce, vyvolávají záplavu v slzných kanálcích i jistý pocit nostalgického zadostiučinění, a ani absence velkolepého finálního střetu vlastně v té hromadě dobrých nápadů nevadí (byť si logika bere v závěru hodně dlouhou dovolenou). Závěrečná kapitola je v dobrých rukách... P.S.: Vojta Kotek sucks. P.P.S: Po prvních Relikviích smrti přihazuju pátou hvězdu. Ne proto, že by první část "velkého finále" svého předchůdce zpětně vylepšovala, ale zkrátka kvůli tomu, že vedle uzívaného výletování v přírodě je temný rok v Bradavicích o několik tříd jinde.

Herz na to pořád má a i za mrzký peníz natrhává s přehledem řitní otvor všem americkým hororovým rychlokvaškám nejen z produkce Michaela Baye. T.M.A. je scenáristicky překombinovaná a v závěru nedává prakticky žádný smysl, ale Franěk má charisma o rozloze indických slumů, Herz buší do atmosférického bubínku pokaždé, kdy k tomu dostane příležitost, a hned několik scén bych se nebál označit za ledově mrazivou šou. A že se opírá o provařená klišé? Koho to zajímá, když to stále skvěle funguje. Dětský sbor mi bude znít v hlavě přinejmenším do rána. 6+, v rámci českého rybníčku ještě o fous víc.

Asi vyrazím do ulic a seřežu pár lidí. A až mě zavřou, tak budu bít bachaře. A tak pořád dokola, dokud o mně nenatočí film... Ne, vážně nechápu, co by mě mělo na Bronsonovi bavit. Vyprázdněný bizarní životopis s výborným Hardym, který se ovšem nemá absolutně o co opřít. Po intoxikaci ve Varech pravděpodobně vzrůšo, v Práglu za střízliva dost velká nuda.

Výtečná, nikam se neženoucí výpověď o tom, co alespoň jednou potká každého - moment, kdy je třeba se rozhodnout, jak naložit do budoucna se životem. Zaškatulkovat se jako všichni ostatní, nebo zůstat volný jako pták a žít si po svém? Herecký koncert!

Nejdražší amatérsky vyhlížející film co jsem viděl. Vážně. Mannovi by měl konečně někdo sebrat tu digitální kreaturu a vpálit mu zpátky do rukou starou dobrou pětatřicítku, s jejímž nasnímáním by Veřejní nepřátelé alespoň působili velkofilmově a ne jen jako pokus o "něco nového, co se míjí účinkem". Až do závěru jsem si říkal, že má ten digitál vlastně něco do sebe a že se Mann pokouší snahou o realismus opět přiblížit diváka hrdinům doslova až k chloupkům na zátylku , jenže závěr jasně ukazuje, že nejde o nic jiného než pózu starého pardála, který vždy volí raději pohodlí. (Kdo by nechtěl stříhat hollywoodskou pecku na svém notebooku, že?) Pár vynikajících momentů se ale přesto najde (bez výjimky akční scény), byť příběh není ničím jiným než dalším plochým životopisem, který si odkecá svoje a na konci vytasí otřepané "co se s kým stalo" titulky. A Deppovi s Cotillard jsem to nežral ani vteřinu. Bale mě bral překvapivě víc.

Requiem bez vizuálních cinkrlátek... aneb indie verze Rockyho... aneb Aronofskyho nejzajímavější film. Nikoliv tím, co sděluje (zase tolik toho není, ostatně příběhy o loserech se nikdy neztratí), ale tím, jak se prezentuje. Jako osobní zpověď vyhasínající hvězdy, která "TO" tam stále má a potřebuje "TO" dostat ven, je velice stimulující, jako nezávislé drama za pět švestek odzbrojující a v konkurenci jiných direct-to-oscar fláků přímo fascinující, jako civilní cvičení filmařského umu pak neuvěřitelně uchvacující. Jako by si Aronofsky řekl, že zřetelných onanií bylo dost, a tak obrátil o 180 stupňů, přičemž je Wrestlerova dokumentární vicizelovanost vlastně úplně stejnou exhibicí jako Fontána. Jen nepůsobí tak namachrovaně a kromě výtečné formy nabízí i velikánské srdce.