Koryntos

Americká zhovadilost, která musí urazit každého pivaře!!!

Nehoda není náhoda.Vždycky jsem si myslela, že v psychologickém dramatu se musí střídat emoce, jako na běžícím pásu. Nehoda je první film, který zobrazuje emociálně vypjaté situace, úplně bez emocí, nějak nedokážu pochopit, jak to režisér dokázal. Tak odměřený film, jsem snad nikdy neviděla. Všechny postavy působily, jako by byly vytesány z ušlechtilého ledového mramoru a kdyby do nich někdo píchl vidličkou, tak by z nich nevytekla ani kapka aristokratické krve. Byl to opravdu suchý anglický film, jak se patří, ale bohužel na mě to bylo moc sucharské. Když si postavy u jídla, jen tak mezi chody povídají o tom, jak se podvádí, ale nicméně, že to jídlo je skvělé a takovou konverzaci vedou v určitých sekvencích filmu všechny hlavní postavy. Působí to na mě přespříliš sofistikovaně chladně a odměřeně, ale hlavně opravdu strašně nudně, kdyby po sobě aspoň hodili talířem, aby ukázali nějaký afekt, ale oni ne, řeší nevěru, nehodu a smrt po anglicku s tak ledovým klidem, až z toho člověka mrazí.

Byly zářivé šaty herců nové, nebo snad byly vyprány v Perwollu? Ne, ty musely být nové! Z těch výrazných barev, hlavně ze zářivě červené, mi až přecházel zrak. Po vizuální stránce to byla opravdu pastva pro oči, po obsahové stránce bylo zajímavé sledovat, jak se Almodóvar popere s předlohou dějově připomínající telenovelu, zvládl to opravdu bravurně. Zajímavý film, ale bohužel na 5* mu malinko něco chybělo a k závěru, kdy už jsme znali pravdu, tam chyběl poněkud rychlejší spád.

Vážení tvůrci, prosím, ušetřete mě příště scén s tím jaký je pan Kukura v posteli kanec!!! Nejdřív v Máji, teď i tady.Děkuji. Jinak to byl celkem zajímavý film.

,, Na iluze a sny se chytí každej.“ Wow, teda tenhle film mi opravdu vyrazil dech. Nikdy před tím jsem o něm neslyšela. Vzhledem k hlavním představitelům jsem čekala nějakou naivní komedii z té doby a ona taková výběrová lahůdka. Nevím proč, ale stylem a co se kompozice týče, mi tento film připomínal, něco mezi Kusturicou, Bergmanem a Hitchcockem. Co se tajemnosti týče, zastřený menšíkův hlas v telefonu, opravdu dělal divy, hodně působivé. Na rozdíl od toho, jaká jeho postava, byla ve skutečnosti: tj. tuctový neurvalý a vulgární fouňa. Je s podivem, co s ženskou postavou dělala vidina samoty a co si nechala líbit. V tomhle filmu smekám klobouk před výkonem a vizáží Jiřiny Bohdalové, vypadala zvláště v těch zelených šatech opravdu přenádherně a měla takový elegantní výraz hereček z francouzských filmů, na to, že ji jinak moc nemusím, zde byla okouzlující a roli zahrála opravdu s grácií. Pan Menšík byl opravdu, krajně nesympatický fouňa, přesně tak, jak si jeho role žádala a celou dobu mi opravdu svým chováním nadzvedával mandle. No nic, jdu hledat yettiho, protože je "lepší sněžný muž, nežli žádný muž", jak jsem byla poučena.

Z tohoto filmu plyne ponaučení pro všechny smolaře. Když jsi smolař v poklidném normálním životě, nečekej, že jako vyděrač, budeš mít štěstí. Opravdu zajímavé komedio- krimi něco, u kterého se u mě střídal pocit totáního překvapení se smíchem.

Tohle se opravdu nepovedlo, jak jsem byla nadšená z Kytice, tak z Máje, nejsem ani v nejmenším. Viděla jsem ho až nyní, podle ukázek jsem na tento film, nikdy neměla odvahu a už vím proč. Je to kýč, jako bič. Chudák Kájík Hynďa Máchů, ještěže tohle nemohl vidět. Lyrickoepický děj neměl filmový Máj ani náhodou. Epika byla sice zachována, za akčnost scén, by se nemusel stydět ani Tarantino, což zrovna Máji moc neprospělo. Nicméně to postrádalo, jakoukoliv lyrickou hloubku a úvahy, jak by taky mohlo, když Vilém(no spíše Vilík) vypadal, jako apačský chlapeček z discoték, navíc s chováním nemyslícího akčního hrdiny. Hrozně mi vadily ty strašně kýčovité scény na krajinu, kde kamera pořád švenkovala z jednoho krásného místa, na ještě krásnější místo, navíc všechna místa, alá Holandsko, to byl opravdu konec. Ve filmu se nestřídal lyrickoepický děj, ale kýčovitá scéna krajiny, sex, další kýčovitá scéna krajiny, další sex…A ty smysluplné dialogy, když starý vypelichaný kocour, který si právě smlsnul, na kotěti říká:,, Voníš trávou, jsi jako silné víno.“ Další scéna, alá Holandsko, už jsem jen čekala, kdy si po sexu ubalí jointa, ještě když k tomu v podkladu hráli Support Lesbiens, čekala jsem střih a děj se přesune do klubu, kde se bude vilný stařík snažit ukecat Jarmilu, ať se na Viléma vybodne, prostě bych tam čekala cokoliv šíleného, protože to bylo šílené. Hudební podklad se tam absolutně nehodil. Klasika, si žádá klasiku. Nejvíc rozpačitá jsem byla ze scény, kdy se má Vilém loučit se životem, říkala jsem si a je to tady konečně oduševnělá scéna, kde bude promlouvat k zemi své milované a ono nic!!! Procesí na cestě k šibenici to odzpívalo falešně za Vilíka, pak přišly jen vilné pohledy mezi Jarmilou a Vilíkem a pro mě opravdu nejvtipnější scéna popravy lámání kolem, na to, jak před tím byli tvůrci akční, tak zrovna ta nejdůležitější scéna, kdy kat párkrát třískne Viléma kolem a na rychlo mu ufikne hlavu, postrádala veškeré akční grády. Hrozně mě překvapilo, že se pan Tříska takovému filmu propůjčil. Podle mě tomu filmu chyběl nějaký pořádný přednes vilémových monologů i přednes vypravěče, vůbec to nepůsobilo charismaticky. Máj postrádal hloubku a nedokázal si udržet moji pozornost.

Hehe, přemíra emocí, mě opravdu jako ledovou královnu nechává klidnou a mé ledové srdce neobměkčí. Další doják na páteční večer.Empatické cítění ve svém případě projevuji opravdu jinak.Další příklad českého vkusu a umění empatie. Češi jsou každopádně hodně empatičtí jedinci hlavně v tom případě, když sedí před televizí a ,, plnohodnotně“ soucítí s týranými zvířatky, rozčilují se nad případy týraných žen, pláčí pro týrané děti a zoufají si, jak je to možné, že se v našem státě mohlo něco tak hrozného stát. STŘIH…… Televizní noviny: Reportáž o týrané ženě a dětech z panelákového komplexu na velkém sídlišti. Stejná paní, která zamačkává slzu zhnusení a dojetí nad dnešním světem ochotně vysvětluje na kameru, že ta rodina byla sice nějaká divná a šel od nich křik, ale že ona se přece nebude montovat do cizích záležitostí, takže ve výsledku nic neviděla a neslyšela, stejně jako ostatní rodiny z velkého domu. Po týdnu stopy nechutné aféry z jejich domu, odvál čas do zapomnění a milá paní usedá pro svoji další dávku empatie před televizní obrazovku. Nebylo by snad lepší a efektivnější podobným situacím pomáhat předcházet, než léčit něčí bolavou dušičku za pomoci revanže v podobě splněného přání u kterého vůbec nejde o toho obdarovaného ,,šťastlivce, ale v první řadě o větší sledovanost s maximálním efektem, už z tak pokřiveného životního osudu, před kamerou vydojit co nejvíce emocí.

Inzerát I.: Sociálně slabá rodina, za účelem větších sociálních dávek hledá, jakéhokoliv svého dávno ztraceného potomka, spěchá- výplaty dávek se blíží. Zn: Máme Tě rádi, chybíš nám. Inzerát II.: Věčný loser, který lezl na mozek všem svým adoptivním rodičům, kterým kradl peníze za účelem hraní automatů a jiných bohabojných činností hledá své vlastní rodiče, spěchá- potřebuji novou kasičku. Zn: Maminko a tatínku, mám Vás rád, chybíte mi. Do toho středeční večer Esterka čišící dojetím a moji drazí rodiče přilepení k televizi. K tomu pošťák Ondra, kterému krásně ladí červené tričko a kšiltovka společně se stejným odstínem ušních lalůčků a kterého milují dámy napříč širokým věkovým spektrem tak od 35 do 105let. Když se mi náhodou podaří narušit ticho, který si zajisté sledování tohoto pořadu zaslouží, neb dojetí ze shledání s kýmkoliv si to plně zasluhuje. Ozve se z úst mých rodičů:,, Drž hubu!“ S očima nadále přilepenýma k obrazovce a s chápavým empatickým výrazem pro kohokoliv na světě. Zkrátka rodinná idylka. Chápu, že cílová skupina seniorů a jiných citově vyprahlých lidí, tento pořad náležitě ocení a ukojí svojí týdenní dávku emocí. Bohužel, spíše bohudík, k těmto lidem nepatřím.

Pokud nehodíte šavli po prokalené noci, tak po tomhle pořadu se vám poblít zaručeně podaří okamžitě hned po ránu a kdyby jen jedou, ale minimálně 3krát. Když jsem viděla první díly, kroutilo mi to až s palcema u nohou. Velmi vtipné je pozorovat, co lidi dokážou za peníze, aneb vystajlované dilinky si pošmakují na prasečích prdelích a beraních varlatech, s totálně vytřeštěným výrazem, aby v závěru nezapomněly říct, že to zas tak hrozně nechutnalo. Nejvíce jsem se, ale nasmála, když v jednom dílu pili nějakej koktejtl z rošmelcovanejch zkaženejch vnitřností, všichni tam házeli šavle, jak po 10 jízdách na centrifúze a jeden týpek to v pohodě vypil a na konci řekl, že to chutnalo stejně, jako když jeho přítelkyně vaří. Aneb do té doby, kdy si tupí lidé nechají pro dolar vrtat koleno, bude se zbytek světa královsky bavit na jejich účet. Nicméně postupem času to postrádá grády, holt ono těch humusů, co je nutí sežrat, zas tolik není. Horší je, že v Čechách by pro stejný účel postačila klasická neidentifikovatelná UHO z leckteré jídelny, která leckdy vyžaduje odvahu ještě větší.