l.enik.c

Viděla jsem poprvé, vcelku se mi líbilo, působilo to jako pokračování Kytice, která se mi líbila, takový typický Brabcův styl... Pak jsem si díky povinné četbě Máj přečetla a i když jsem tomu dílu pořádně nerozuměla, paradoxně se mi hodně líbilo... Krátce na to jsem viděla náhodou filmové zpracování znovu a zděsila jsem se a řekla jsem, že už to nechci nikdy víc vidět a kdo mohl natočit něco tak otřesnýho, protože i když prostředí, kamera, hudba, kostými, herecké obsazení a všechno pěkné, tak scénář děs a hrůza... Naivní Hynek, pedofilní otec a Jarmila, které je jedno, s kým si to zrovna rozdá, hlavně že si to rozdá (s otcem, se synem, vždyť je to jedno)... K. H. Mácha asi nebyl žádný svatoušek, ale mám pocit, že kdyby viděl, co z jeho díla, které je pro všechny symbolem lásky, v tomto filmu udělali, tak i on by se musel zděsit. Možná se někdy s odstupem času podívám znovu a třeba ještě zmírním své stanovisko "odpad", ale nevím nevím.

Mám ráda filmy s atmosférou a tu podle mě tento film má. Vtáhne, drží a nepustí, vy jen čekáte, kam se bude příběh ubírat dál a když skončí, tak si řeknete "panejo". Alespoň u mě to takhle na první podívání bylo. Po páté už člověk vidí i ty drobné nedostatky, ale to nemění nic na tom, že se podívám klidně znovu a znovu. Jedinou výtku, kterou bych možná zmínila, je drobná kýčovitost kulis, která však k celkové velkoleposti, o kterou se film snaží, sedí, jinak skvělé kostýmy, dokonalá hudba, krásný příběh... Myslím, že se povedlo opravdu velmi dobře přenést původní muzikál na filmové plátno a pokud je pravda, že původně měl film vzniknout už v roce 1990, tak je dobře, že se tak nestalo, protože za těch 15 let se přece jen filmová tvorba posunula kupředu a hlavně nevím, jestli bych úplně strávila Sarah Brigthman v roli Christine Daaé, i když kdo ví... Emmy Rossum mi sice také není úplně sympatická a působí dost zoufalým dojmem, ale hlas má úžasný a k Patricku Wilsonovi (představitel Raoula) tak nějak sedí. Chvílemi jsem nevěděla, na čí jsem vlastně straně, protože Gerard Buttler v roli Fantoma byl na jednu stranu opravdu přesvědčivý psychopat, na druhou stranu dokázal vzbudit lítost. Jeho pěvecký projev, kdy chvíli zpívá a jindy spíše křičí a chraptí do hudebního podkladu mi také vůbec nevadil. Hodně se mi líbily černobílé vsuvky z budoucnosti a úvodní scéna, kdy je odhalen spadený lustr v opeře a postupně se začíná obraz vybarvovat a příběh rozjíždět byla naprosto dokonalá. Jen mě hodně mrzí, že jsem Fantoma opery neviděla v kině, ale doufám, že se mi třeba jednou... někdy... někde... poštěstí.

Každý týden jsem se vždycky těšila na další díly Náměstíčka, jak ve svých čtrnácti letech, tak teď ve dvaceti a seriál má pro mě pořád své kouzlo. Jedná se o jeden z nejlepších "novodobých" seriálů (ano, ono se to nezdá, že už je to 11 let stará záležitost), který se nedá srovnávat s ničím, co natáčí komerční televize, ale i v rámci ČT se jedná o unikát. Líbí se mi, že každý díl je zaměřen na příběh jedné osoby z Náměstíčka, které se však různě potkávají v průběhu celého seriálu a v některých případech jsou jejich osudy částečně propojeny, i když je pravda, že té propojenosti by možná neškodilo malinko víc. Většina příběhů je uvěřitelná, občas i poučná, k zamyšlení, dobře obsazená, člověk ví, že se na konci dozví, jak to dopadlo, i když některé příběhy skončily tak zvláštně otevřeně. Po každém sledování ve mě zůstane "zážitek" ještě dlouho a vánoční díl ve mě i v únoru dokáže tak hezky vyvolat vánoční atmosféru... A pokud tolik nezapůsobí slabší díly, které má snad každý seriál, tak se o to postará ústřední píseň na konci. Nechápu, jak někdo může říct, že je to "odpad".

Jsem ráda, že jsem film viděla z jednoho prostého důvodu... uvědomila jsem si totiž, že i když si o sobě myslím, že jsem vcelku „nudný" mladý člověk, který nechodí po zábavách, neopíjí se, nekouří, nefetuje atd., tak že jsem vlastně šťastná za to, že taková jsem a nechtěla bych ani za nic na světě takovou „párty", o níž je celý film (ani se jí účastnit, natož, aby byla moje). Ona narozeninová párty totiž nepřipomínala nic jiného než vypuštění divoké zvěře z klecí v největší zoo na světě. Anebo nekontrolovanou sešlost amerických puberťáků. Nejsem si úplně jistá, co bylo záměrem tvůrců filmu a jestli vůbec nějaký byl, protože celkové vyznění je nakonec takové, že i když celý projekt skončí totální katastrofou, tak to vlastně byla ta nejúžasnější noc v životě hlavních aktérů – outsiderů, ze kterých se nakonec stanou oblíbenci školy. A dávat takový příklad mladým lidem (nebo bohužel v dnešní době i těm starším) se mi nezdá úplně v pořádku. Ale i přesto dávám 2* za to, že je to film jinak vcelku dobře koukatelný, zajímavě natočený, s dobrou hudbou dokonale podkreslující děj a prostředí a u pár scén jsem se dokonce i zasmála.

Dvě hodiny se člověk dívá na film, aby nakonec zjistil, že vlastně neví vůbec nic a nezbývá mu nic jiného než si počkat na další díl, popřípadě přečíst knihu. Ač jsem vášnivý čtenář, knihu si pravděpodobně nepřečtu, protože to není úplně můj šálek kávy, k filmu jsem se dostala díky přítelovi, ale poměrně slušně jsem se bavila. Už od prvních pár minut jsem byla napjatá jako kšandy a netušila jsem, co z toho asi tak může vylézt (uznávám, možná je to tím, že jsem podobných filmů příliš neviděla). Ze začátku na mě film působil jako nějaké fantasy, kde se parta kluků octne ve středověku a musí se naučit o sebe postarat, vzápětí však přichází scény ze samotného labyrintu plného "robopavouků" a divák se ocitá v akčním sci-fi světě. Prolínání těchto dvou rovin + drobné záblesky vzpomínek do života mimo labyrint dokreslují celkovou atmosféru filmu, která na mne opravdu zapůsobila. Proto dávám vysoké hodnocení i přesto, že mne nijak zvlášť neoslovili herecké výkony a většina postav mě spíše rozčilovala, včetně jediné ženy v celém osazení.

Tolik zprofanovaný film jsem už dlouhou dobu neviděla. Tolik se o něm mluvilo a o to víc se teď na něj plive. Musím přiznat, že jsem nečetla knižní předlohu a ani mě tento film příliš nezajímal, ale právě negativní komentáře všude kolem, mě přiměli, abych se sama přesvědčila, jestli je to taková hrůza, jak se povídá. A ejhle... ono to zase tak strašné nebylo. Je pravda, že děj je trochu vleklý a hodně pozvolný, ale ono to k filmu tak nějak sedí. Kdo čekal jednu sexuální scénu za druhou, tak bude nejspíš zklamán, porno to opravdu není, ale těch pár erotických scén, které jsou člověku vkusně naservírovány, stojí za to (jen by teda hlavní hrdinka nemusela vzdychat a svíjet se ještě před tím než se jí vůbec "její milý" dotkl). Líbil se mi vývoj vztahu dvou hlavních postav, jejichž představitelé se své role zhostili velmi solidně, věřila jsem jim každý pohyb. Jamie Dornan dává postavě přesně takové charisma a jistou dávku tajuplnosti, jakou bych u dominantního muže očekávala a Dakota Johnson je správně bázlivá a místy zmatená dívka, která se umí přeměnit v sebejistou ženu, která si umí říct, co chce a přesvědčit tak i dominantního. Hodnocení je u mě tak 50na50, protože děj není příliš nápaditý a nemohla jsem se ubránit asociaci s Twilight ságou, ale jedná se o poměrně slušnou podívanou, která za zhlédnutí stojí, a návštěvy kina nelituji.

Četla jsem povídku, podle níž je film natočen a vůbec ničím mě neuchvátila, nezaujala. To se však nedá říct o filmu, který mě pohltil hned v první minutě a nepustil až do konce. Nádherné záběry na divokou krajinu, krásná (ač jednoduchá) hudba, klidné plynutí filmu, kde vše do sebe zapadá přesně tak jak má a vytváří kouzelný filmový zážitek. Příběh ukazuje, že i mezi dvěma drsnými chlápky z amerického západu může vyrůst takový cit, jako je láska, i když si to ani jeden z nich zpočátku nechce připustit, bohužel však na špatném místě, v ještě horší době. Podle mě existují lepší filmy, s podobně zaměřenou gay tématikou, ale celkový dojem z filmu je tak obrovský, že nemůžu jinak než dát plné hodnocení.

Komedie založená čistě na dialozích, ze které se nakonec vyklube pořádné drama, a já nestačila zírat. Skvělá ukázka toho, jak se z jednoho zdánlivě nevinného vtípku může stát „hra na pravdu", která způsobí pomalu boj na život a na smrt, a to vše mezi nejlepšími přáteli. Pěkný úvod, kdy se člověk seznámí s jednotlivými postavami, se může zdát trochu zdlouhavý a člověk si říká: „co to vlastně je a proč se to všem tak líbí?", ale stojí za to si počkat a zhlédnout až do konce. Tomu, kdo dokázal napsat tak brilantní dialogy klobouk dolů, stejně tak všechna čest hercům, kteří dokážou utáhnout celý film v podstatě jen svojí pusou.