l.enik.c

Troufám si říct, co do tématu, pro mě asi o fous lepší než opěvovaná Philadelphia. Ani jsem netušila, jak rychle se AIDS v USA šířila hned ve svých "počátcích". Z The Normal Hearts na mě opravdu sršelo to zoufalství a beznaděj, takže asi dobré herecké výkony. Ani bych neřekla, že to tolik hrálo na city, od začátku je jasné, kam se to bude ubírat, a přesto dojalo. Viděno před několika dny a pořád to ve mě zanechává silný dojem, ale přesto plný počet dát nemůžu. Bohužel mě tam trochu rozčilovaly určité myšlenky a chování některých postav. Rozhodně však doporučuji i slabším náturám na erotické homosexuální scény přenést se přes prvních cca 20 minut zobrazujících zhýralý život gay komunity a sledovat další události pravděpodobně počátku konce sexuální revoluce ve Spojených Státech.

V podstatě jsem v tomto filmu nedozvěděla nic moc, o čem bych už někdy neslyšela nebo nečetla. Ale přesto, nebo možná právě proto, ho hodnotím na 100%. A to jsem k němu ze začátku byla tak skeptická a nechtělo se mi na to ani dívat. Polodokument přináší spíše povrchní informace o velkém množství problémů, ale to je právě to, co lidé potřebují vědět. Jak všechno souvisí se vším. Všichni ví, že jsou tu nějací uprchlíci ze Sýrie, ale kdo se zajímá o to, z jakého důvodu a jaký má tento důvod prapůvodně kořeny. A napadne někoho, že by to mohlo souviset s nějakými globálními problémy, nedejbože například se skleníkovým efektem? Nejsem znalec, možná se úplně pletu, film byl poměrně jednostranný. O globálním oteplování nejsem úplně přesvědčená, žiju jen ve světě, kterým hýbou masmédia manipulující s informacemi a bohužel se obávám, že skutečnou pravdu se nikdo nedozví, minimálně ne my obyčejní lidé. Ale vím, že pokud je tu možnost, že za to vše opravdu může lidstvo a ještě není pozdě to zvrátit, proč to neudělat? Proč se o to nepokusit? Jaký by to mohlo mít negativní dopad? Uškodí to obrovským korporacím, kterým patří svět? No jedině dobře. Ne, tady je problém jiný a tím je naše vlastní pohodlnost a neochota se jí vzdát. Nejvíc se mi líbila ukázka změny názoru Baracka Obami na sňatky homosexuálů. Pro někoho možná populismus, pro mě ukázka toho, jak by to mělo fungovat. Samozřejmě je to vše zjednodušené. A no a co, že na to poukázal právě DiCaprio touto cestou? I kdyby to byla jen snaha zviditelnit se, není důležitější výsledek? Kdyby takový dokument natočil Pepa z Horní Dolní, kdo by se na to podíval? On tam o sobě nikde netvrdí, že je odborník a proč by nemohl světoznámý herec myslet něco dobře? Pravdou je, že nevím, co on sám jinak dělá pro záchratu světa, ale to už je věc druhá, pokud si lítá v soukromým triskáči. Přestože jsem tu neviděla pro mě osobně nic moc nového, stejně se mi z toho znovu udělalo zle a část filmu jsem probrečela. Povinně bych to pouštěla všem a komu jen malinko není lhostejné to, jakou budoucnost připravíme budoucím generacím (pokud vůbec nějaká bude), si už informace najde, udělá si vlastní obrázek a podle toho se musí zařídit. Moc se mi líbil rozhovor s výzkumníkem NASA a jeho optimismus, který svým způsobem sdílím. Jen se obávám, že ta změna v myšlení a přístupu lidí, která pomalu, ale jistě přichází, je příliš pomalá.

Důvod, proč mám ráda filmy s coming-out tématikou, je takový, že mi pomáhají uvědomovat si vlastní zabědnost. Předsudky, stereotypy, strach, opovržení, odstup vůči všemu, co je nám nějakým způsobem neznámé či co vybočuje ze všeobecně uznávané normy. Ať už jde o sexuální orientaci, etnicitu, tělesné či mentální postižení, o lidi s drdy na hlavě, o výstředně oblečené lidi atd. atd. Nemyslím si, že homosexualita je v dnešní době pořád takový "problém" jako byl možná ještě před sedmnácti lety (minimálně v našich zeměpisných šířkách), ale stále je to vděčné téma pro filmový průmysl a pro aspoň trošku vnímavého diváka to může mít jistý přesah. Nejsem žádný sluníčkář, který je otevřenýmu všemu a všem, ale snažím se kriticky přemýšlet o světě a lidech kolem sebe a porozumět, pochopit. Tento francouzský televizní film není žádné velké originální dílo, ale otevírá řadu ožehavých otázek, které opět donutí člověka přemýšlet nad tím, jak umíme být pěkní idioti a bohužel se najdou jedinci, kteří zavrhnou vlastní dítě jen proto, že je "jiné", i kdyby jinak bylo ztělesněním dobra na zemi. Sympatičtí herci, jistá gradace a šťastný konec, který mě opravdu potěšil. Já jsem spokojená a půjde se mi dobře spát, i když po tomto asi moc rychle neusnu.

Nechápu, co je to za trend, že všechny "komedie" jsou plné nevěr. Přestože jsem velký puritán, nějak to dokážu překousnout, nikdo není svatý, ale co je moc, to je příliš. A Muži v naději už jsou opravdu přespříliš. Totálně pokleslý film, který předvádí jen zvrhlé a nechutné hodnoty a pokud to někdo hodnotí jako příjemnou oddechovku založenou na mezilidských vztazích... tak je mi zle i z toho, kam naše společnost spěje. Kdyby to bylo aspoň trochu vtipné. Polívku ani Macháčka nemusím, nesympatická Petra Hřebíčková a navrch k tomu ještě strašně ošklivá Vica Kerekes. No prostě konec.

Film, který mě svým způsobem nudil, ale na druhou stranu jsem čekala se zatajeným dechem, co přijde dál. Film, který mě na jednu stranu nebavil, ale na druhou stranu jsem byla okouzlena každým záběrem. Bylo to tak umělecké, až to hezké nebylo, ale zároveň to zapůsobila tak nádherným silným dojmem, že jsem ráda, že jsem se na to přinutila podívat. Pokud jsou i ostatní Dolanovy počiny takové, tak je musím vidět.

Knihu jsem četla už kdysi dávno, takže si ji tolik nepamatuji, ale vím, že v té době jsem si říkala, že je tento film povedený. Líbí se mi i dnes. Na to, že se zde naráží na závažná témata, zejména díky hudbě působí Dobrodružství Hucka Finna milým, hravým až dětským dojmem. Ale na dětský film jsou tu celkem drsné scény (muž s prostřelenou hlavou, krevní msta v podobě vyvražděné rodiny, polití dehtem, bičování otroků...). Malý Elijah Wood táhne film velmi dobře, vedlejší postavy také super.

Hluboký a důležitý film. Jak už zde někdo zmínil, narozdíl od jiných filmů pracujících s podobným tématem, nesnaží se A Boy ukázat křivdu na odsouzeném, člověk se vlastně ani nedozví, co se opravdu stalo. Ale o to tady nejde a v tom spočívá síla tohoto filmu, který vede k zamyšlení. Z největší části to celé stojí na hereckých výkonech. Andrew Garfield mě tak přesvědčil, že jsem dostala chuť se podívat i na toho jeho Spider-Mana. Detailní záběry, volné tempo, flashbacky, hudba, ..., to vše vytváří zádumčivou až tísnivou atmosféru, že jsem se na závěr neubránila emocím. Stálo to za to. Jediné, co mi trochu nesedělo je, že by ve Velké Británii tolik nadělali s každým malým klukem, kterého pustí po takové době z vězení. Nebo se pletu?

Rozporuplnné pocity. Něco tomu podle mě chybělo a já nemůžu přijít na to co. Mám pocit, jako by hlavní dvojice nedostala dostatek času sama pro sebe, nějak mi uniklo, kde se mezi nimi vlastně vytvořilo to hlubší pouto. Jinak se mi jako pár líbily, i přestože jsem Emilii Clarke nemohla přijít na chuť, ale si to zahrála dobře. Nemůžu se ale prostě oprostit od srovnání s Nedotknutelnými, kde to všechno fungovalo mnohem lépe. Ale na druhou stranu, nebyla to taková tuctová romanťárna. Líbil se mi soundtrack.

Jak hodnotit 60 let starý sci-fi fantasy film pro děti? Velmi těžko. Už jako malé mi hlava nebrala, jak že se to ti kluci vlastně dostali do toho pravěku a zase zpátky a postupem času člověk vidí i další nesmyslnosti. Ale možná právě proto, že je film už v důchodovém věku, má svoji jedinečnou atmosféru, kterou u dnešních filmů nepocítíte. PS: Srovnávat Cestu do pravěku s Jurským parkem, to jako vážně? :D

Asi to bude dobrý film, ale asi ne pro slabé povahy. Alespoň já jsem se na to dívat nezvládla. Pustila jsem si to alespoň jako "kulisu", ale stejně mi z toho bylo zle. Nemůžu tedy objektivně hodnotit.