Borec3

Neskutečně zrádný výlet, co víc napsat, co popsat a jak? Jsou věci, o nichž si každý musí udělat obrázek sám.

Naturalismus jim sluší aneb cherchez la femme! Když teď svojí Medůzu pouštím samotnou na opuštěná místa, vždy mám před očima TY záběry TU sekvenci, což pro moje slabé srdce není nejlepší lék :)

Skutečně neskutečně překvapivé jest - masová mediální kampaň (alespoň pokud jde o Prahu) naprosto nezabrala a návštěvnost kin (otázkou bude dvd či vyznění v Torontu) se zastavuje na nelichotivých číslech. Zvlášť zajímavé je, že na "nezastolikzasvěcené" masové publikum útočily Pusinky taktikou bezkonfliktní letní komedie "pro holky" i přes své nezpochybnitelné depresivnězmatené vyznění. Taktika masovosti nezabrala, zájem přes veškerou snahu vzbuzen nebyl. Ohledně mediální tváře mi bylo na diskuzním fóru produkcí ČT odpovězeno cosi nemastného, až bych řekl neslaného. Přál bych určitě víc under 18, ať nám tu nevyrůstaj prckové na "panicích". 3,5*

Nelze než podepsat příspěvek páně JB2203. Televiznost a roztříštěnost bolestivě zní z každého záběru.

Šablonovitý (až smyčkovitý) postup montáže psychologického vhledu kopíruje funkčnost klasického nástěnného kalendáře o dvanácti stranách. Zajímavý krok natočit celovečerák, v němž (po odkoukání pevně nalajnované struktury) najisto víte, jak bude koncipován další záběr a další a další a další... pokud zde někdo mluví o nudě, vidím její příčinu právě v tomto přístupu. Jestli je to ke škodě si musí každý probrat ve svém nitru. Tím hlavním, jež stojí před vším ostatním, je vztah trojúhelníku - muž, jeho žena a jejich řidič. Složitost mezilidskosti je ve svém rozsahu nepostižitelná.

LFŠ 2007: Uf... první setkání s Paradžanovem nedopadlo nejlépe. Pohádku o putování zamilovaného trubadůra zasazenou do zesvětlených dob středověkého Kavkazu ctí poctivá stylizace do hávu ztracené historie. Nemůžu si odpustit srovnání s Příběhy tisíce a jedné noci, jež mi celou dobu projekce padaly před oči. Herectví a kompozici často ovládá jistá strnulost, až bych řekl odcizení od prostředí, do nějž jsou zasazeny, což podtrhuje i statická kamera C a D. Lze jistě považovat za tvůrčí prvek, ale pokud se podívám na Lazarovou nebo Rubleva, nesnese Ašik-Kerib srovnání. Magičnosti je navíc jako šafránu (nebo mi zůstala dovedně skryta). Těším se na srovnání se Sayat Nova - director´s masterpiece.

"Tebe jsem bít nechtěl..."

Pokud bych měl hodnotit jediným slovem... bylo by jím: HUTNOST. Dýchá z každého okénka. Andrej by zaplakal. Lavroněnkův minimalismus smutného pohledu je famózní. Nejlepší z letošní LFŠ.

Nevyrovnané, ale realizované s láskou, nelze než souhlasit. Vše po "hell sekvenci" je nuda, bohužel.

Splývajíce s betonovým podkladem zimního stadionu Uherského Hradiště ulehli jsme k malickovu Novému světu. Vybroušené záběry + meditativní hudba = pokud nejste připraveni a předešlou noc jste věnovali jiné, než-li běžné, činnosti, pak vás, podobně jako mou přítelkyni, přemůže spánek. Já byl ohromen. Neexistuje objektivně a univerzálně dokonalý film, proto jsou všechny dohady mezi příznivci a odpůrci Malicka liché. Subjektivita lidského ducha je nepřekonatelná. Kdo hledá technickou dokonalost najde ji zde, proto markantněji vyplouvají na povrch obavy o prázdnotě obsahu. Nemůže snad trpět ledabyle zpracovaný film (schovaný pod křídly dokumentárního ladění) stejným postižením? A já říkám... jistě, jen to není tolik na očích. Pokud je jeden prvek dokonalý, najdou si hnidopichové chyby na průstřelnějším místě. P.S.: Farrella prý obsadili jen kvůli jeho dokonalému psímu pohledu. Víc místa pro Balea!