Vyhoštění

Zábery na diaľnice, prírodu, potôčiky a podobné tuším patria k ruským filmárskym špecialitám. Ak ma podozrievate, že sa tým snažím na niečo narážať, tak vás ubezpečujem, že to tak nie je. Pretože práve tieto časti sa mi vo filme páčili. Pri hodnotení filmu mi je totiž úplne jedno či niekto niekoho napodobňuje, kopíruje, vykráda či niečo podobné. Pre mňa je dôležitý výsledok. Je jasné, že režisér sa tými zábermi snažil dosiahnuť istý výsledný efekt, ktorý však, aby fungoval tak ako v tých údajných "vykradnutých filmoch" musí byť podporený dostatočne silným a zamyslenia sa hodným príbehom. Práve príbeh v tomto filme je pre mňa osobne tým kameňom úrazu. Film nám z pre mňa neznáveho dôvodu v poslednej (zbytočnej) polhodine odprezentuje ešte "vysvetlenie". Zásadným spôsobom pritom narúša (aspoň u mňa sa tak stalo), vlastné vnútorné prežívanie príbehu a nasmeruje diváka niekam, kde to už nie každému sedí. Tá vysvetľujúca vsuvka celému filmu vnútila podtext, ktorý vnímavý divák pochopil aj bez nej a otvorila množstvo nových otázok, na ktoré však už adekvátne odpovede v predchádzajúcom dianí chýbajú. Alebo je to len ťažká alegorická filozofia pre náročných, na ktorú som ja už krátka? Aj to je možné... (21.02.2016)

Film ponúkne rôznorodý guláš všakovakých pocitov. V prvom rade treba uznať, že A. Zvjagincev vie točiť a že určite patrí k tým najlepším režisérom súčasnosti. Snímok ma oslovil hlavne po technickej a filmárskej stránke, ktorá je skrátka geniálna. Dlhé, statické zábery kamery mi nevadili ani v najmenšom, pretože narozdiel od mnohých iných príkladov, mali tu svoj význam a zmysel. Myšlienka vypovedaná vo filme sa tak často krásne metaforicky pretavila aj do obrazu - napr. scéna s vyschnutým potom v predobraze vyschnutého porozumenia dvojice a pod... Takých príkladov tu bolo neúrekom. Je to niečo podobné, čo vo svojich filmoch robil aj Tarkovskij. Do toho vyhrávala perfektná hudba, ktorá tieto pocity ešte dokázala umocniť. Na druhú stranu ale by som mal nejaké výhrady k obsahovej stránke filmu a jednaniu postáv, hlavne k postave manželky. Jej konanie mi prišlo iracionálne a hlúpe, podobne ako aj brata Marka. Čo sa týka Alexa, ja osobne by som hneď na začiatku kládol úplne iné otázky ako kládol on. A hlavne by som si počkal na odpoveď a neskákal neustále do reči. Toto troška ten výborný dojem z filmu pokazilo. 80/100 (06.04.2017)

"Chceš zabiť?, zabi, bude to správne...Chceš odpustiť?, odpusti , bude to správne..."Trailer povie viac ako 100 recenzií, takže neviem, prečo tu chýba. Krásny film, Ocenenie Zlatá palma sa nemýli...Nádherná práca s kompozíciou obrazu, ktorá v niektorých momentoch, hlavne v spojení s úžasne hypnotickou hudbou dosahuje až magické účinky. Režisér Zvjagincev si dáva načas, nikam sa neponáhľa a mne to pomalé tempo nevadilo, práve naopak. Hypnotizovalo ma... Akonáhle sa dopracujeme k téme nemanželského dieťaťa a "nevery", divák dychtivo očakáva, čo bude nasledovať. Budú sa diať veci a nič nie je také, ako sa na prvý pohľad zdá...Herecky výborne obsadené, Lavronenko je vážne talent a snáď sa s režisérom stretne aj do tretice. U mňa Zvjagincev po vysoko hodnotenom Návrate opäť zabodoval a súhlasím s názormi, že patrí medzi najtalentovanejších ruských režisérov. 90%. (17.09.2012)

Po skvělém moderně vypadajícím Návratu, filmu s výbornou kamerou, hudbou a hlavně zdařile vybudovanou tíživou atmosférou, se zdálo, že v Rusku vyrostla nová režisérská hvězda. Vyhoštění ale vypadá, že by klidně mohlo být natočeno už před 40 lety (třeba Tarkovským nebo někým podobným) - jeden rozvláčný záběr střídá druhý, a atmosféra, přestože patrně měla být podobná jako v Návratu, selhává kvůli řídkému a nepříliš zajímavému příběhu. Nějak jsem ve filmu nenašel ani "výrazně duchovní rozměr", který slibovala (asi protože ve filmu občas zazní gotická ambientní hudba) anotace v katalogu. (07.07.2007)

Úvod: Od Zvjaginceva jsem již viděl Návrat a Leviatana, a četl komentář od Shadwella ***... Před rozetnutím gordického uzlu říká bratr Marek: "Ať uděláš cokoli, vždycky to bude dobrá." Psychologicky vzato to však rovněž znamená: "Ať uděláš cokoli, vždycky to bude špatné. Problém tedy není v rozhodování, co udělat, ale zda něco udělat nebo nedělat nic. Nebo podle Maxe Frische (Mein Name sei Gantenbein): Machen oder Unterlassen... A tak vlastní drama začíná až tehdy, kdy se dozvídáme, jak to viděla druhá strana (Věra - předtím mluvil a jednal jen Alex) a zjišťujeme, jakým problémem je vzájemná komunikace. To, co se v mužském světě snadno odvíjí (potraťáci, doktoři, pohřebáci atd. - stačí jen náznak), styk mezi mužským a ženským ztrácí výrazové prostředky... Zvjagincev se kritizuje, že je málo inventivní, že se zabývá jen standardními (archetypálními) tématy. Ale nebyl takový i Bergman (i když rozhodně byl inventivnější). Nicméně spojení nedramatické režie a dramatické kamery (např. pohled na dveře s tváří démona) považuji za jedinečné. Trochu mi snad vadily některé superpozice (např. provádění potratu a dětská skládačka s obrazem Navštívení Panny Marie... Ještě snad údajné Zvagincevovo epigonství. Celá ruská moderní filmografie je poplatná Tarkovskému, ale také Tarkovskij je poplatný svým předchůdcům. Pokud Zvjagincev použil některé obrazy připomínající Tarkovského, pak to bylo zřejmě nezáměrné. Tarkovského postupy vyplývající z jeho specifické "nadsvětské a nadnáboženské mystiky" Zvjagincev nepoužívá, a asi by to ani neuměl. Jeho vyprávění je čistě epické, co z toho vyplývá je jen na divákovi... Zkrátka "Laughing matter", jak by řekl Saroyan. (18.04.2015)