Borec3

SHUT THE FUCK UP, DONNIE!!!

Pro publikum "západu" jeden z nejznámějších brazilských režisérů... zároveň však co do stylu nejkomerčnější. Uzavřený celistvým, však plochý a hladký přechází v chladný. Bohužel téměř vždy v záporném slova smyslu. Takový je pocit ze sallesových filmů. V Hlavním nádraží je i bolestně předvídatelný televizní zápletkou. Víme co, jde jen o to jak.

Nejen intelektuální stravou živ je člověk. Povedená romance, spolu se "samotářem" z nejpovedenějších dvojice H+R.

Poslední film jednoho ze zakladatelského tria africké kinematografie Cissé - Ecaré - Hondo. Tyto pilíře (a spolu s nimi i další tvůrci) se představili na Letní filmové škole 2006. Přivezli s sebou kopie mnoha svých filmů, které běžně vidět je prakticky nemožné. Důrazný kritik společenské situace v Africe a xenofobie a rasismu ve Francii - Med Hondo - si pro svůj poslední snímek zvolil palčivá témata nezaměstnanosti, rasově motivovaných vražd a politiky apartheidu. Na počátku stojí dva muží z rozdílných sociálních vrstev - bankéř a mechanik. Běloch a černoch. Společný mají pouze vyhazov z práce. Podmalováno rapovou muzikou známé francouzské crew (bohužel nepamatuju si název). Místy brutální a nekompromisní. Zcela bezdůvodně zakázáno ve Francii - některá témata jsou překvapivě stále tabu viz. přistěhovalectví.

Povedená hříčka demytizující postavu nejslavnějšího dramatika z šeda do rozmáchlé rudé. První polovina sviští až mi brilantnost dialogů potažmo akce přišla na hraně přehlednosti. Musím vyzvednout výkon přihrávačů jako Rush či ještě výraznější onáučnicovaný Firth, jež si svého slizouna parádně užil. Gwyneth je nádherná, závěr procítěně vyšperkovaný... 4*

Měl jsem asi zastřené oči a slechy, ale od niterného rozhovoru o smrti v podzemním "pekle" mefistofelského Branda jsem film sledoval v přesvědčení, že Raphael svádí vnitřní boj, zda vykonat zvrácenou choutku řízené vraždy na Brandovi (a stát se nájemným vrahem), nikoliv na umučení jeho samotného. Tak jasné to bylo. Asi mám nemohoucí staříky na kolečkových křeslech spojeny s touhou po vlastní smrti, proto mne to jasné pojmenování celého obětování úplně vyrazilo dech. Depp z režijního pohledu trefil táhlou pomalost americké polopouště jihozápadu. Zrezivělý zmar jen místy probleskne obrázek štěstí. Kultura chudoby. Faustovská volba bez sobeckého cíle. Nenápadný snímek. O to větší plody.

Hrozně se mi líbí, jak jsou telenovely krásnou záminkou pro košaté, originální a přiléhavě drtivé komentáře. "Mám dnes dobrou náladu, pojďme nehorázně pošpinit čest nějaké telenovelky" nebo "napadla mě náruč plná disfemismů, pojďme je naházet na soap opery". Skvělý, jak si lidi vylévají nádoby své přetékající fantazie na už tolikrát (a lehce) pošlapatelné série filmového materiálu. Ale upřímně, co maj ty ženský samy doma kurňa dělat, když nemaj dostatek nápadů či invence (nechci říct inteligence, chraň bůh :)

Mám tohle sci-fi moc rád. Když jsem byl menší, zapustilo ve mne kořeny, takže vidět jej opět po delší době bylo až magické. Občas sice působí trochu lacině, ale hlavní síla tohoto vzácného kousku leží jinde - v citlivosti a upřímnosti podání.

"Bárto, já tě mám také ráda..... ale jenom jako kamaráda."

Tohle byla rána, bylo mi tehdá jedenáct a můj hrdina se ocitl v naprosto opačné roli, než jaké léta vypouštěl - outsider, považován okolím i sám sebou za neschopného. Role mimo zaběhnutý stereotyp "akčňáků". Už ne ten mr. BEST, u nejž je předem jasné, že vše dobře dopadne a v závěru bude stát jako pravý HERO na nohou. Odpadlík, který však v sobě najde odvahu. Oh, jak originální v širším pohledu :) ale pro Ramba osobně změna.