Borec3

Mě tento film Marca Dornford-Maye prostě nepřesvědčil. A ta nepřesvědčivost je v tomto případě sakra silnej argument. Hezkej nápad, mohl by být i dostatečně nosný, ale práce režiséra na mě působila amatérsky. Se snímkem má velký problém americká společnost. Naprosto odsoudili a zavrhli, že by Ježíš mohl být tmavé pleti. Je aspoň vidět jak se za pěknými slovíčky o smrti rasismu v US stejně skrývá nenávist. Když dojde k lámání chleba, skryté nitro (či výplň bochníku) se vždy ukáže. Třikrát FUJ USA.

Urga je dlouhý prut zakončený okem sloužící k napravování neposlušné domácí zvířeny a kromě toho i k oznámení pokusu o plození potomka. Jednoduše se v dané lokaci zabodne do neposkrvněné země a jde se na věc. Případní projíždějící sousedé již pak z dálky vědí, že nemají rušit a inkriminované oblasti se proto s vědoucím úsměvem na ošlehané tváři vyhnou. Nic a klid. Nic a krása. Travnaté lány mongolské stepi kam až orlí oko dohlédne. Dunivé hrčení motoru předznamenává změnu. Ale za jako cenu???

Lauzonův velmi dobrý debut místy předznamenává jeho schopnost tvořit snové depresivní scény. Jak říká Léolo z jeho dalšího filmu (temno uvedeno v dokonalost - doporučuji): "Nejsem jako oni, já sním." Dlouhý záběr celku - velmi netradiční sex na střeše s pozadím nočního města. Slon v potemnělé zoo. Půlnoční brutální znásilnění v cele - opět celek. Tma je další postavou Jean-Claudových filmů. Vsadím se, že s cenzurou měl v konzervativní Francii velké problémy viz. homosexualita a brutalita. Z drsného dramatu ovšem snímek přechází k slzopudné romanci o nalezení cesty ke starému otci. Pokud na tuto hru přistoupíte - výborný film.

Jean-Claude Lauzon - skrytý klenot kanadského filmu. Ve svém druhém filmu (debut Une zoo la nuit) načrtává temný svět jedné zdánlivě normální rodinky. Předhazuje vám jednu geniální scénu za druhou a ani na vteřinku vás nenechá odpočinout. To celé podbarveno přesně sedící hudbou. Zaručuji, že tolik poškozených postav vržených do snového kolotoče malého Lea Loazone (že by špetka autobiografie?) už jste dlouho neviděli. Na některé nikdy nezapomenete.

Nejslavnější kanadský režisér jasně předvádí svou sílů. Brilantní výstavba příběhu až po (trochu očekávané - přesto výborné) finále. Vnitřní bolest hmatatelně vystupující z plátna. Duševní tortura jediné postavy. Pro mě je Ironsova dvojrole vrcholem.

Lars je výborný manipulátor a Björk magická zpěvačka, podlehnout jejich svodům není těžké, ale kdo se brání - ani stádo volů ho nezachrání. Já nakonec rád podlehl, nestává se mi to často, ale bylo to krásné. V životě jsem u filmu brečel třikrát. Poprvé u Zachraňte Willyho - uznejte to prostě nešlo neřvat. Podruhé mě dostali Zloději kol a nyní Trier.

Hele já na tom prostě vyrostl. Stallone byl vždycky můj hrdina. Rocky je pojem. Typický obraz vzepětí vůle v malém člověku. Ani brilantně natočeno, ani brilantně zahráno - ale to je uplně šumák. TOHLE JE ROCKY a kdo to nechápe, ať mi napíše na mail, domluvíme schůzku a popovídáme si o tom ve stylu mého hrdiny. "Když umřel, tak umřel." (P.S.: Pozor, trojka a pětka jsou slabé odvary.)

V jednoduchosti je skutečná krása - poválečné období krize řím dva lidé kolo. Herecká (tedy spíše neherecká) kreace dvou hlavních hrdinů - otce se synem - je natolik upřímná a lidská, že závěr nepodbízivě nutí k slzám jako hrachy. Základní stavební kámen italského neorealismu - De Sica a Rossellini. Povinnost.

Nechte se pohltit - budete tak jako nikdy předtím ani potom zuřit křičet řvát ZABIJ HO KU*VA ZABIJ TOHO ZM*DA ! ! ! Velmi silné. P.S.: Tenhle trailer jste viděli? NE??? http://www.ebaumsworld.com/2006/07/seven-recut.html

Requiem je jako přetěžký kámen uprostřed lesa na úpatí kopce. Jdouce spokojeně údolíčkem nic netušíce vesele si zpívajíce... Kdes v kopcovitých výšinách se počíná cosi uvolňovat. S úsměvem se zahledíte do těch míst. Je slunný den. Praskne první strom pod nenadálým náporem. Následují ho další stojící v cestě roztáčejícímu se balvanu všech balvanů. Stále nic nevidíte, snad jen slyšíte stupňující se šramot vysoko nad hlavou. Úsměv každou vteřinou mizí. Nelze utéci, nechali jste se příliš ukolébat. Kolem hlavy letí stromy veverky s šiškami a kopce hlíny čas se zastavil zíráte BALVAN JAK BARÁK a nic... je konec jste na sr*čky. Tak asi takovej je REQUIEM ZA SEN. PĚT HVĚZDIČEK