gudaulin

Premiéru snímku jsem kdysi zažil coby kluk a vnímal jsem ten film logicky úplně jinýma očima, než ho vidím dnes. Stejně jako řadu dalších fenoménů, i tuhle filmovou sérii musím přehodnotit, protože jakkoliv mě kdysi bavila, ten humor zestárnul, některé gagy a situace dnes už vnímám s pocitem trapnosti a i když se dají najít i funkční vtípky, představují menšinu. Sellers se sice v téhle grotesce předvádí s vervou jemu vlastní, ale jeho humor je příliš infantilní a dnes už se s ním míjím stejně jako s přehrávajícím Herbertem Lomem. Celkový dojem: 45 %.

Jedna hvězdička je za Naďu Konvalinkovou a jedna za Honzu Zadražila. Je to zahrané s nadšením a brilantně, leč po obsahové stránce je to jen efektní ptákovina. Přitom v prvních minutách jsem cítil, že mám před sebou úžasnou zábavnou jízdu, jenže to jsem ještě netušil, že se záhy příběh střetu dominantní matky a nezralého syna zvrhne v totální absurditu. Lehká nadsázka by byla fajn, ale tady to přerostlo do absolutního nonsensu. Celkový dojem: 40 %. Někdy zkrátka stojí bezbřehé okouzlení blízko nepříjemné deziluze.

Film, který žije ze své pověsti. Deraye mám rád, ale Borsalina si do výkladní skříně dát nemůže, jakkoliv má ten snímek vysoké hodnocení dané jednak nostalgií, jednak přítomností velkých hvězd filmového plátna. Není to jenom Derayovou nezkušeností, ale nejspíš i velkými ambicemi. Ten film zkrátka nefunguje, je nekonzistentní. Je hodně vidět, že se Deray pokoušel natočit kriminální komedii, jenže ten humor minimálně na mě nepůsobí. Borsalino je podivně posazený mezi žánry a je možné ho považovat za ukázkový případ, kdy nefunguje chemie mezi hlavními představiteli. Jako by Jean-Paul Belmondo a Alain Delon natáčeli každý jiný film. Ten kontrast mezi jejich hereckými styly, který mohl být potenciálně zajímavý, tady Borsalina spíš potápí. Jedna hvězdička je za herecké obsazení, jedna za kulisy Marseille 30. let, to ostatní je špatně. Pokračování Borsalino a spol. sice taky není žádný hvězdný kousek, ale žánrově je mnohem čistší. Celkový dojem: 45 %.

Jednotlivé ingredience jsou docela chutné, taková Louise Bourgoin je nejen pohledná, ale i solidní herečka, nebere se to naštěstí vážně, takže je to odlehčené přiměřenými vtípky a hláškami, pár slušných scén by se našlo, jenže ten scénář tvoří neuvěřitelný mišmaš, do kterého Besson nacpal oživlého pterodaktyla, armádu oživlých mumií, tajné služby, Titanic, no zkrátka na co si vzpomenete, a dohromady je to taková slátanina, že to uráží intelekt. Nicméně pokud k tomu budete přistupovat jako k bohapustému béčku, které si neklade jakékoliv vyšší cíle, může vás to jako ptákovina svým způsobem slušně pobavit. Nechápal jsem vůbec, co Luc Besson zamýšlel, protože ho mohu obviňovat ze všech myslitelných hříchů, ale je to obvykle mazaný obchodník, který ví, co dělá, a tady jsem poprvé měl pocit, že se zbláznil. Měl jsem ale možnost číst posléze komiks Neuvěřitelná dobrodružství Adele Blanc-Sec, který filmu sloužil jako východisko, a pochopil jsem. Francouzský komiks je neuvěřitelně zábavná záležitost, kterou bych velice volně přirovnal k naší Adéle, co nevečeřela. Prostě chytrá a vtipná pocta braku, kdy to, co ve filmu nedává smysl, má v literární podobě řád a styl. Můj pohled na film se nemění, měl by obstát samostatně, nejen v souvislosti se znalostí předlohy, a to se nezdařilo. Celkový dojem: 25 %.

Nevím, jestli poslední díl seriálového cyklu lze považovat za reprezentativní, aby mohl oznámkovat celý fenomén inspektora Kojaka, ale chtěl jsem si jím oživit tuhle postavu, kterou jsem sledoval kdysi v dávné minulosti. Není to vyloženě špatné, ale ve srovnání s moderními seriály posledních dvou dekád zjevně zaostává. Je to jen taková průměrná výplň televizního vysílání, strhující věci vypadají a vyprávějí své příběhy úplně jinak. Celkový dojem: 45 %.

Bollywood i euroamerická kinematografie se už nějakou dobu navzájem ovlivňují. Zatímco produkci indických studií ten zahraniční vliv prospívá a kvalita jde vzhůru, druhým směrem to funguje o poznání hůř. Hotel Marigold sice spáchal Brit jak poleno, ale tenhle filmový kousek má bohužel k tvorbě bollywoodské továrny na sny nepříjemně blízko. Povedl se casting - jak by ne, když si Madden vzal na pomoc hvězdný tým sestavený z nejpopulárnějších herců starší generace. Ani námět není špatný a na jeho základě mohla vzniknout zajímavá podívaná. Jenže abych využil komentu uživatele nash., mohl bych mu "odpustit tu trošku patosu, pohádkovost i sem tam nějaké to klišé", jenže co s tím zbytkem... Ono ho totiž není trošku, ale haldy. Pár poklesků filmu rád odpustím, leč Indie je zobrazena tak, že odpovídá snad všem myslitelným kulturním stereotypům, je tak barvotisková, až to bolí. Postavy fungují spíš jako figurky a pro celý film je charakteristické soustředění na povrch. Všechno je zjednodušované, hrané na jistotu, na první signální. Ten snímek je kultivovaně natočený, konec konců je určený zralejší generaci. Nezdravě se ale utápí v okázalém dojímání a jeho happyend by si nezadal s Pytlákovou schovankou nebo závěrečnou scénou Limonádového Joea. Nejeden dialog v závěrečné dvacetiminutovce si říká o jízlivé zesměšnění. Hotel Marigold se, jak ubíhají minuty, stává spíš nechtěnou karikaturou sebe sama. Celkový dojem: 45 %.

Třetí a doufám poslední výlet Nicolase Refna do prostředí kodaňské galerky. Bohužel, oproti předchozímu dílu vnímám opravdu výrazný sešup kvality, který zdaleka nesouvisí jenom s tím, že Zlatko Buric zkrátka není Mads Mikkelsen. Scénář je zřetelně slabší a tam, kde se nedostává na uvěřitelnosti postav a logice jejich chování, nahrazuje to Refn vulgarismem a explicitním zobrazením násilí. Scény likvidace těl byly dalece nad míru toho, co bych pro podobný spektákl považoval za vhodné. Celkový dojem: 35 %. Za jednu z mála zdařilých scén považuju tu, kde navenek vřelý vztah otce a dcery přechází bleskurychle v tvrdé licitování obchodních partnerů v drogovém byznysu.

Nikdy jsem moc nerozuměl nadšení, které obec filmových kritiků a recenzentů chovala k Věře Chytilové. Nedokázal jsem si k její tvorbě najít vztah a do určité míry mě iritovaly i její společenské názory, její aktivismus a feminismus. Udělal jsem si malou rekapitulaci a jen dvěma jejím snímkům jsem bych ochotný nadělit čtyři hvězdičky, přičemž Šašek a královna je vlastně jen filmovým převedením divadelní hry, kde osobní vklad Chytilové není velký. Kalamita patří k těm kouskům, nad kterými krčím rameny. Scénář je podivně roztříštěný, postavy jsou vesměs jen figurky, které Chytilová využívá k nějaké té hlášce nebo rádoby gagu. Dialogy vyloženě tahají za uši. Když o tom tak přemýšlím, i dvě hvězdičky jsou docela štědré na emoce, které mi Chytilová nachystala. Možná největší vklad je pouhá přítomnost některých význačných tváří československé kinematografie 70. let. Bolek Polívka sice bezesporu je hodně talentovaný herec a komik, ale obecně platí, že potřebuje pevnější vedení a tady ho Chytilová až tak neukočírovala. Celkový dojem: 40 %.

Některým návratům do minulosti by se měl člověk raději vyhnout, aby se jeho sladké vzpomínky nezměnily v prach a popel. Někdy je ta konfrontace s realitou opravdu nepříjemně bolestná. Sérii o Růžovém panterovi jsem měl zafixovanou jako záruku příjemné zábavy a tituly, které kdysi udělaly Peteru Sellersovi ve filmovém světě jméno, jsem oznámkoval hodně vysokou nadílkou hvězdiček. Když jsem se po letech k tomuhle snímku vrátil, musím konstatovat, že jsem sice necítil rozladění nebo dokonce zlost, kterou ve mě dokážou vyvolat některé soudobé hity, ale pocit dobré zábavy byl ten tam. Komisaře Couseau na stopě nejlépe charakterizuje slovo vyčpělost. Clouseau padá z pohovky, z okna, do bazénu a tak by se dalo ještě dlouho pokračovat. Většina gagů, nebojím se říct, výrazně převažující většina je spíš prvoplánová až infantilní. Zápletka prostinká, herecké výkony nic extra, takový Herbert Lom pro mě až nepříjemně přehrává. Ano, Sellers odvádí svoje, ale zásadní pro jeho filmografii byly z mého dnešního pohledu úplně jiné tituly, ať už Doktor Divnoláska nebo Byl jsem při tom. Je hodně znát, že tenhle kousek vznikl v jiné době, která ještě měla problémy s prudérií a nahotou a řada scén těžila z lechtivosti, která se už dnes pochopitelně, pánbůh zaplať, nedostavuje. Je zajímavé, že při scéně z nudistické pláže se dokázal kameraman a režisér vyhnout prakticky všem tehdy choulostivým částem lidského těla. To je možná to nejkomičtější, co dnes na tomto titulu shledávám. Celkový dojem: 40 %.

Abych byl upřímný, 2 hvězdičky představují možná až příliš luxusní nadílku pro brakové béčko s mizerným scénářem a topornými hereckými výkony, ale budu dnes vstřícný a ocením především atmosférickou hudbu mých oblíbených Queen v čele s Mercurym a pár působivých flashbacků do skotského středověku. Nic víc už dnes neobstojí, jakkoliv je evidentní, že tenhle titul hodně povznáší nostalgie starších uživatelů a konformismus těch mladších. Celkový dojem: 40 %.