gudaulin

Funkčnější a zábavnější než kterýkoliv Tarantinův film od doby Jackie Brownové. Tarantinovky, kde se nešetří násilím a mrtvolami, pro mě už dávno fungují líp ve snímcích jiných tvůrců. Solidně obsazené, moji pozornost si získal nejvíc veterán Jeff Bridges, ale nikdo netáhne snímek dolů. Nápaditý scénář, kterému bych vytknul snad jen to, že je účelovou hříčkou, která stojí na scénáristově fantazii. Mám raději filmy, které jsou schopné navodit dojem něčeho reálného, kde faktor náhody spustí lavinu šokujících událostí. Tady to setkání lidí se špinavou minulostí v jednom hotelovém komplexu představuje ujetost, která ale má svůj řád a v rámci možností i smysl. Celkový dojem: 75 %.

Pokud uplatním pohled běžného konzumního diváka nezatíženého znalostí historie, který do kina přišel na výpravný blockbuster se světoznámou hvězdou v hlavní roli, kde nejde o nic menšího než osudovou lásku a je to okořeněné záběry z několika velkolepých bitev, pak můžu být přiměřeně spokojen. Masový komparz, kostýmní scény, pár vzrušujících válečných scén a děj, který dává jakýs takýs smysl. Pokud uplatním pohled filmového fanouška a ještě k tomu zájemce o historii, pak bych musel být výrazně, ale zdůrazňuji výrazně, kritičtější. Ridley podle očekávání ztroskotává už v samotném záměru zachytit celý aktivní Napoleonův život. Do jednoho celovečerního filmu zkrátka tak složitou osobnost a dobu v tak rozsáhlém časovém úseku při nejlepší vůli nemůžete vměstnat. Film vypadá neuvěřitelně fragmentovaně, vynechává zcela zásadní úseky Napoleonova života a jiné směstná do jediné scény. Zásadní italské tažení, které přineslo Napoleonovi slávu a umožnilo mu závratnou politickou kariéru, odbývá snímek jedinou stručnou větou. Není vůbec čas rozvíjet jakékoliv charaktery, významné osobnosti vojenství, francouzské a evropské politiky zůstávají pouhými figurkami. Ridley nakládá s historickými fakty ve jménu své umělecké vize velmi ledabyle a čím víc toho o života Napoleona a Josefíny víte, tím víc budete trpět. Co je ale nejzásadnější, podle mého názoru chybí samotný Napoleon. Joaquin Phoenix je sice skvělý herec, ale v několika významných snímcích své kariéry byl obsazen nevhodně a Scottův film k nim bohužel patří. Muž na prahu padesátky hraje po celou dobu ve stále stejné vizáži bez omlazení, což v případě mladičkého důstojníka dělostřelectva působí nepatřičně. Opakuje se stále stejná chyba jako v komiksovém Jokerovi - Phoenix svého hrdinu hraje jako chcípáčka. Z Napoleona sice čiší ambice, ale tatam je jeho neuvěřitelná vitalita, charisma a bouřliváctví. Tak nějak nechápete, čím ten sebestředný zasmušilý samotář mohl přivádět do varu své armády a strhávat davy na svou stranu. Historie líčí Napoleona a konec konců jeho vztah k ženám úplně jinak, než nám Ridley předkládá. Nelituju toho, že jsem snímek viděl na velkém plátně, ale víc jak 55 % celkového dojmu ode mě, Ridley, bohužel nedostaneš. Máš ve své kariéře i podstatně horší kousky, ale ke tvým špičkovým filmům Napoleon vzhlíží z velké vzdálenosti. Tvoje prvotina Soupeři, paradoxně též z prostředí napoleonských válek, natočená za zlomkový rozpočet ve mě dodneška vyvolává podstatně větší úctu a zájem. Co mě zklamalo zvlášť, je choreografie bitvy o Waterloo. Existuje spoustu válečných filmů o Napoleonově éře, které jsou pro fanoušky válečné historie vděčnější a nápaditější.

Snad první kus, kdy jsem se s produkcí Dejvického divadla důkladně minul. To, co mělo být vtipné, se svou uřvaností, přehráváním a přestylizovaností stalo trapným. Rozuměl jsem každému třetímu slovu a z afektovanosti zúčastněných herců mi nebylo dobře. Pro mě omyl. A upřímně, té hvězdičkové nadílce se docela divím. Nevytáhl se ani autor hry, ani režie. Celkový dojem: 25 % za dejvický soubor.