MsUtahraptor

Né, sorry, ale na tohle vážně nemá žaludek. Umírající lidi mi nevadí, chlap, co vraždí vlčky je automaticky čůrák. Matlat po srsti umírající zvíře místo aby ho dorazil, blábolit něco o omeze, zatímco zbylí ztroskotanci žužlají čerstvou vlčinu a nadávají zesnulému zvířeti... seru na jeho mužnou existenciální krizi, jdu si pustit National Geographic.

Devětadevadesát procent série za plný počet. Jediná výtka se týká úplného závěru- SPOILER- po druhé polovině Westworldu jsem značně skeptická ohledně fešných historických kulis nahrazených realitou nedaleké budoucnosti. - Prostředí, hra s (ne)realitou, postavy, horda JAZYKŮ! a s nimi spojené dorozumívání, kostlivci ve skříni... Netflix stihl zrušit než jsem shlédla, o to víc to nakonec nasere. Tolik toho ještě nevíme i o tom, co jsme už viděli!

Ubohý život neschopného budižkničemu bez páteře, zato s nulovou osobností . Předpokládám, že svojí cílovou skupinu to má. Nejspíš i dostatečně širokou.

Očekávání byla nízká, ale PANEBÓŽE! Zpočátku jsem zamýšlela vypsat dialogy, co nedávají smysl, ale pak jsem si řekla, že nemá cenu kopírovat celé titulky. Jen vzácně zazní něco ne zcela debilního. The Witcher: Blood Origin je amalgámem špatně užitých témat, jež jsem stejně už tisíckrát viděla.  Elfové  Zapomeňte na krásné, elegantní humaniody se srovnatelně neskutečnou kulturou. Tihle elfové jsou špinaví, sprostí a obdobně ubozí jako lidé. Jediným rozdílem jsou špičaté uši. Jejich architektura je masivní a hranatá, jejich čepele, pověstné elfí čepele, často vypadají jakoby je stloukl totální amatér z kovoodpadu.  Elfové jsou taky morálně zkažení. Jsou to hnusní kolonialisti, ale o tom se moc nedozvíme, tedy krom toho, že jsou stejně špatní, jako lidé v budoucnu. S ohledem na souvislosti se zdá, jakoby si o to sami říkali... to jen pro případ, že jste začínali soucítit s jejich rasou v "současnosti".  ZASTOUPENÍ!!!  Nedávno jsem četla post o tom, jak nízká je reprezentace ve "zdrojovém" materiálu. Šokující, že? Slovanská fantasy, výrazně inspirovaná středověkým Polskem neobsahuje "barevné"* (Jaký je politicky korektní překlad POC?). [* čtěte: Černoši a východoasiati, protože jsem zatím nikdy neviděla stížnosti na nedostatek původních Američanů... v PseudoEvropě.] Tvůrci seriálů se to pochopitelně rozhodli napravit odškrtáváním patřičných kolonek.  já, odpočítávajíc: "Máme hluchoněmou!"  sarkastický bratr: "Tak ještě toho kripla na vozejčku..."  Máme tu černé elfy, východoasijské elfy, zjemnělého gaye, buclatou hluchoněmou... no, tentokrát aspoň odlišné barvy pocházely z odlišných národů. Jen kdyby se taky vyhnuli těm stereotypům. Moudrá, východoasijská mentorka z vyvražděného kmene, učící boj a spolupráci, protože si to přejí její předkové. Namakaný běloch z klanu souvisejícího s psovitými šelmami, disponující sekyrou a tatínkovskými komplexy, bojuje pomocí hrubé síly. Rychlá, hudebně založená černoška, mstící se za sestru... Témata a vzorce  Lehce zženštilý gay, důvěřivá postižená, moudrá postarší východoasijská mentorka, vybledlá hippie léčitelka, zneužitý génius, zakázaná láska mezi ochráncem a ochraňovanou, voják který skončil se zabíjením do chvíle, než mu vyvraždili domov, vykoupení = oběť = sebevražda, dvě postavy se hádají, která z nich se obětuje jen proto, aby ta, co "prohrála" potají obešla tu vítěznou...  ... sem tam utruste známé termíny a jména: chaotická síla, Xin'trea, Eredin, Avallac’h, Ithlinne… ááááá hotovo! Úplně nový příběh z obecně milovaného vesmíru je na světě!  Možná by nebylo od věci soustředit se na kvalitní příběh a nepsat, co by mohlo lidem připadat cool. Možná by nebylo od věci ukázat divákovi, co se děje a nehláskovat mu to ještě pokaždé v doprovodném dialogu.  BARD Dalším pojítkem k původní sérii měl být všeobecně oblíbený trubadúr, k ději přimontovaný tlustou vrstvou izolepy a svazkem gumicuků. Bojovník za svobodu tak prominentní, že ho ze zajetí zlých, zlých lidí osvobozují Scoia'tael, jinak žijící heslem "Zatlačme ten lidský šmejd zpátky do moře!". V knižní předloze špion Redanie, tady nejspíš pokrevní bratr Iorwethův, což rozhodně do budoucna nevytváří rozpor ohledně Jaskierova působení mezi lidmi. Jedna věc je pašovat utečence, druhá skládat oslavné ódy špičatouchým spojencům Nilfgaardu. Divák disponuje tou výhodou, že alespoň Jaskierovo nadšení z vyprávěného příběhu lze omluvit těžkým otřesem mozku a hrůzou z bytosti, jež ho za daným účelem unesla.  Rah, rah-ah-ah-ah! Čtyři díly neposkytují příliš prostoru k rozvinutí postav. Sedm klaďáků, nejméně čtyři protivníci... povahy, interakce, nezbytná romance... je zajímavé, kolik dokáží herci vyjádřit s minimem příležitostí.  Zacaré a Brother Death jsou uvěřitelní.  Meldofin a Gwenin příběh je tragický, ale svým způsobem hořkosladký. (Ačkoli si myslím, že si mohli odpustit to znásilnění.) Bizarní, že nejlepší lovestory připadá bezvousé trpaslici a jejímu kladivu.  Éile a Fjall, nezáživní a nudní. Jeden ze zcela nepřekvapivých, neuspokojivých dějových zvratů. Jediný důvod pro soulož je vytvoření mimina, které je uměle propojí s Ciri, jakožto hlavní postavou mateřského seriálu. Nejen, že "pár" disponuje nulovou chemií, ale naruší se tím i kánon. Starší krev najednou není výsledkem kontrolované genetické manipulace, ale jediného šukání s jednorázovým pseudozaklínačem.  Geraskier Člověku pohybujícímu se po AO3 poslední zmíněný pár způsobí také bonusovou migrénu z hlediska originality. Dle dané databáze je nejpopulárnější romantickou i přátelskou dvojicí tohoto světa Geralt a Jaskier. Zaklínač ze školy vlka  a slavný bard, který zahodil rodinné dědictví pro život na cestě. Čtenářsky oblíbené motivy zahrnují zpěv jako uklidňující prostředek, konfrontace s šílenou ex a přezdívka Slavík (Lark). Zajisté jde o náhodu a ne sprosté plagiátorství !?fandomu?!. Nutno poznamenat, že mnoho přiznaných fanfikcí se kvalitativně pohybuje podstatně výše, než tenhle seriál.  The WITCHER: Blood Origin  "Počkej, chceš mi říct, že první zaklínač byl elf? No tak to Geralta mimořádně nasere." (Proč by tomu tak mělo být se do konce nedozvíme. Zrovna Geraltovi, že by vadil elfí zaklínač...) Člověk by doufal, že po všem tom povyku se dočkáme něčeho nového, ale ne. První "zaklínač" je jen další namakaný chlap, jen se špičatýma ušima. Jak víme, že proměňovací lektvar je fuj? Je černý a olejovitý! Jak víme, že je to vážně Zaklínač 1.0? Žluté oči! Jak poznáme, že není tak úplně sám sebou? Černé oči a žíly na obličeji! Jsem si jistá, že nějaký improvizovaný rituál poskytne zcela stejné výsledky jako pečlivě vybroušená procedura po desetiletí vylepšovaná nespočtem kouzelníků. Do prdele s Převratem, osvoboďte Lid! Příběh začíná převratem, vyvražděním tří panovníků a jejich ozbrojených sil. Zkažené, elitářské vedení je pryč, noví vládci- armáda, mágové a přehlížená princezna- plánují invazi nových světů kvůli zdrojům, které jejich svět postrádá. Zní to jako slušný plán? Naši hrdinové by nesouhlasili. Nová císařovna musí být zničena, protože lid trpí.  Ty jsi ale úplně stejná. Nic jsi nezměnila. Jsi jenom další královna, která vyžaduje, aby se jí lid klaněl.  V originále ovšem "Jsi jen další bota, hledající krky (na které může dupnout).", vyčítá skvělá Éile nové císařovně. Kdyže mělo k dané změně dojít? Během týdne? Taková věc vyžaduje čas a zdroje, Merwyn se nedostalo ani jednoho. Mám jásat, protože teď "panuje" bezejmenný lid? Disponuje nezbytnými znalostmi? Schopnostmi? Čímkoliv? Nebo snad čekají, že to nějak zvládnou? Vláda není o dosazení nových lidí a naději, že to nějak vyjde. Proslovy o svobodě nikoho nenakrmí, nezorganizují obchod, zemědělství, zbytek ekonomiky... Nejhorší je, že my vidíme Císařství sotva držet pohromadě. Divák ví, že jídlo prostě není, i velení má sotva pro sebe a nemůžete dost dobře organizovat, když sami hladovíte. Scéna otevírání prázdných sýpek rozohněným lidem mluví za vše. Éile "Sice nemám pravdu, ale co! Lidi se dají nasrat i tím!" nic z toho ale doopravdy nezajímá. Merwyniným neodpustitelným hříchem je, že se narodila vládnoucí třídě.  ~ Nemáš tušení, co obyčejní elfové chtějí. Jsi jenom rozmazlená princezna. - Jsem císařovna! ~ Jsi holčička, která do rukou ~dostala~ otěže válečného oře. Rozhodně nemluvíš za všechny elfy.  ... pokoušejí se nás scénáristé oblbnout. Představí nám chytrou, idealistickou, zvídavou princeznu, která chce pomoct svému lidu. Tváří v tvář skutečnosti, pokusí se prohloubit své vědomosti o situaci. Z figurky rodu se stává pletichářka, vytváří spojenectví a navrhuje další postupy, osvobodí se z role loutky a ostatním připomíná, že cílem je nakrmit jejich lid. TO je postava, kterou bych ráda sledovala. Ne pitomá zpěvačka, co vzburcuje dav, zničí vládu, pomůže způsobit celosvětovou katastrofu a odtáhne si drnkat na venkov.  Píseň o Sedmi Čeho vlastně ta slávu-zasluhující Sedmička dosáhla? Zbavili svět hladomoru? Ukončili válku? Nabídly lepší způsob organizace? Ne, ne a ne.  Zato (neúmyslně) způsobili Konjunkci a přitáhli příšery a lidi do oslabené, vyhladovělé, neuspořádané společnosti. Po právu zapomenutá Sedmička fakticky zmrzačila vlastní rasu a zničila jakoukoli šanci na obranu, jakou ještě mohli mít. Nevím, o kom je Jaskierova písnička, ale rozhodně ne o těchhle Sedmi.

Wednesday je teenager, takže děj se logicky odehrává na fajnovém internátu. O čem jiném by asi měl být život náctileté?! Tedy krom stereotypního neporozumění s matkou. Seznámíme se s esteticky ladící, veselou spolubydlící, co nezapadá ani do Školy pro NEZAPADAJÍCÍ. Ta se obléká výhradně do barev lesbické vlajky, ale nebojte, čeká ji vlastní standardní heteroromance. Pak tam jsou nějací další spolužáci, ale ty byste- nebýt divných očí nebo kouzelných doplňků- neodlišili od jiné průměrné skupinky teenagerů. Wednesday samozřejmě čekají vlastní milostné trable. Musí si vybrat mezi dvěma oblíbenými hochy- obyčem a jasnovidcem. Druhý jmenovaný je víceméně taky zcela normální, nečekejte mrtvolnou bledost či dlouhé vlasy po celém těle. Ono kdybyste zapnuli televizi mezi desátou ráno a večer, bez pochyby najdete srovnatelný příběh lásky aspoň čtyřikrát. Porovnáme-li s devadesátkovým "přítelem", malý Joel měl aspoň nějakou osobnost, a byl šikanovaným knihomolem. Tyhle dva si vždycky musím vyhledat, když chci jméno. Tak moc jsou zapamatovatelní. Největším zklamáním jsou Addamsové sami. Wednesday mne nenadchla. V devadesátkách měla dovolenou mimiku. Dokonce se i usmívala, maniakálně či jinak znepokojivě... krásně to ladilo s rodinnou divností. Dle rozhovorů to byl Tim Burton, kdo zde trval na prázdném upřeném pohledu. Špatná volba. Zbytek rodiny působí asi tak autenticky jako gotické tričko z Amazonu. Oblékají se do černé, ale jinak jsou to zákonů dbalí občané. Krom "černé ovce", strýčka Festera... Až po přečtení několika cizích analýz mi došlo, co téhle adaptaci chybí nejvíc- zcela vynechali šílenství a satiru, čímž ze slavné Addamsovy rodiny zůstalo jen jméno a tmavé hadry. Občas mluví vyšinutě, ale nekonají. To, že první kladné reakce jsem se dočkala od své velice mainstreamově založené kolegyně, mluví za vše. Snad bychom nechtěli něco, u čeho se musí zapojit mozek.

Posledních pár sérií Vikingů bylo slabých. Člověk je sledoval především ze setrvačnosti, aby viděl jestli (či spíš jak) zk*rví jeho oblíbené postavy. Vikings: Valhalla trpí srovnatelnou kvalitou, jen s postavami úplně novými, v dobré polovině podstatně méně zajímavými. Tady máte skupinku Gróňanů. Přijeli do Kattegatu (kam jinam) za jediným účelem- za pomstou (Validní důvod- jsou to přeci Vikingové.). Chtějí pomstít jednu za svých, protože byla brutálně ZNÁSILNĚNA a ZOHAVENA křesťanem. Jop. Jakou jinou motivaci by ženská mohla mít pro opuštění rodného hnízda a výpravu na quest? Vždycky je to buď znásilnění, nebo vražda dítěte/manžela/obou... Vítejte v osmdesátkách! Freydis i po vykonání pomsty zůstává solidně nejhůř napsanou postavou. Je to totiž supr spešl VYVOLENÁ, poslední pohanská štítonoška, jíž jsou souzeny velké věci. S povahou otravné čubky, co trpí jen aby se ukázalo, jak je SILNÁ, bojovými schopnostmi, jimiž se vyrovná zkušeným bojovnicím během pár (tý)dnů a aurou výjimečnosti, díky níž si z ní všichni kydnou na prdel jakmile ji potkají. Její bratr Leif- další hlavní postava- aspoň vypadá, jakoby si alespoň část svého statusu zasloužil. Umí se plavit, má nápady, náboženské dilema a pověst si VYBUDUJE. Harald- poslední z klíčového trojlístku- je křesťanský klaďas a sympaťák, vládnoucí slovem a smírčími schopnostmi. Oba spojuje zdaleka nejlepší chemie a mizerné romantické linky. První jmenovaný si nabalí holku ze své domoviny, ale působí jakože jsou spolu především ze známosti, druhý padá na kolena před drsňačkou Freydis, takže asi tak... Z vedlejších postav bych ráda vypíchla morálně flexibilního Godwina (Skvělý David Oakes.), královnu Emmu- bystrou stratéžku jež zůstává (skvěle oblékanou) dámou a ačkoli ohledně povahy nemá příliš co nabídnout, Jarl Estrid Haakon byla slušně zdůvodněna. Popravdě love story její aleksandrijské babičky, co následovala srdce až do Skandinávie, mne zaujala víc než jakákoli jiná. V:V není to nejhorší, co jsem letos viděla (Ano, je teprv pátého ledna, jsem si vědoma.), ale vzhledem k úrovni necítím potřebu dívat se dál. Už u téhle řady mne držel především sametový hlas Davida Oakse.

Typická Segalovka. Až na to, že tady nakonec žádnou polonahou, sexy dvacítku nesbalí... :(

Když se to zrovna tváří, že je tam zápletka (umírající jeleni, sériový vrah), dá se na to koukat. Ale dobrou čtvrtinu tvoří stupidní snové sekvence, případně souhrny ubíhajících let za ubíjejícího hudebního doprovodu. Já nevím, proč se ještě namáhám. Každou novou sérii se chystám přestat sledovat, jen abych jí nakonec dala šanci a skončila zklamaná.

Začalo to slibně, i když jsem byla skeptická ohledně Alicentina omlazení a, ehm, pevného přátelství s Rhaenyrou, s tím by se bývalo dalo pracovat (lépe). Pak přišla první rána v podobě páté epizody, kde se „neúmyslné“ zabití při turnaji změnilo v brutální vraždu s nespočtem svědků a nulovými následky pro vraha. Druhým kolíkem do rakve byl celý sedmý díl. Tmavší než pověstný Hannibal, mizerné tempo- nejdřív vleklý pohřeb plný pseudovýznamných zdlouhavých pohledů, na konci pro změnu uspěchaná dlouho očekávaná svatba. Královna veřejně napadne Dědice trůnu s dýkou v ruce a všichni včetně Královské gardy nečinně přihlížejí. Och, a dojde i na erotickou scénu tak suchou a nudnou, že jsem na ni úplně zapomněla pár minut po jejím shlédnutí. Ironií je, že ty samé postavy se o pár dílů dřív „pouze“ líbají a člověk si při tom sbírá čelist z podlahy. Předposlední epizodu utrpí jedna z mých nejoblíbenějších postav zásah dějové demence, když si z dračího hřbetu vymění pár významných pohledů s pěkně shromážděnou nepřátelskou sebrankou a následně odletí, protože „To není její boj.“. Poslední epizoda na nás vybalí hned několik nepříjemných překvapení. Z rozzuřené ženy, co ztratila otce, dceru a korunu v jediném dni je rozesmutnělá nanda slzící nad pěkným barevným obrázkem od bývalé kámošky, co ji i její děti dobrých deset let vytrvale ponižovala a pomlouvala. Podmínky kapitulace navíc předává jeden z hlavních iniciátorů zmíněných křivd a odejde nezraněn, ačkoli daná žena kvůli němu přilétne na drakovi chvíli (max. pár dní) po brutálním potratu… Asi nejcharizmatičtější postava je celou dobu vykreslována jako parchant, co miluje svou rodinu jen proto, aby nakonec škrtil svou manželku poněvadž ona ví něco, co on ne? Hlavně, že scény, jež ho polidšťovaly, jsou pečlivě vystřiženy... Nejsem si jistá, jestli chci risknout další sezónu. Na jednu stranu máme draky, na druhou vím, jak rychle to šlo z kopce s GoT a tam bych první sérii nevyčetla zhola nic. Abych ale neskončila úplně negativně, následuje výčet kladů předehry k Tanci draků: Milly Alcock skutečně působí jako Potěšení království; draci jsou patřičně různorodí, kostýmy asi o 150 % lepší než v GoT; nejvíc cool párem jsou bezkonkurenčně Corlys s Rhaenys; Harwin a Laena by bývali zasloužili víc času na obrazovce, také je dost škoda, že se tvůrci rozhodli vynechat vztahové triády s nimi- jsou to jedny z nejzajímavějších částí Targaryenské historie; Paddy Considine zahrál perfektního slabocha; Coleova proměna za sympaťáka v ukřivděného čůr*ka 👌; výběr herců pro stárnoucí postavy a rodiče s dětmi; Daemyra; Lordi Caswell, Strong a Beesbury, Lady Fell, ser Westerling, šáhlá Helaena, Strongovic Velaryonové; odchylky ohledně konce Velaryonovic dvojčat (s drobnějšími výtkami ohledně Laenina); všechny ty grafické porody měly své odůvodnění (ale jsem ráda, že už je máme za sebou); a na závěr to nejlepší, co z HotD vzešlo- hordy vtipů o senilní babče Vhagar, co si myslí, že stále s Visenyí dobývá Dorne… P.S.: Není nad to, když člověk sesmolí dlouhý komentář jen aby po odeslání zjistil, že ho drahé ČSFD odhlásilo a tak může začít psát pěkně od začátku...

Děvče se vybodne na poslední přání sebevražedného přítele a vydá se na sebepoznávací výlet. Dobře mu tak, šmejdovi. "Zařiď mi pohřeb a věčnou slávu. Stejně bys mi nerozuměla. UWU." není zrovna druh zprávy, co by měl být respektován. Doufám, že Morvern dál pobíhá po Španělsku a pozoruje mravence...