Narciska

Je to návykové, těžko říct proč. Zobrazuje to svět mladých, co vydělávají hodně peněz, ale jsou zobrazeni jako malá děcka, křičící, hysterická, přetvařující se, jejich svět (a celý seriál) se nakonec točí jen kolem jedné osoby, která herecky předvádí jen dvě tváře - z nejisté, ztracené a překvapené přechází do ještě překvapivějších chladných útoků. Co mají všichni společné, je ano, koukání. Koukají do kamery, koukají na sebe, kulí oči, pootvírají ústa, je to jak hledání dokonalého výrazu na plakát. A stejně plyne i děj, točí se v kruhu. Vrcholové klišé, chrstnutí vínem na drahé šaty, strach o to, zda se nezničila kabelka. Seriál chce ukázat odvrácenou stranu high society, sám si přitom počíná jako nevyrovnané, neurotické, povrchní a zhýčkané dítě a strhává k tomu všechny, kdo v něm hrají. Oprava, pózují.

Jedná se o téma velmi důležité. Dětská psychiatrie je prevencí před tím, co se může rozvinout v celoživotní nemoc a současně podpůrná síť není zdaleka dobře zafinancovaná. Přesto si myslím, že existují ještě předcházející kroky, tedy rozšířit dětskou psychiatrii, zlepšit zařízení a současně se zaměřit na to, aby děti na psychiatrii končily co nejméně. Forma dokumentu mě neoslovila, animace mě rušila, lépe bylo to jen poslouchat a ne sledovat.

Když vidím podobné pořady, říkám si, jestli existuje něco jako televizní/filmová etika?!

Skvělý počin. Tleskám. Komentářům dětí a mladých, jsou chytří, mají pravdu. Tomu, že se někdo rozhodl natočit tenhle dokument. A tomu, že z něčeho ničivého může se zrodit naděje a možný směr.

Díky dokumentu je možno se dozvědět o řadě věcí, jako je výzkum na boj s kůrovcem, využití sledovacích zařízení při vymýcení prasečího moru či budování přechodů divoké zvěře, co jsou hydrogely atd., je pravda, že to vyznívá jak z propagačních materiálů, ale ne vždy musí být dokument laděn katastroficky - celkem běžná praxe zvlášť u těch, co se týkají ekologie - a harvestory jsou holt realitou...

Skvělý dokument. Krásné záběry svěží zeleně. A názory, které jsou podle vyprávění zatím menšinové a postupně jich přibývá. Myslím, že se všichni shodneme, že změna klimatu vyžaduje reakci, zvýšenou péči o přírodu. Navíc když tato změna vlastně znamená návrat k přírodě a jejím vlastním schopnostem. Je potřeba i změna a uvědomělost v nás lidech. Jsem přesvědčená, že les zde popisovaný by se líbil skoro všem - stromy různého druhu a stáří, odumřelé kmeny porostlé mechem a kapradím.

Jak na malém prostoru předat životní náhled člověka? A vyhnout se přitom poučování, filozofování, naopak, předat to hezky jednoduše, současně hluboce a o to působivěji? Myslím, že je to těžké, určitě tomu napomohla osobnost doktora, jeho pohled na svět budiž inspirací, a ocenění za svůj um zaslouží i režisérka, myslím, že dostála svého cíle.

Vyhynulý druh? Nebo šance na záchranu? Etické otázky ohledně toho, co lidstvo dělalo, dělá a jaké má možnosti. Nosorožec je zajímavé zvíře, v mnohém ikonické, spojené s Českou republikou, není jisté, jestli má budoucnost a každý se na to může dívat jinak. Právě různé pohledy, promluvy jednotlivých lidí z prostředí jejich výzkumu a chovu považuji za výborně zvolené.

Zajímavý dokument i pro lidi, co se krimi žánru a krimi zprávám spíše vyhýbají. Kriminalista Kalivoda je někdo, o kom slyším prvně a tak je ho poznávám skrze vyprávění historiků, dalšího kriminalisty a ředitele policejního muzea, kteří v dokumentu vystupují. Ti v něm vidí člověka, který je pro českou policii, vyšetřování sériových vražd a dalšího příkladný a nedoceněný. Je-li to tak, je tedy dobře, že se Kalivodovu odkazu dostává prostoru. Komentáře zúčastněných se dobře poslouchají, bývalý šéf kriminální policie je líčen jako příkladný člověk oddaný práci, přátelský k podřízeným, profesionální a slušný i k vyšetřovaným. Člověk dodržující pravidla schopný dosáhnout cíle, jež je jeho posláním více než osobní ambicí. Hůře se poslouchá o tom, jak skoro celý profesní život čelil mocenskému soupeření s StB. Dokument mi přináší ale další zajímavá byť drobná poznání - kameloti v 60. letech vykřikují na ulici ohavně znějící titulky za účelem zvýšení prodeje. Dnes, o 60 let později, kameloti nevyvolávají, ale skoro všechny televizní stanice bezostyšně přeruší film, aby nás přilákali na zprávy podávané senzačním způsobem, po němž prý člověk tolik baží.

Na tak malém prostoru dotknout se tolika rozličných témat a ještě k tomu neztratit hloubku, to je umění režie a reportérů zároveň.