Narciska

Krásná příroda, kapky vody ovoněné slunce, mrazivá krajina, hebká srst lam guanaco, elegance koček a jejich lovu, exotičtí ptáci. Krásný dokument, nádherné záběry.

A kdyby jen skřivana? Zde hezky k vidění i drop velký, ani bych ho u nás nečekala, moták lužní, dravec, co vyvádí mladé na zemi. Příroda fascinuje, chraňme ji.

Výtky amerického patriotismu, jak zde místy zaznívají, to mi zas tak nevadí. Přese všechno je zde totiž patrná snaha ukázat, že totéž, co se odehrává na jedné straně, to se děje i na straně druhé, jen film natočili Američané, tak je to z jejich strany. Čím film ztratil v mých očích, je přehnanost dvěma jinými směry. V brutálních soustavných záběrech na vojáky koupající se v krvi své i cizí zaznívají proslovy až nerealisticky vznešené. Třeba poslední slova umírajícího: "Je mi ctí zemřít pro svou vlast." Ano, to je ten patriotismus, ale ono to bylo i ve všem dalším, krutost války těžce zkouší muže a jejich ženy a dává z nich vyniknout dokonalosti. Takže příště prosím, méně krve v záběrech a více realismu v jednání.

Notoricky známé události a jejich dopad na jediného člověka je velmi těžké ztvárnit. Právě proto, že je to tak známé a ještě k tomu se to týká bolesti a truchlení. Toto pojetí je nenápadné, neotřelé, brilantní. Elegance a noblesa zůstává decentní, jako šaty, které halí bytost a její city. Film Jackie je dobře provedenou hrou perspektiv, retrospektiv a hledání. Film, který vzdává hold, nestrhává pozornost a přináší závan naděje.

Nechápu, proč se takové filmy točí. Annie Girardot se zaskvěla, to ano, ale to je přece jasné, tím spíš měla být větší pozornost věnována ostatním. Místo toho dosti nevýrazný ansámbl. Ale to není pointa. Pointa je, že to je samoúčelné, nechutné, bez snahy cokoli vysvětlit. Takových filmů se točí dost i teď a zájem diváků zdá se vzbuzují, asi to není pro citlivé povahy.

Minimalistické pojetí, zajímavá atmosféra, spíš ponurá, zajímavé dialogy. Dějově tomu něco podstatného chybělo a něco zbytečného přebývalo. Jedno shlédnutí stačí.

Prvních 25 minut nedokázalo změnit první dojem. Zrychlené, zkratkovité, prvoplánové, dialogy úděsně hloupé, herci se nestali postavami, které hrají. Za 25 minut jsem se dozvěděla to, že návrh věže nejdříve sám Eiffel odmítl jako nevkusný a samoúčelný, aby pak impulsivně přijal za své coby zhrzený milenec. Jediné, co mohlo být kladem, historické kostýmy, účesy a prostředí se zcela topí pod tím vším balastem, a to je celkem umění. Připomnělo mi to seriál Marie Kapetová.

Evropský film. Sex za 5 minut. Současný film. 90 minut prostoduchého žvanění. Francouzský film. Excentrické postavy. Nepravděpodobné dialogy. Film podle divadelní hry. Fraška, co bere a nic nedá.

Skvělý a moc důležitý dokument, který namluvil známý hlas M. Táborského, kde vystupují zapálení vědci, ochránci, veterináři a sedláci, jejichž statky ztělesňují poslední oázy pro tohoto ohroženého ptáka, neb sýček obecný je tu v hlavní roli. Osobně mám moc ráda zvířata a snažím se umět poznat různé druhy ptáků, přesto (nebo právě proto) otázka, který jeden jediný by se měl stát národním ptákem Česka mi dala na několik let zabrat. Koňadra? Ledňáček? Vlaštovka? Tetřívek? A myslím, že jsem ho díky tomuto dokumentu našla - jsem pro to, aby se sýček obecný stal národním ptákem Česka!!!

Dokument představuje osobnost české (nebo snad světové) kardiologie a pro nás laiky inspirativní osobnost. Velké charizma, a jak sám dr. Neužil říká - humor, nadhled a mysl bez bariér. On sám působí jako vzácně vyrovnaná osobnost, smích od srdce a dokonalá koncentrace. Díky za takový dokument. Povzbudí a vrací víru v člověka.