Narciska

Tohle není komentář k filmu. Je to komentář k lidem nebo čemukoliv dalšímu, co zde vystupuje pod následujícími jmény: 1. Mallinali - o rozvojové pomoci nevíš vůbec nic. Škoda, že svoji neschopnost chápat a nedostatek respektu skrýváš za arogancí a nabubřelými výroky, 2. Grizly007 - někdo je špinavý, protože nemá možnost se umýt, existuje však špína, na kterou je i Savo krátké. Z falešné lítosti je zase zle mně - dětí ti je líto, ale jednou vyrostou, jakou jim pak dáváš šanci svým přístupem, co? Mně je líto tebe a myslím to upřímně :) 3. Umbjaz - vyhlazovat? Takové snahy už tu byly, opravdu ti není blbé odkazovat svými výroky na masová vyvražďování?

Africká hudba nás zavádí do Čadu, kde se odehrává odvěký příběh zvířat a člověka. I když na domorodce máme tendenci hledět jako na lidi žijící v bídě, i jejich svět se mění. Mají více dobytka než kdysi a jejich slavnosti jsou bohatší než před lety. Dnes se učí žít v blízkosti národního parku a mít rádi bohatství svého národa. Učím se s nimi…

I přes výhrady přidávám hvězdu. Nedá se nic dělat, Robin Hood je muž, o kterém jsem vždycky snila :)

Velmi nevšední umělecký počin umožňuje promlouvat ženám z různých koutů planety o tom, jak žijí a co si přejí. Těmto odvážným ženám dokument vrací důstojnost v našich očích ztracenou, zatímco nám nabízí možnost podívat se na život jejich krásnýma očima. I když se živí prodejem svého těla či sběrem odpadků, jsou to lidé jako my. A díky nim má náš svět stále ještě naději...

Na dokumentu se mi líbí, že představuje zemi prostřednictvím profesí a zálib zajímavých jedinců. V případě Japonska však český název nesedí. Představí se nám gejša, roboti, lovci tuňáků a tokijské školačky placené za testování moderních technologií. Dokument tak ukazuje Japonsko, jak ho známe. Japonsko přetechnizované, svázané konvencemi a ignorující skutečnost, že tuňáci jsou vzhledem k masivnímu rybolovu na pokraji vyhubení. Alespoň jsem viděla amu, tolik oblíbenou v českých křížovkách, a ke svému překvapení zjistila, že v Tokyu již žije 35 milionu lidí. Inu, svět se rychle mění.

Chujovina. To se stává, když někdo moc chce...

Filmový popisek Vatela (nevím, ale nějak věřím, že skutečně žil) devalvuje na romantickou zápletku. Dle mého o tom film není. Kouzlo tkví v tom, že zápletka filmu je takřka nefilmová. Mám ráda ty z mála, jež se nedrží filmové šablony, a nechávají nás na pochybách, o čem že to vlastně je a kam to celé směřuje. Něco jako život, řekla bych. V tomto případě je život ztělesněn třemi dny pompézní hostiny. A tato párty pro krále Slunce je opravdovou pastvou pro oči. Estetickým skvostem, třešničkou na dortu aristokratické nabubřelosti, romantickým pozlátkem, místem, kam toužíte patřit (na chvíli). A já se připojuji... k tvrzení, že svět spočívá na harmonii a kontrastu...

Nejkrásnější filmová pohádka, unášená na křídlech nádherné hudby. Je to záchvěv středověké moudrosti ztělesněné Thomasem Morem a Leonardem da Vincim. Je to příběh o svobodě a lidské rovnosti. Je to věčný příběh o tom, že bez lásky není života. Je to sen, který se děje... tady a teď…

Krásně udělaný dokument. Překvapil ponecháním původní slovenštiny. Zaujal harmonickým propojením historie a současnosti, tradičního života a cestování na raftu. Odhalil svět nomádů, jejich radosti, filozofii i každodenní život. Podkresleno tradiční hudbou, citem k místní kultuře, Čingischánovým odkazem a především obyčejně lidským pohledem. A pro milovníky etymologie - naše oblíbené slovo HURÁ pochází z dob mongolských nájezdů. Byl to jejich bojový pokřik. Inu, svět je krásný a plný překvapení.

Nevšední na tomto dokumentu je, že poodhaluje krok po kroku realizaci projektu návratu tygra. Můžeme tak vidět, jak snadné je vyhubit celý živočišný druh, a jak naopak obtížné a nákladné je vrátit pár jedinců zpět do divočiny. Vyvstávají přitom zásadní etické a filozofické otázky a je dobře, že si je kladou jak tvůrci dokumentu tak odborníci. Otázky ovšem zůstávají nezodpovězeny. Je těžké nalézt odpovědi, snaha se však cení. Zde mi snaha unikla. Zásadní problém však vidím jinde. Jako vášnivá milovnice zvířat jsem v dokumentu (jak na straně tvůrců tak na straně realizátorů) absolutně postrádala empatii ke zvířatům. Místo toho jsem viděla opakovaná uspávání, lékařská vyšetření, transporty, odebírání mláďat okamžitě po narození, stres. Nakonec mi dokument vyzněl jako obhajoba náročného projektu. Vím, že návrat tygra musí být nepředstavitelně náročný projekt, že práce se zvířaty, jichž přežívá posledních 70 je nesmírně křehká, a že zúčastnění čelí bezprecedentním rozhodnutím. Jen mě dokument nepřesvědčil, že tohle je ta správná cesta. Ale jak říkám, úsilí se cení :)