Narciska

Kromě celkem zajímavé kamery kladně hodnotím především přístup. Favela, slum, ghetto, sociálně vyloučená lokalita, nezývejme je, jak velí doba a místo, jsou to místa chudoby, násilí, beznaděje. Proto oceňuji, že nám mizérie není ukazována přímo, ale skrze vyprávění a příběhy jejich obyvatel. Také je důležité, že to nejsou "jen" obyvatelé, ale zároveň aktéři, kteří svou činností a entuziasmem přinášejí naději. Jejich řešení určitě není všespásné, ale přináší změnu pro řadu jejich soukmenovců a inspiraci pro jiné. Dokument nemoralizuje ani neapeluje na naše uvedomění si chudoby. Místo toho říká, cesta z bídy je možná.

Asi nejvíce ukecaný film, co jsem viděla. Dobré dialogy mám ráda, tady se to na mě však valilo jako divoká voda, že jsem to skoro nestíhala a místy jsem se nudila, taky se to celé odehrávalo jinak, než jsem čekala, což by za jiných okolností bylo vítané, ale tady mě to zavádělo do ztracena, i když na oba hlavní protagonisty je krásný pohled a jejich komediálnost člověk musí ocenit. Onu ryzí snahu bavit sebe a ostatní, šibalství, jež neustále hraje jim v očích.

Je to dobrý dokument, ale čekala jsem víc. Zklamal mě zejména ve dvou rovinách - 1. bych chtěla odhalit přeci jen trochu víc (např. párkrát Ada komentovala své vystoupení v politických debatách, ale její vystoupení nám ukázáno nebylo, aby si člověk udělal obrázek sám; také jsem chtěla více vědět o programu, o obsahu, je fajn, že to neměla být politická agitka, ale takhle to bylo hodně "o něčem" a to něco bylo hodně bezobsažné a dokument tak místy přestával být nosný a 2. jsem byla velmi zvědavá, jak si vede Ada v dialogu, stačilo ukázat ji mluvit s kolegy, a ani toho jsem se nedočkala... Pohled pod politickou pokličku a střet politiky a aktivismu v jedné osobě však určitě stojí za viděnou, neb se jedná o současný jev, jež vypadá zatím stále ještě nadějne... A taky díky za Jeden svět.

I přes zjevné citové vydírání, hodnotila bych lépe nebýt toho, že jak děj plynul, rostla má naštavnost hned ve dvou ohledech. Jednak jsem se nemohla ubránit dojmu, že Willem Dafoe (i tentokrát brilantní) byl jen marketingový tah, k čemuž mě vede propastná nevyváženost mezi tím, jak figuruje v popisu filmu a jak při svém skutečném filmovém vystoupení, ke kterému byl autory postrkován tak okatě, uměle a násilně, že to hůř ani nešlo. Ještě víc mě štvalo, že se nám hlavní hrdinka na začátku snažila říci, že filmy jsou sladké a reality jiná, o čemž má být patrně tento film, který pojednává o nemoci a umírání, které z nějakého důvodu (snad aby neodradil producenty a diváky?) servíruje v tak přeslazeném balení, že se zpronevěřuje sám sobě a požírá i ty zbytky moudra, které nám - snad - chtěl předati...

Žhavé slunce prostoupilo celou zem, její tvrdost přešla do lidských tváří, horkost zakonzervovala jejich zvyky. Zlobu. Pomstu. Je na mladých, krásných, nepopsaných, starobylé tradice překonat... Užívají k tomu fantazii, příběhy, sny, víru, nezdolnost a sílu charakteru... v prostředí, s nímž si asi nějaký choreograf (scény na houpačce a laně) či scénograf pěkně vyhrál!

Způsob dialogu tak charakteristický pro Shakespearea jakoby se vytratil. Příběh se odehrává v Japonsku a přitom tyto exotické kulisy okázale ignoruje, děj se tříští a genialita dramatikových záplatek se vytrácí, asi je to tím, že hereckému umění byla dána přednost před dramatizací, škoda, navíc tak některé z postav ztrácejí na důstojnosti.

Těžké téma, přesto je v tom něco podmanivého, k tomu naturalismus postav, jež se vám zadírá pod kůži, a přece to dokážate snážet s relativní lehkostí, i když je to místy groteskní, přitažené za uši a zjednodušení vchází v přiblblost,, překrásné Sarajevo vám to vynahradí.

Vizuálně neskutečně krásné.

Je to krásný dokument. Aby ne, je o dětech a ty jsou roztomilé, usměvavé, křehké a zdánlivě bezstarostné. Kromě příběhů dětí z rozličných koutů světa jsou nám předestřeny nádherné přírodní scenérie zalité sluncem za jemných podtónů sugestivní hudby. Je to dokument, jež má silné poselství, ale... je tu problém s autenticitou, který se zákonitě ztrácí francouzským dabingem a pak hlavně tím, že to na mnoha místech vypadá nahrané a stylizované přesně tak, aby se to vešlo do záměru. Jelikož má dokument za cíl mít dopad na celý svět a co nejširší publikum, dá se to pochopit, já však po opravdovosti života prahnu a zde ji nenacházím... Asi že až moc hezké, moc působivé, moc vyumělkované, co já vím

Řemeslně precizní práce, i po stránce herecké nadprůměr. Romantiky jsem tam však příliš neshledávala (kromě záběrů na krajinu a vkusu francouzských obydlí) a od konce jsem čekala více napětí...