Režie:
Howard HawksKamera:
Joseph WalkerHrají:
Cary Grant, Rosalind Russell, Ralph Bellamy, Gene Lockhart, Porter Hall, Ernest Truex, Clarence Kolb, Roscoe Karns, Frank Jenks, Regis Toomey, Cliff Edwards (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Konverzační komedie z novinářského prostředí je i na dnešní dobu dost jadrná. Klasický souboj pohlaví v hektickém odpoledni, ve kterém se bojuje o článek i o manželství. Cary Grant jako zkušený šéfredaktor tlačí na svoji bývalou ženu, která má za pár hodin opustit město a další den se znovu provdat (za hodného troubu, jak jinak), aby mu napsala článek o ostře sledované kauze trestu smrti pro neznámého chudáka. (Ferguson)
(více)Videa (1)
Recenze (141)
Front page z roku 1974 je větší sranda, protože Walter Matthau je o tisíc procent lepší než přeci jen poněkud sucharská Rosalinda Russell. Novější snímek viděn v dabingu, starší zmíněný v originále s titulky (Levné knihy). Upravuji komentář i hodnocení, viděno v dabingu s Václavem Postráneckým, jehož výkon pozdvihl film o hodně nahoru. A to tak, že i takové eso jako Alena Procházková mu nestačila. Klasická hollywodská komedie válečných let, břitká, úsečná, rychlá, plná zvratů a bláznivých nápadů. Umím si představit, jak to tehdejší publikum hltalo. ()
Na tenhle film, myslím, nejlíp sedí označení "uřvaný". Od začátku do konce se neustále někdo přeřvává, Cary Grant je se svým prodlužováním posledního slova každé věty nejen nepřirozený, ale i otravný a nesnesitelný, a ostatní postavy nejsou o moc lepší. Jediné, co si z tohohle filmu odnáším, je bolest hlavy a údiv nad tak vysokým hodnocením. ()
Staré dobré konverzačky umí být až překvapivě akční. Film z posledního meziválečného období USA stojí a padá nejen s výkony zběsilého a skvělého Gary Granta, ale i neméně dobré a strhující, pro mě zcela neznámé Rosalindy Russellové. Výpověď o době svého vzniku, kterou film nabízí, se jakoby mimochodem dotýká i podstatných otázek života americké demokracie. Robinsonovská inspirace, lehce patrná v názvu, není prosta ani slabších míst. Ale i tak zůstává svěžím, oddychovým dílem, které nabízí nejen kvalitně zvládnuté filmařské řemeslo, ale i pohodu, klid a úsměv. Tedy věci, které zkrášlují život. Věci, kterých není nikdy dost. V žádném čase. ()
Střelhbitá konverzačka s množstvím dějových zvratů - jak už to u klasických filmů tohoto typu bývá. A z legračního rámce vystupuje možná otřesná, možná jen profesionální cynickost novinářů, kteří se nezajímají o pravdu, dopady toho co napíšou, lidské životy, nebo právě probíhající válku v Evropě. Jde jim jen o dobře napsaný příběh. /23. 12. 2010/ ()
To sem takhle jednou pustil His Girl Friday. Bylo mi to doporučeno. Brilantní konverzační komedie s několika nezapomenutelnejma scénama, a hlavně Cary Grantem, kterej je spolu s Gregory Peckem a "Bogiem" mým nejoblíbenějším hercem černobílé éry. Kdo neviděl, nepochopí. Skoro až nepravděpodobný nářez. ()
Galerie (45)
Zajímavosti (19)
- Snímek je filmovou verzí divadelní hry Bena Hechta. Ta se krom tohoto snímku dočkala ještě dvou dalších podob, a to Front Page (1931) a Na titulní straně (1974). (Jirka_Šč)
- V původní divadelní hře hrál Hildu muž. (Kulmon)
- Hawks prehlásil o rýchlosti dialógov vo filme: "Ak sa započúvate do rozhovoru niekoľkých osôb, hlavne vo vypätých situáciách, všimnete si, že všetci hovoria naraz. Všetko čo teda potrebujete je trocha práce s dialógmi. Dáte pár slov na začiatok príhovoru a pár slov na koniec, no inak sa repliky kľudne môžu prekrývať. Získate pocit rýchlosti, ktorá vlastne vôbec neexistuje. A môžete donútiť ľudí, aby hovorili trochu rýchlejšie." (Biopler)
Reklama