Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Animovaný
  • Dobrodružný

Recenze (245)

plakát

Hobit: Neočekávaná cesta (2012) 

Typický Jackson v celé své velkoleposti a epičnosti. Hobit je zkrátka stejně výborně propracovaný a pojatý tak, jak jsme na to u tohoto režiséra zvyklí a jak to máme rádi. Výborné triky, efekty, kamera, střih, dialogy... po technické stránce prostě není co filmu vytknout. Herecké obsazení se také povedlo na jedničku. Osobně jsem měla trochu problém s tím, vytvořit si bližší vztah k nějaké postavě. Krom již známých postav, "nového" Bilba a Thorina nebyl žádný trpaslík pořádně blíž představen a to mi trochu chybělo. U LOTRa jsme u každé z hlavních postav znali jejich životní příběhy a tak bylo mnohem snazší, utvořit si o nich nějaký náhled a vztah. Místo dlouhých scén v Kotli a s Glumem, bych tu tříhodinovou stopáž trochu rozčlenila a dala víc prostoru právě představení postav. Snad se toho dočkám v dalším dílu. Každopádně příroda, celé provedení a také dechberoucí hudba, se vyvedly na jedničku. Líbila se mi i odlehčená atmosféra, udržovaná díky jasným i méně nápadným vtípkům. Jsem ráda, že se P. J. do Hobita pustil a umožnil nám tak strávit další úžasné roky ve Středozemi.

plakát

Hranaři (2011) 

A takhle to prosím dopadá, když se čeští tvůrci snaží napodobit americké kolegy. Fůra plků o ničem, člověk se po pár minutách ztrácí, kdo je vlastně s kým a proti komu. Po dalších pár minutách se přistihnete, že vlastně ani pořádně nevnímáte, o čem film je a máte chuť dělat cokoliv jiného, než se dívat. A po dalších deseti minutách už jen tupě zíráte na obrazovku a říkáte si: to snad ne?! Snaha ukázat na poměry u nás, problematiku úplatků, pozorování, politiku... to všechno byl záměr sice hezký, ale absolutně se ztratil ve zbytku té nudy, kýčovitosti a "béčkovitosti". Divák si podle mě nemá šanci vytvořit jakýkoliv vztah k postavám, protože všechny působily kýčovitě a nerealisticky. Fujky! Jestli chcete zabít hodinu a půl času, tak si spíš kupte bublifuk a vyfukujte z okna bublinky.

plakát

Marmaduk (2010) 

Roztomilý film pro mladší diváky, který ale pobaví i obecenstvo starší. Stokrát omleté téma, americká klišé, ale stejně jsem se smála a bavilo mě to. Není to žádný výkvět, ale propadák taky určitě ne. Závěrečný tanec byl sice otřesný, ale zbytek filmu ušel a na průměr to rozhodně dá.

plakát

Ten, kdo stojí v koutě (2012) 

Na Charlieho jsem se na jednu stranu moc těšila a na druhou jsem se měla z filmu i trochu obavy. Nevěděla jsem, co od něj čekat, jak ho uchopit a tak trochu jsem čekala, že to bude jen další nadhodnocený snímek tady. Dala jsem ale na reakce oblíbených uživatelů a jsem upřímně ráda, že jsem se nechala zlákat a film si pustila. Jsem cíťa a klasicky na koncích filmů brečím. Ale abych řvala už v průběhu snímku (a ne jednou)... to se mi už dloooouho nestalo. Tenhle film vás prostě úplně rozloží - pokud se tedy necháte. Tohle není klasický film, který bude trhat rekordy v návštěvnosti a výdělcích, ale je to ten typ filmu, který zaujme a už nepustí. Je neuvěřitelně upřímný a opravdový. Všechno tu má své místo a nic nepůsobí kýčovitě. Má úžasnou atmosféru, skvělou myšlenku, je výborně zpracovaný, dialogy vás nutí neustále přemýšlet a soucítit s hlavními hrdiny, obsazení mě nadchlo a opravdu smekám před výkony herců. Loganu Lermanovi jsem věřila veškeré jeho emoce. Na první pohled vypadá The perks of being wallflower nenápadně, až minimalisticky... na druhý pohled se ale jedná o výborný film, plný námětů k zamyšlení, problémů dospívajících jedinců a jak jsem řekla - když se necháte dějem vtáhnout a otevřete se mu - čeká vás nezapomenutelný a hlavně neskutečně silný divácký, emoční a osobnostní zážitek, který rozhodně stojí za to. I když budete možná chvíli v depresi :o)

plakát

Černobylské deníky (2012) 

Po dlouhé době jsem měla chuť na pořádný horor. No... tak volba bohužel nevyšla. Takhle laciný film jsem už dlouho neviděla. Nějaká akce přišla až v posledních 20 minutách filmu a i ta byla dost slabá. Zkrátka nuda, mizerná atmosféra, po technické stránce taky hrůza, herecké výkony horší než v divadle zkomponovaném mateřskou školou, dialogy, člověk se vlastně ani pořádně nedozví, koho se teda má bát, protože na zmutované lidičky není žádný pořádný záběr (asi chtěli ušetřit na maskách), klepající se kamera, která nevypadá ani jako amatérské záběry, ani jako profesionální nafilmování... prostě... ne. Tohle se vážně nepovedlo...

plakát

Bad Eggs (2007) 

Jak mám kraťásky ráda, tak tenhle byl naprosto o ničem...

plakát

Přátelé (1994) (seriál) 

Co k tomuhle seriálu napsat, aby člověk jen neopakoval to, co bylo řečeno už milionkrát předtím? Starší, ale stále vtipní, sví a zábavní přátelé, se kterými nejeden divák prožil všechna jejich trápení, lásky, zážitky, zklamání a mnoho dalšího. Já osobně sice považuju celý poprask kolem seriálu za, až přehnaně, velký, ale budiž... někomu se líbí něco, druhému ono.

plakát

Jak jsem poznal vaši matku (2005) (seriál) 

Z počátku jsem na tomhle sitcomu neviděla nic zajímavého. Přišlo mi, že je to prostě jen vykrádačka Přátel. Po pár zhlédnutých dílech jsem ale zjistila, že tomu tak naštěstí není. Něco sice společného oba seriály mají, ale není toho tolik, jak jsem se bála. Některé momenty jsou opravdu legendární a já se smála, až mi tekly slzy. Občas jsem si zase říkala, že tohle tu už bylo několikrát a že se tvůrci začínají docela opakovat. Ale i přes slabá místa je HIMYM vydařený seriál, který si získal mnoho fanoušků a ke kterému se ráda vracím, když se není na co dívat.

plakát

Serenity (2005) 

Soudě podle dalších komentářů tady, se asi přiřadím do skupiny těch, co neviděli původní seriál, a proto je film nenadchl tolik, jako zasvěcený zbytek diváků. Nebylo to špatné, ale některá místa mi přišla hluchá, nudná, dlouhá a nedovysvětlená. Chyběl mi hlubší popis vztahů mezi postavami, kolikrát jsem nechápala, proč se chovají, jak se chovají a podobně. Za sebe bych klidně mohla mít ve filmu víc scén, kdy se projevovaly schopnosti River. Začátek byl zdlouhavý, nezáživný, ale konec to slušně vyvážil. Věřím tomu, že vidět seriál, tak dám hodnocení mnohem vyšší. Takhle ale jde jen o průměr, který ve mně nezanechal žádný extra divácký zážitek.

plakát

Můj soused Totoro (1988) 

Kdybych se na Miyazakiho filmy dívala za sebou tak, jak postupně vznikaly, tak bych asi všem musela dát 5 hvězdiček. Jelikož jsem to ale bohužel vzala přesně opačně, tak mi Můj soused Totoro připadá v porovnání třeba s Cestou do fantazie nebo Zámkem v oblacích, jako takový nedotažený a nijaký animovaný film pro děti, kde je fantaskno jen lehce naznačeno a nehraje v žádném případě hlavní roli. Těšila jsem se na každou scénu s Totorem, ale chybělo mi bližší vysvětlení, kdo to vlastně je, co v lese dělal, proč pomáhal právě hlavním dvěma hrdinkám a tak dál a tak dál. Film ve mně vyvolal víc otázek než odpovědí a možná právě kvůli tomu jsem si ho tak neužila. V mých očích je tak Totoro nejslabším Miyazakiho filmem, který jsem zatím viděla.