Iwiiik

Myslím, že víc z daného tématu prostě vymáčknout nešlo. Nolan vyždímal scénář tohoto aljašského krimi thrilleru až na kost i když je pravda, že velkou část práce mu usnadnila fotogenická krajina a samozřejmě pánové Al Pacino a Robin Williams. Atmosféra snímku byla místy až elektrizující, technické zpracování bezchybné a výsledný efekt uspokojivý. Hezkých 75 - 80%.

Drama, jež velmi precizně sestaveno a natočeno, vypráví příběh party rošťáků, zavřených do drsné polepšovny a pohnutých událostí, které jsou důsledkem obecně selhávající funkce nápravných zařízení. Inu nemohlo to dopadnout jinak, než eklatantním úspěchem. Barry Levinson totiž zaskočil do hollywoodské kantýny v době oblíbených buchtiček se šodó a vybral si mezi zaliskanými hltouny skutečně ty nejlepší z nejlepších. Byl jsem tak překvapen (příjemně) obsazením jednotlivých rolí, že by mi vůbec nepřišlo divné, kdyby se ve filmu objevila Meryl Streep jako hajzlbába a Jack Nicholson coby hluchoněmý metař. Jediná věc, kterou bych snímku Sleepers vytkl, je nedostatečná práce s hudbou. Myslím, že by si tento příběh hudebně zasloužil krapítek citlivější přístup.

Nemůžu si pomoct, ale mám prostě tyhle loupežné konspirační zamotanice rád. Dobře se na to kouká a snímky tohoto typu bývají plné zvratů které člověk čeká, a tak si doma u bedny s tupým výrazem v bezduché tváři připadá zase o něco inteligentnějsí. Pakliže se mi líbili Dannyho parťáci, nemůžu než pochválit také Tarantinovu Jackie i přesto, že to není žádný klenot zlatého fondu světové kinematografie.

Roztomilá komedie s nedostižným Jackem v hlavní roli, který hraje to, co mu jde nejlépe. Mrzutého, vyšinutého dědka, zdánlivě neschopného akceptovat jakéhokoliv člena lidské či zvířecí rasy. Navíc je postava Melvina obtěžkána tak požehnanou škálou psychóz a obsedantních poruch, že by o něm Freud mohl napsat román. Obrovské Nicholsonovo charisma a cit pro herectví, však umožní divákovi spatřit v tom starém, nerudném vypelichanci, hřejivé náznaky empatie a láskyplného lidství. Většinu nedostatků filmu s přehledem stírá herecký koncert Jacka a Helen, a proto se na As Good As It Gets tak moc hezky dívá.

Nevím, proč se scénáristé filmu Knockin' on Heaven's door při psaní tak příšerně zhulili a místo křehkého náhledu na poslední cestu dvou umírajících mužů, vypotili za stálého hihňání na kinematografický svět obludnou slátaninu ve stylu "pojďme se podívat před smrtí na moře a během cesty patří svět nám". Komerční, komediálně absurdní drama, neuvěřitelně přitažené za vlasy, pro mě bylo velkým zklamáním, protože za necelou hodinu a půl filmu jsem neviděl ani jedinou věc, kterou bych už neviděl v jiných snímcích minimálně desetkrát. Připadá mi, jako by němci tak dlouho čuměli na hollywoodský mainstream, až dospěli k názoru, že to taky zvládnou. Vždycky je mi líto, když někdo tak neomaleně a nenápaditě naloží se zajímavým příběhem. Nicméně, nebylo to úplně blbé, takže tento počin hodnotím na 65%.

Parta nadějných a převelice nadaných mediků v čele s dvojicí spratků Nelsonem a Davidem neví co by roupama a tak se baví umíráním. Škoda že klinická smrt zhmotňuje dávné zlé skutky. Zajímavý námět, ale scénáristicky naprosto zpackaný. Snímek není ani hororem ani dramatem, ačkoliv má velký potenciál na oboje. K dobrému hororu chybí více napětí a temna, naproti tomu k dobrému dramatu by film potřeboval lépe a citlivěji rozpracované ony kostlivce ve skříni. I přes hezké technické zpracování je Flatliners zbytečně komerčním počinem jinak výborného Joela Schumachera.

Moc hezké. Tři historky bez vzájemné návaznosti s nádechem nezávislého filmu. Každý z velikánů filmové režie nechal ve svém příběhu hluboké otisky a tak je New York Stories vlastně přehlídkou práce a přístupu těchto tří skvělých chlapíků na režisérské stoličce. Zcela subjektivně hodnotím nejlépe příběh Lekce od Martina Scorsese, ale Francisovo i Woodyho pojetí se mi taky líbilo.

Naprosto rozpolcen vstávám z důlku v gauči a přemýšlím, jak by to vypadalo, kdyby si chmaták Neil a polda Vincent vyměnili role. Vincent by se dal na dráhu zločince a Neil přihlásil k policii. Oba by nepochybně excelovali i na opačné straně barikády a já bych zase nevěděl, jestli fandím dobru nebo zlu. Dva těžce charismatičtí velikáni světového filmu kříží své kordy ve výborném snímku Michaela Manna a tento houževnatý souboj je pastvou pro oči celého kinematografického světa.

Hořkosladký snímek o vzplanutí jiskřičky naděje pro skupinku "katatoniků". Krom hezkého zpracování je film především bravurním "rainmanovským" koncertem Roberta De Nira i když můj oblíbený chlupáč Robin Williams předvedl taky velmi důstojný výkon. Rozhodně hezky strávené dvě hodiny.

Henry si sice na polykání depresí ze svého syndromu vybral klidnou a příjemnou čtvrť, ale v žádném případě nemohl předpokládat, že se nastěhuje do baráku, na jehož omítce zedníci omylem nechali podobiznu Ježíše a že je tato čtvrť plná šáhlých náboženských fanatiků. Film vykresluje rozpor mezi racionálním Henrym Poole a jeho křesťanským okolím. Luke Wilson je neskutečně fotogenický, kamera ho miluje a charisma z něj stříká po kilech. Díky jeho výkonu je snímek moc hezky dívatelný, k čemuž taky přispívá skvělá kamera a velmi trefně vsazená hudba. Jen příliš nerozumím spojení slova komedie s tímto filmem.