IlMagnifico

K dokonalosti nechybí Karlíkovi příliš mnoho. Jako vždy vynikající Johnny Depp, barevné vizuální orgie, písničky - to všechno je skvělé. Několikrát se opakující schéma potrestání dítěte by ale přeci jenom chtělo poněkud ozvláštnit. A stejně tak si mohl dát Burton více záležet s nepěkně šroubovaným koncem...

Promiňte, Avengeři, ale tohle je jednoduše jinde. Hooodně jinde. Když nebereme v potaz Nolana, tak se tu jedná o nejlepší superhrdinskou komiksovku EVER! (Zn. Vivat Jennifer Lawrence)

Ani nevím, co mě to vlastně nutí hodnotit snímek třemi hvězdičkami. Scénář ani práce s postavami to určitě nebude. Možná trochu krkolomná, ale na svou dobu výborná a dodnes kouzelná animace? Hlavní hrdinka aka miss bikini? Anebo že by moje slabost pro heroickou fantasy? Těžko říct. Každopádně však nelze popřít, že v dějinách filmové sword and sorcery tvorby Oheň a led svoje místo má.

Srovnám-li Šmakovu dračí poušť s Neočekávanou cestou, můžu říct, že druhý díl je pro konzumního diváka v mnoha ohledech o dost stravitelnější. Tzn., že především nenechává žádnou možnost se čas od času nudit nebo místy utíkat v myšlenkách někam jinam. Z hlediska filmařiny ovšem ohromný propad. Slibné charakterové konflikty, zápletky a možný dynamičtější vývoj některých postav z první části trpasličího dobrodružství, začínající samozřejmě u Bilba a prstenu, pokračující Thorinovou konfrontací s Azogem (a všeobecně všemi stíny pochmurné trpasličí minulosti) a končící u Gandalfova tušení o návratu zla do Středozemě přicházejí naprosto vniveč. Všechny nosníky příběhu se tu doslova bortí pod nánosem digitálního pozlátka, v některých částech skoro až trapného (jízda na sudech budiž jedním příkladem za všechny), a na jejich místo přichází jenom vatové výplně – tj. Bard aka Pašerák, linka starosty Jezerního města anebo milostný trojúhelník Legolas-Tauriel-Kili. Dokonce i slibně nahozená udička s Thranduilem tu díky nim vyznívá tak nějak do prázdna. Pravda je, že Jacksonova strategie povrchních lákadel jaksi funguje alespoň během scén v Jezerním městě a Ereboru, především pak, když se na scéně objeví jeho největší klenot – Šmak. Dojem ze strašlivé digitální potvory a Cumberbatchova chrapláku nicméně také vzápětí bere za své, když se přes něj opět přežene zcela přestřelené (byť vcelku zábavné) finále. Podtrženo sečteno si po zhlédnutí dvojky nejsem tak jistý, zdali byl můj postoj "Čím víc filmů ze Středozemě, tím lépe" úplně správný. Přece jenom, klesnout z fenomenálního Pána prstenů někam na úroveň popcornovky se mi nijak zvlášť nezamlouvá. Ale když už chci film hodnotit jako popcornovku, tak tedy alespoň popcornovku s nálepkou pěti hvězdiček. Na to pan velký PJ ještě pořád stačí.

Nožná o něco málo lepší než dvojka. Film po celou dobu svého trvání nenudí a dokonce se tentokrát vyhneme i nadměrnému množství tzv. "WTF" momentů, kterými Šmakova dračí poušť hýřila od začátku až do poslední minuty. Přesto se jich tu ale několik objeví. Kromě hodně nevkusné narážky na Aragorna, zeměžroutů nebo Bardova náletu do trolla je to bohužel celé velké finále. Souboje s Azogem a Bolgem, při nichž všichni zúčastnění (nejvíce samozřejmě špičatouché princátko) poruší alespoň jednou každý myslitelný fyzikální zákon, jasně ukazuje na dvě hlavní vady celé trilogie - na odpornou komerčnost a povrchnost. Minimálně já jsem si na ně nicméně u předchozích částí stačil zvyknout a tak s klidným svědomím prohlašuji, že Bitva pěti armád je důstojným závěrem. Sice nic z Jacksonových hříchů nenapravujícím, stále však důstojným.

Po technické a vizuální stránce téměř dokonalé. S příběhem plným dávno ohraných klišé už je to ale o něco horší. Ani ono ekologické poselství ve mně příliš hlubokou stopu nezanechalo. Za jedno zhlédnutí nejspíš stojí, s očekáváním bych se ovšem - navzdory přívalové vlně nadšených recenzí - držel poněkud při zdi...

Francisi Lawrencovi patří moje poklona. Sílu vzdoru 01 totiž dokázal z čistě řemeslného hlediska natočit takřka bezvýhradně (dosti plytké dialogy neberu v potaz, ty jsou v případě Hunger Games částí víceméně neodmyslitelnou - a to už i v literární předloze) a do značné míry tak eliminoval škody napáchané harpagonskou potřebou závěrečnou část rozdělovat. Zakrýt hlavní nedostatek, to jest absenci jakéhokoliv výraznějšího děje, místo něhož se místy sází na lehce sentimentální vatu a kratičké předělové scény o ničem, bohužel dost dobře nešlo. A tak, i když divák nemá větší nutkání nudit se a při některých scénách ho až mrazí v zádech (živelné výbuchy Jennifer Lawrence, útok na přehradu podpořen Howardovou hudbou...), zážitek, jakým mohl být pro mnohé díl druhý - jistě nejzdařilejší z celé série - se tentokrát nedostavuje. Půda pro závěrečnou akční jízdu v Síle vzdoru 02 je zde ovšem připravena dostatečně...

Jsem naprosto neskrývaně rád, že ti, kteří od Noema čekali katastrofický film, absolutně ostrouhali. Místo toho tu máme k zamyšlení svádějící psychologicko-fylozofický spektákl doplněný fantastickými prvky, který sice může z filmařského hlediska působit poněkud rozporuplně - už jenom z toho důvodu, že divák si tu snad k žádné z postav nemá šanci vybudovat nějaký vřelejší vztah (možná s výjimkou charakterů Jennifer Connelly a Anthony Hopkinse), byť práce s nimi je jinak vzhledem k příběhu odvedena na výbornou - co ale i přesto rozhodně stojí za zhlédnutí. A nejenom jedno...

Až nečekaně kvalitní film, složený z celé řady různých střípků, které do sebe dlouhou dobu ne a ne zapadnout. Když už k tomu ale dojde, rozhodně to stojí za to. Teprve tehdy člověk opravdu ocení důmyslnou scénáristickou a režijní práci a hluboký příběh. A to vše by určitě fungovalo i nebýt výborného ústředního ženského tria Theron-Basinger-Lawrence a hudby Hanse Zimmera. Nelze než doporučit.

Takhle nějak si představuji opravdu dobrou komiksovku - našlapanou akcí, přesto však inteligentní, se záživným příběhem, rozpracovanými postavami (podpořenými vynikajícím hereckým obsazenám), skoro až neuvěřitelným sex-appealem a s Jennifer Lawrence navrch. Je sice pravda, že se tu scenáristé a režisér z nedostatku času dopustili drobných chybiček v rámci pospolitosti celé ságy, ty ale na kvalitě filmu jako takového vůbec nic neubírají. Fanoušek komiksů, který neviděl, jako by nežil.