Dr. Hawkeye

Dupree je asi nejotravnější postava, která kdy prošla 4077. Naopak sestra, která Margaret tak trochu umění, je vítaným osvěžením.

Skoro bych dal i čtyři hvězdy, protože je to velmi akčně nabušené, americký patriotismus z toho nestříká tak moc, Eckahrtovy rysy jsou ostré až skoro řežou plátno a ani ti emzáci a jejich technologie nevypadá špatně. Ale špatně se dělá z kamery, která se klepe vlastně neustále. Ano, chápu, že bylo záměrem vytvořit nervózní až takřka dokumentárně vypadající film, ale proč se proboha musíme optikou ruční kamery dívat i na klidné dialogy nebo umírajícího civilistu. Po pár desítkách minut mě z toho začala mírně bolet hlava.

Tak ano, ale příští film bych dělal raději s někým jiným... Film, který se chce vysmívat nekonečným televizním seriálům, ale ze všeho nejvíc připomíná právě tyto produkty. A je to škoda, protože se zdá, že divadelní hra, která byla předlohou, je zdařilá.

Chtěl bych zažít aspoň pětinu toho, co hlavní protagonista. A chtěl bych mít takový životní elán... Patrně opráším jejich knihy, které mi leží v polici...

USA! USA! USA! Teroristi sice zlikvidují půlku Londýna, zavraždí hlavy několika státu, ale nakonec jde zase jen a jen o prezidenta USA, kterému, k jeho štěstí, stále stojí za prdelí neprůstřelný Gerald Butler. Tomu tentokrát nestačí "zabodnu nůž do mozku", ale z většiny teroristů dělá vlastnoručně pomocí nože jehelníček (nebo "noželníček"?... každopádně umírají na více tělesných otvorů, než je v jejich kraji zvykem), ty šťastnější jen uškrtí a ty největší šťastlivce zastřelí. Krev cáká, ale opět to zachraňuje Butlerovo charisma a tentokrát ještě střídmější stopáž. Ale je to asi nejméně očekávané pokračování...

Je to patetické, vlastenecké, přepálené, ale prostě tomu chybí takový ten emmerichovský tah na branku. Už od ztráty první dámy (první facepalm), přes obsazení Bílého domu (double facepalm), až po závěrečné macho výhrůžky/anticipace budoucího, jako "zarazím ti nůž do mozku" (triple facepalm), jsem se nestačil divit, co to Fuqua zase spáchal. Ale na druhou stranu Gerald Butler je řízek, u nějž skoro věříte, že by to takhle přesně dal a vlastně si to nakonec i celkem užijete. Ale pochybuji, že si z toho budu něco zítra pamatovat...

Film, který nenadchne, ale ani neuráží. Sice se postavy chovají někdy poněkud podivně (vodák by je asi nakopal), ale člověk se při sledování filmu skoro nestydí. Jako jednohubka na večer dobrý.

Takřka kulometná palba vtipů...

Alda režíruje Aldu a není to jen o něm, ale epizodu opět táhne nahoru jedna z nejlepších postav celého seriálu, Sidney Freedman.

Váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, protože v podstatě jde o historku regionálního formátu: Voják je poslán k jiné jednotce, aby předal zprávu o zrušení útoku. A tak putuje krajinou a nakonec rozkaz předá. Jenomže je tu jedno ale. Celé je to vyprávěné pomocí "jednoho záběru" (až na jednu elipsu způsobenou bezvědomím hlavního hrdiny). Jistě, pozorné oko postřehne, kdy se kamera přiblíží k nějakému objektu natolik, že umožňuje střih, nebo kdy před kamerou přejde voják, nebo kamera sama švenkuje přes jakýkoliv objekt v popředí. Ale všechno na sebe skvěle a hladce navazuje, tempo vyprávění je vtahující (až na epizodu s Francouzskou skrývající se ve sklepě, kde řemen vyprávění poněkud padá). Po obrazové stránce není filmu co vytknout. Chce se říci pelíškovské "To muselo dát práce. A přitom taková blbost," ale já si právě cením té práce, která musela být skutečně pekelná. Výprava, kostýmy i make-up jsou vynikající. Naopak lehce iritující je občas hudba Thomase Newmana, která až příliš často evokuje snahu o napodobení zimmerovské hudby. Na druhou stranu, Zimmer nevymyslel tzv. Shepardův tón, či Shepard-Rissetovo glissando, takže proč by jej nemohl využít i Newman...