smrt.ka

Upřímný a nenucený. Klasicky almodóvarský a přece něčím samo za sebe. Baví mě, jak tenhle chlápek umí spojit srozumitelnost s pocitem, že si musíte spoustu věcí najít sami. Ne, není to těžké, ale kdo říká, že to musí být těžké? Možná, že jsem až přespříliš supersubjektivní, protože jsem neviděla dobrý film (v celku vlastně žádný film) déle než jeden, dva až tři měsíce, takže teď najednou... ale ne, myslím, že vím, co jsem viděla. A bylo to víc než dobrý, bylo to promyšlený.

A já si zrovna zoufala, že se už přestaly točit klasicky animované české filmy. A najednou bác - a všechny za to stojí. Ozvlášť tenhle roztomilej třikrátsvěrákovickej pohled do pohádkového lesa a nepohádkového světa lidí.

Příjemně lidský a uvěřitelný.

Nechápu nízké hodnocení. Pro mě velmi velmi povedený dokumentární film, dávající prostor široké škále názorů i emocí, zobrazující ničím nezabarvený pohled na situaci našich českých zemí a továrnu na politické (ne)argumenty. A navíc - jak režisérka sama řekla a diváci sami postřehli - film o vztazích, film o nás. Pro mě také dokument o hanbě ANEB jak pasovala česká společnost umění na úroveň levné prostitutky (a dál si stavěla své diamantové silnice).

Hodně zvláštní film s hodně zvláštním pojetím již několikrát zpracovaného tématu. Je fakt, že jsou filmy s podobnou tématikou, které mě zaujaly víc, ale metafora na pomluvu (coby rozříznutého polštáře a peří všude na ulici, které se už nedá posbírat) a další chytré věci mě nutí řadit tenhle film mezi ty lepší, které stojí za pozornost.

Adaptace skvělé knihy Lucky Jim měla ten obrovský náskok, že vznikla tak brzo po vzniku samotné předlohy. Tím se nám dostalo do filmu spoustu z dobové atmosféry, která je pro mě vůbec tím nejlepším, co ve filmu najdu. Hlavní představitel se také docela povedl, ačkoli mi připadal sebejistější, než v knize. Co mě ale na jinak povedném satirickém filmu štvalo, byly jakése kompromisy, které si filmoví tvůrci dovolili, a změna nepochopitelných skutečností, které mají v knize své čestné místo. Proč byl Bertrand spisovatel, když je to v knize malíř? A proč dalším pěti věcem, které byly do filmu přetransformovány podle mě úplně zbytečně a zároveň byly pro příběh důležité. Každopádně duch příběhu byl zachován přesto dobře a já se bavila.

Dokument, na který se už od poloviny nechcete dívat dál, může být skvělý dokument.

Ta angličtina mi dost vadí, obzvlášť čtou-li se básně "toho Francouze" (v překladu?)! Pan Thewlis předvedl neuvěřitelnost, DiCaprio byl ovšem také velmi přesvědčivý. Jsou tam nádherné momenty - jak po vizuální stránce, tak dík dialogům nebo věrohodné atmosféře. Občas to byl vážně balast, občas to mělo chlup k uměleckému dílu. Rozhodně ale patří k oslovujícím filmům, na které se těžko zapomíná.

Není to muzikál, "který si nemůžete nechat ujít" jednoduše proto, že žánrově nic nového - ani nic velmi zajímavého nepřináší. Ovšem je to kvalitně zfilmovaný kousek (už jen) proto, že postihl Felliniho prostou, po čase až nudnou, ale neskutečně pravdivou a lidskou myšlenku. A možná až zázrakem ji dokázal bez škrábanců převést do muzikálové formy, do formy navoněných třpytivých krasavic a rekvizit, jaké za sebou Marshall táhne v kufříku při každé své práci. Pro běžného diváka muzikálu nebude Nine zajímavý ničím, myšlenku postihne, ale nedocení. Ani pro tuctového intelektuála Nine nebude. Pro fanouška Felliniho bude film možná noční můrou, pokud se na něj rozhodne zajít. Pro fanouška Marshalla bude Nine jen filmem "režiséra Chicaga". Já stojím někde mezi a říkám, že přes to neskutečně dlouhé očekávání, které bylo už od začátku příliš hladové mě film nezklamal. Na závěr snad jen tolik, že moji dva největší herečtí koně Day-Lewis a Kidman opět nezklamali, obzvlášť sem si užila Danielovo výrazové herectví, které se opíralo tentokrát spíš o hercův nadhled, který postavě Guida vtisknul, ale který nevylučoval výrazy tragického zoufalství a nevědomosti, kam se v životě plácnout; naopak je dokázal výborně spojit, čímž v divákovi mohl vyvolat pocit chaosu, lehký otisk svého vlastního. Trochu mě ale štve, že mi hereckého boha (Nicole přece jen neměla moc času se předvést) strčila do kapsy Marion, ale ne, že bych jí to nepřála, naopak. Danielovo místo je přece jen trochu jinde, ačkoli pořád myslím, že skvěle zahraje všechno.

Nemůžu tomu dát podprůměr, protože na to tam bylo moc nápadů, moc atmosféry a moc-moc-moc dobří herci. Ale i tak se mi průměrná známka dává tomuhle rozporuplnému filmu těžko; přijde mi, že tím ten film přeceňuji, což je ovšem u kontroverzního umění normální (a odpovědi se možná začnou dostávat později); u rozporuplného umění mám nejčastěji chuť objekt nenávidět, ačkoli mi něco říká, že to někde hluboko vlastně miluju. Jo, je teda pravda, že umělci by podle mě neměli dávat věci, který vytvoří v depresi hned bez přečtení ven - dát tomu trochu víc času a věnovat se tomu potom zase v jiném rozpoložení, tak má umělec šanci se podívat na věc dvojíma očima, a to by byla věc, která by podle mě tomuhle filmu prospěla. Jasně, že by byl možná o procento "stravitelnější", ale minimálně o dvacet procent méně kyselý. Vlastně nedokážu říct, co mi vadilo nejvíc, protože první hodina se mi líbila moc. Potom mi chyběl možná právě ten druhý pohled - začala jsem se trochu nudit, protože ať se ti herci snažili (a že se sakra snažili) jakkoli, já jsem tomu příběhu přestávala věřit a ty rychlé skoky byly skokem mimo mě. A epilog mi bohužel mojí ztrátu důvěry potvrdil; nemyslím totiž, že je dobře, aby se divák po hodině a čtyřiceti minutách hrůzy a křiku domníval, že se onen film ve svém závěru sám paroduje.