liuk

Thin Red Line má štěstí, že navzdory své přemrštěné délce, chytá v poslední hodině druhý dech. Ta se tak stává nejlepší částí tohoto eposu a zvedá hodnocení na nijak slavné 3*. I když je možné, že až ke konci jsem přistoupil na Mallickovu hru a pustit si celý film znova, tak mě už tak nezklame a dojem se zlepší. S tím ale do budoucna bohužel moc nepočítám. Dobývání hřebene v první půlce je uděláno neskutečně chaoticky, kdy divák vůbec nemá tušení, kde která skupina je, jaktože si tyhle vojáci můžou bez problémů stoupnout, aniž by je Japs odstřelili, bohužel se dočkáme i one-man hrdinství ve slow motionu, ble. A jak nakonec to odstřelení kulometů bylo jednoduché...Úplný začátek tak trochu ve stylu Koyaanisqatsi, zmíněná poslední část, hudba a rulézní Japonci v mlze to ale jakž takž nahoru vytáhnou.

Atmosfééra tak silná, že Pátku odpustíte i snad úplnou absenci scénáře. Ty okukující záběry vraha, kdy i postavy působí dojmem, že tuší někoho za oknem, na druhé straně jezera nebo za plentou v sprchách jsou prostě božské. Divák se o postavy opravdu bojí a nejradši by na ně přes obrazovku zařval: "néé, nechoď tam", zároveň se chovají úplně parádně béčkově, asi třikrát hrdinka mamku skolí, ale místo aby jí dodělala, tak radši uteče, aby jí mohla paní Voorheesová zase terorizovat. Lekačky, které postupně atmosféru zhoušťují, i když jen na nich film samozřejmě nestoji, fungují také perfektně. Prostě horor jak má být, po kterém, když jdete na WC, tak se do chodby dívate s nejistotou a pak radši hned rychle zapadnete do svého bezpečného pokoje :) Já věděl, proč mě rodiče nikdy neposílali na žádné letní tábory...Betsy Palmer po přečtení scénáře zaglosovala "What a piece of shit", hrála v něm jen protože potřebovala peníze na nové auto a byla obsazena, protože nepotřebovala transport na plac. Ta musela čubrnět, když film nakonec vydělal 37 melounů.

Emocionálně dost naturalistický pohled do utečeneckého tábora v Iráku obsazeného pouze dětmi na hranici s Tureckem pár dní před americkou invazí. Hned první scéna do sousední vesnice, kde se všichni její obyvatelé snaží správně nastavit anténu, aby se dozvěděli, kdy je vlastně ty Američani zachrání (obsadí) je celkem zdrcující. Stejně tak fakt, že děti musí sbírat a deaktivovat miny, za které si potom mohou koupit ve městě satelit. Kolem a kolem je to opravdu silný film, který už opravdu nechci vidět znova (takové zakončení komentářů teď často čtu o United 93, věřte mi nebo ne, Let 93 je proti tomuhle čajíček)

Tak tenhleten parádní skvost se snad musí líbit každému, kdo má rád hudbu a ani nemusí mít v merku oblíbenosti žánry, jejichž vznik je zde pochycen. Oslava lidské tvořivosti, umění se bavit, ale i kritika předsudků a předpojatosti zabalená do perfektně vtahujícího příběhu o jednom létě a jeho hlavně tragických událostech. A k tomu si přihoďte absolutně dokonalý skoroklip k Baba O'Riley od The Who v půlce snímku, kvůli kterému bych musel dát minimálně 2*, i kdyby byl zbytek filmu totální odpad.

Pamatuju si úplně zřetelně, jak jsem někdy v roce 1997, kdy jsem filmům vůbec neholdoval, na doporučení spolužáka ze základky na Návraty podíval a byl jsem unešen. Pamatuji si, že je dávali každé úterý od 20:00 na ČT1 :) Problém byl, že jsem je chtěl neskutečně moc vidět znova, ale tv je po několik let absolutně ignorovala, v půjčovně také nic. Když potom konečně před Vánoci roku 2002 vyšly na dvd a já si jedničku pustil, tak při scéně kdy Marty jede na skejtu za doprovodu Power of Love do školy jsem zažíval takovou vzpomínkovou a hlavně filmovou extázi, která doufám už nebude nikdy překonána. Jeden z těch filmů, kvůli nimž jsem se začal o tento báječný průmysl zajímat a snad jediný, na který se podívám pokaždé, když beží v televizi.

Pro mě opravdu velké zklamání, ze kterého jsem si kromě "pěkných" a zajímavých záběrů na palestinská města v kontrastu s izraelskými a vcelku slušně koukatelné první třicetiiminutovky neodnesl nic. Po zahájení sebevražedné mise překročením hranice se ale film zhroutí a na nohy už se nepostaví. Hledání ztraceného atentántíka mě opravdu nezaujalo. Vše by se dalo ovšem jakžtakž překousnout, kdyby rádoby vzkazy filmu neměly úroveň podprůměrného komentátora bulvárního plátku (hlavně zde stále omýlané - Když budeme pokračovat v útocích, dáváme jim jen záminku k okupaci), na to nepotřebuji film, aby mě tohle napadlo. Také nijak nepotěší absolutní absence hudby. 2* za nápad a snad ze soucitu jak k tvůrcům, tak k mnou už před shlédnutím upřednostňovaným Palestincům před Izraelem.

Napodruhé byl Spartan určitě o dost lepší, hlavně kvůli většímu pochopení děje. Ten i jiné aspekty filmu si nejsou nepodobné seriálové 24ce, ta má pro smůlu Spartanu ale navrch. Zaprvé v postavách, Kilmer je sice perfektní, ale všichni ostatní jsou hodně nevýrazní, snad jen Bell nám fajnově ukaže, že neumí hrát jen investigativní středoškolačku. Parádních zvratů se také dočkáme, ale já si nemůžu pomoci, u takových špionážních thrillerů mám rád, když jsou více, přestože šablonovitě, podmaňovány údernými zvukovými efekty nebo hudbou. Syrovosti zde příliš neholduji. Příběh, kamera a vůbec obrazové zpracování filmu je ale super, a já ačkoli jsem chtěl nechat původní 3*, tak Spartanu tu slabší čtyřku rád přihodím.

Důstojné zakončení (a nebo ne) moc dobré ságy, které o hvězdičku navíc připravila jedna z nosných scén ke konci (výstup), která se mi opravdu silně nelíbila, z Wolverina udělat až takovýho macha, to bylo moc i na mě. Jinak jsou X3 jako akční film perfektní a druhá polovina je až na inkriminovanou pasáž opravdu lahůdka. Povedlo se do děje zakomponovat i hafo dalších mutantů (Kiitty se po párvteřinových rolích v předchozíích dílech konečně předvela), bohužel Magneto se párkrát zachová tak, jak by se nikdy v předchozích dílech nezachoval (otázka je, která jeho charakteristika, jestli Singerova nebo Rattnerova, je bližší komiksu). Jedno se Rattnerovi ale musí nechat, hned po zkouknutí jsem si sehnal první díl komiksu, takové zapálení jsem u X2 rozhodně nezažil. P.S. Při "Grow these back." jsem se nahlas smál jak u filmu dlouho ne.

Zábavná čtyřhvězdičková eskapáda s bohužel tříhvezdičkovou pachutí způsobenou poměrně velkými nelogičnostmi (např. hned svatba a následné uvěznění na začátku) a zbytečnostmi (útěk Jacka z lodi). Celý film působí, jak to u komerčně vydupaných sequelů bývá, tak nějak vykonstruovaně a nepotřebně, narozdíl od přijemné jedničky. I když prostřední rozvleklá hodina nijak neurazí, tak když si divák po pár dnech uvědomí, jak málo se v ní kromě setkáni s Davy Jonesem stalo, moc dobrý pocit nezanechá. Začátek a konec je ale více než fajn a proto se moc moc těším na trojku. Barbossa strikes back, a co si budeme namlouvat, na jeho posádku a hlavně na Rushe samotného, Bludný Holanďan nemá.

Přestože je film starý více než 60 let, divák se nemusí nijak snažit o "přesun" do této doby, aby si film pořádně užil. Zajímavý příběh se neustále posouvá až k perfektnímu závěru, a stejně tak se vyvíjí charakter nepředvídatelného Spadea. Možná je celý případ (už díky předloze) tak trochu přitažený za vlasy, ale to asi k tomuto žánru tak trochu patří.