Ant

Příběhem nijak zvlášť nepřekvapivý, ale atmsférou působivý a dusný thriller s děsivým Fassbenderem v hlavní roli. V podstatě mi to připadalo jen jako taková zastávka v ramci většího univerza, než jako něco co by jeho zákony ustanovené předchozími díly měnilo. Nicméně patřím k těm, co Promethea považují za velmi slušný film a u Covenenta tomu není jinak. Ridleyho styl mi sedí a vždycky od něj raději uvidím další výpravu za Vetřelcem než za rodinnou zábavou typu Marťana.

Přiběhově nijak zvlášť originální. Zkrátka klasická zápletka o dvou mužích bojujících o srdce jedné ženy. Tenhle film je důležitý a stojící za zhlédnutí z jiných důvodů. Tvůrci perfektně pracovali s kulisami a dobovou atmosférou. Ne každý historický film vás dokáže takhle pocitově přenést do úplně jiné doby a kultury. Oscar Isaac pak s přehledem vede hvězdné obsazení. Jeho přerod z bezstarostného studenta do muže co ztratil vše, co mohl, je vskutku obdivuhodný. Každopádně The Promise je důležitý film hlavně proto, co popisuje. Genocida Arménů, je něco o čem se nemluví, ale mluvit by se mělo. Už jen proto, co se v Turecku odehrává dnes.

Get Out je v podstatě chybějící epizoda první řady Supernatural, ale jako film je to bohužel jen céčková zápletka, která má k hororu hodně daleko. Film spíše rozesměje než postraší. Ale aspoň má Hollywood zase o jeden zářez navíc, co se týče jejich rasové agendy.

Působivý vizuál tentokrát bohužel neschoval ohranou a příliš jednoduchou zápletku, která nemá šanci film nijak hnát kupředu. Každopadně hereckému obsazení se to mnohdy daří zachraňovat, takže je z toho aspoň zábavná, i když zapomenutelná podívaná.

Poslední hodinu jsem se dodívala jen pro Bridgesovy modré oči a výstavní six pack. Film ale každopádně uspokojí touhu po klišé osmdesátkách se vším, co k tomu patří.

Space žánr se očividně daří čím dál lepšímu zdraví. Život je v podstatě Vetřelec na ntou a zkušenejší divák rychle rozšifruje každý zvrat. Ale i přes ta klišé a ne moc zajímavé postavy se jedná o solidní thriller, který mý spád a od začátku do konce a držel mě přikovanou k sedačce. Kažádopádně ten brutální konec je to, co film přehouplo do jiné cenové skupiny. Chladné, bez slitování a důvod, proč si ten film budete pamatovat i zítra a pustíte si o pár hodin později soundtrack.

Strašně zábavná a esteticky líbivá popcornovka. Kdybyste mi před zhruba 10 lety řekli, že se budu takhle těšit ze stupidní akční řežby, co v sobě kombinuje Četu a Predátora, tak si klepu na čelo. Ale díky Marvelu a dalšímu stádu komiksovek a franchisů mi i taková klasika jako King Kong připadá jako závan čerstvého vzduchu. Film by mohl trochu zapracovat na postavách a jejich motivacích, ale je tu spousta hlášek, co to kompenzuje. A všechen ten 70s rock byl pohlazení na duši. Hiddleston a jeho samurajské představení je zatím jedna z nejbláznivějších scén roku (ale na Bonda je ho škoda).

Filmová poezie. Natalie Portman mi sebrala dech svou éteričností i reálností. Tak komplexní portrét historické postavy jsem ve filmu neviděla už roky. Hudba Mica Leviho dělá z filmu poetický i hororový zážitek. A svým způbem je to naprosto dokonálá kombinace. Pro mě jeden z nejlepších filmů roku.

Nenápadný ale důrazný útok na emoce s tak vynikajícím scénářem, že by měl patřit k povinnému čtění na scénáristických oborech. Původně jsem čekala pořádný doják, kdy ze mě i z herců bude příběh ždímat slzy každých pět minut. Film je naopak prošpikovaný černým humorem ze strany Leeho i Patricka, až to někdy působí jako rodinná komedie. Ale to jen do chvíle, kdy je odkryto Leeho minulost. Jak je pro Lonergana vlastní, celá scéna je tak decentní a srce lámající, že jsem se neubránila slzám. Lucas Hedges jako nováček září a Michelle Williams tvoří opornou zeď filmu. Jistá scéná s ní a s Leem patří do mých nejoblíbenějších tohoto roku. Casey Affleck je jako tichý hurikán. Lee je tělo bez duše, ale Casey vře po povrchem. Ta kapka naděje na konci je pro Leeho i publikum jako živá voda.

Naprosto geniální a Neil Patrick Harris si zaslouží Emmy. Knihy jsem četla, když mi bylo asi 11 let a moc už si z nich přece jen nepamatuju, ale moje láska pro morbidní příběhy o sirotcích a psychopatickém strýčkovi přetrvala a Netflix dokonale zachytil atmosféru celého příběhu a se sarkastickým humorem nevýjimaje. Hudba Jamese Newtona Howarda je něco úžasného a prostě lahoda pro mé ucho. "And that's not how the story goes..." mi v hlavě bude znít dokud nedostaneme 2. řadu.