Ant

FIlm, na který jsem víceméně šla jen z hecu, a z kterého se vyklubal jeden z nejsilnějších zážitků roku 2016. Příběh je pomyslně rozdělený na dvě částí. První tvoří Sarooho dětství, kdy se ztratí rodině a musí se sám naučit přežít v nebezpečné Indii. Sunny Pawar jako malý Saroo je naprosto úžasný a zoufalství a ztracenost své postavy zosobňuje s takovým předsvědčením, že se vám chce brečet pokaždé, kdy zakřičí bratrovo jméno. Dev Patel na něj úžasně navazuje jako dospělý Saroo sžíraný vzpomínkami na ztracenou rodinu. Nicole Kidman je tu jen jako mateřská opora, ale těch pár scén stačí na to, aby si vysloužila Oscarovou nominaci. Příběh je to přímočarý, ale naprosto upřímně napsaný a hlavně bez jakéhokoliv patosu. Všechny emoce jsou ukotveny v realitě a po konci filmu jsem si připadala, jako by mi někdo dal pěstí. Vidět vedle mě brečícího dospělého chlapa mi jen dalo za pravdu, že je to skutečně výjimečný film.

Dokonale neosobně osobní film, který mě vůbec emočně nevtáhnul... bohužel utrpení Jezuitských knězů zmítaných věčných dilematem, jestli věřit či nevěřit, je mi cizí. Na druhou stranu sledovat Scorseseho filmy včetně Silence je jako sledovat mistra malíře při práci se štětcem. Tři hodiny dokonalé režie, kamery a střihu. Vždycky ocením střih, který si je vědom, jak důležité je, nechat scénu dýchat. Několik scén je skutečně dechberoucích zvláště ve spojení se zvukem, který tak důmyslně pracuje s tichem. Adam Driver and Andrew Garfield byli výborní. Ačkoli Garfieldův otec Rodrigues leze tou svou oddaností víře občas až na nervy. Tenhle film nefunguje jako zábava na dlouhé odpoledne, je to spíš jako jít na výtvarnou exhibici a tři hodiny se učit a kochat. Bohužel tahle neschopnost dívka strhnout je to, co Silence podlamuje nohy. "Pray, Father Rodrigues. But pray with your eyes open."

Tom Hanks a jeho magical touch dokáže z každého filmu udělat kvalitní podívanou. To neznamená, že bez něj je ten film nekoukatelný, ale je to prostě Hanksovský žánr, který by bez něj upadl v zapomění.

Opravdu značné zklamání, které se dá jedině popsat jako nejprázdnější dvě hodiny, co jsem letos strávila v kině. Celý příběh se dá shrnout do jedné věty a nikdy nemáte pocit, že ten film má v rámci Star Wars univerza nějaký větší význam. Zapomenutelné dialogy jsou ale jen částí problému. Všichni herci působí jako agitka za větší diverzitu v Hollywoodu, ale výsledek je tak rozptylující, že ty postavy nikdy úplně nezapadnou do svého prostředí. Celkově jsem si celou stopáž filmu říkala, jak moc mi chybí cast z epizody VII. Jsou tu kalibry typu Bena Mendelsohna a Madse Mikkelsena, ale ti nakonec zůstanou víceméně nevyužití. Ničemu nepomáhá ani pro Star Wars tak důležitá hudba a akce, kde první je tu rozptylující a druhé bez nápadu. Poslední vcelku skvělá montáž se film snaží zachránit, ale na to už je v tu chvíli pozdě. A konec jednoduše evokuje jistý katastrofický film z 90. let. Ještěže tohle nebude mít pokračování.

Potenciál Allied brzdí neoriginální příběh a Pittův facelift. Je to moderní pocta Casablance, ale bez nějaké větší invence film vyšumí rychleji než stihnete opustit kino. Největší zklamání je ale Pittův výkon. Celou dobu jsem měla pocit, že je z poloviny myšlenkami někde jinde, za což může zřejmě omezená mimika. Škoda, film měl určitě na víc.

Atmosférou nasáklý noir o manželství, které tak zhořkne, že i Válka Roseových v porovnání s tímhle filmem působí mile. Jak se dá od Forda čekat, tohle je neskutečná stylovka s proplétajícími se časovými liniemi a na konci jsem stěží rozeznávala realitu od snu. Jake je opět oscarový a Amy si to sošku zaslouží už jen za poslední scénu filmu, kterou prožíváte kompletně s ní. Sledovat úvodní titulky s nic netušícím divákem by mohl být zajímavý společenský experiment.

Naprosto úžasná podíváná, která předčila všechna moje očekávání. Skvěle napsané postavy, do kterých jsem se v průběhu filmu zcela zamilovala, efektivní záporáci a jedno wow vyvolávající cameo, která překvapí, i když jsem o něm věděla předem. Všechna stvoření jsou neskutečně propracovná a rozkošná a celý sál se smál pokaždé, kdy se ten kouzelný krtek objevil na scéně. Ale především je ve filmu dost emocí a hloubky na to, abych na konci pět minut brečela do krabice od popcornu. Propletenost se světem Harryho vypadá hodně slibně a už teď se nemůžu dočkat, kam nás J.K. zavede příště. Viděno ve 3D v Imaxu a porpvé musím uznat, že tady 3D nerušilo, ale vtáhlo do filmu.

Mel je zpátky a vrátil se v krvavé záři bitvy na Hacksaw Ridge. Není to žádná revoluce, ale poctivý válečný film s obligatorním zobrazením dětství a mládí, které v tomto případě poznamenalo Desmonda natolik, že odmítl i v tváří v tvář nepříteli chopit se zbraně a zabíjet. V rukou méně schopného vypravěče to zní jako zápletka filmu od Lifetime, ale Gibson má scénář pevně v rukou a spolehlivě ho ukočíruje skrze dospívání na maloměstě, drsný výcvikový tábor až k bitvě o Okinawu, která mi svou syrovostí tak vyrazila dech, že jsem půl hodiny zapomněla zavřít pusu. Je to mistrně dirigovaný děsivý, krvavý chaos propletený hutnými emocemi. Náboženský kontext je v tomto případě zcela pomíjivý a Gibson nikomu nic nevtlouká do hlavy, pouze vypráví Desmondův příběh. Garfield je vynikající. Návrat zcela hodný držitele Oscara.

Krásný srdceryvný film, který se schovává za scifi/hororovou fasádou a výsledkem je jeden z nejlepších filmů roku. Polovinu filmu jsem si říkala, o co tu proboha jde a pak to najednou přijde a vám to docvakne a cítíte se, jako by se pod vámi otřásla podlaha. Měla jsem co dělat, abych v tu chvíli udržela slzy, což je nemožné, jakmile spustí skladba Maxe Richtera. Amy Adams už dlouho čeká na svého Oscara a tahle role by jí měla zase aspoň vynést nominaci. A k Villeneuvevi můžu akorát říct, že Hollywood si snad ani jeho talent nezaslouží. Cestu před dvěma roky vydláždil Interstellar, ale Arrival jde ve vlastních stopách. Film o bytí jako takovém a jak je každý okamžik nedocenitelný.

Nezávadná atraktivní podíváná, která je mixem Inception, Batman Begins a Harry Pottera. Cumberbatch a Tilda Swinton jsou super a role jim sedí jako ulité. Jen škoda, že pro všechny ty efektní hrátky se zapomnělo na rozvíjení vztahů a postav. Mikkelsen jako záporák sice vypadá dostatečně hrozivě a odkazu na Hannibala v jedné scéně jsem se v duchu zasmála, ale chybí mu backstory a motivace. Nemluvě o tom největším zlu, které bylo jako z večerníčku. Fajn oddychovka, na kterou si ale za týden nevzpomenu. A 3D tady bylo úplně zbytečné.