Minimie

Kam se to hrabe na starýho dobrýho King Konga nebo na původní Godzillu. Tyhle novoty už jdou dost mimo mě...

Tvůrci pořadu by si měli zopakovat základní pravidla storytellingu. Když už sledujeme příběhy několika lidí o tom, jak si hledají partnera, tak by asi bylo fajn to nějak dotáhnout do konce a dát divákům vědět, jak to teda všechno dopadlo a né že se na většinu účastníků z prvních epizod úplně zapomene a nic se o nich už nezmíní (a dokonce nám pár minut před koncem poslední epizody představí někoho úplně nového, to už snad ani nebylo nutný, ne). Klidně by stačil i nějaký text na konci, když už nic jiného... Asi nechtěli zbytečně upozorňovat na fakt, že se matchmaking ve výsledku nepodařil prakticky u nikoho z účastněných.

Nolan vždycky býval zárukou kvality, ale tohle mě zklamalo. Zbytečně dlouhý a překombinovaný děj, který mě vůbec nevtáhnul, s postavami, které mě vlastně vůbec nezajímaly. Ať to někdo klidně nazývá mistrovským dílem, pro mě to ale byla nuda.

No tak teda jo. Když on si ten film těch 5 hvězd prostě zaslouží. Sice už se asi tak dva týdny rozhoduju, jestli dát 4 nebo 5 (#firstworldproblems), pocitově mi tam něco možná trochu chybělo, jenže vlastně nevím co. Provedení bylo zvládnutý bravurně, herecký výkony oscarový, záběry úplně eňoňuňo (už jenom z tý úvodní titulkový sekvence jsem byla odvařená) a husí kůže se dostavila několikrát, takže co bych asi měla chtít víc. A co vám budu povídat, rodiče na Queenech vyrůstali a Bohemian Rhapsody je pro ně film století. Takže už kvůli nim prostě bude plnej počet. A basta.

Myslím, že není úplně běžné, aby si někdo ze showbyznysu sedl před kameru a na rovinu vám řekl: “Léta jsem jel na kokainu, trpěl depresemi, můj život byl vzhůru nohama, lezl jsem všem okolo na nervy a stydím se za to, kým jsem byl.”, ačkoli všichni tušíme, že takových případů se za pozlátkem slávy neskrývá zrovna málo. O Demi Lovato jsem se nikdy moc nezajímala, ale po zhlédnutí její zpovědi z ní mám určitý respekt. Čekám, že se najdou lidi, co budou hejtovat, že se jedná jen o snahu se zviditelnit a já nevím co, ale já dávám palec nahoru každému, kdo se postaví svým problémům čelem a ještě je navíc dokáže otevřeně vylíčit celému světu - ne proto, aby ho litovali, ale protože pravda osvobozuje. Drogy, alkohol, deprese, bipolární porucha, bulimie, šikana, samota, Demi vám to naservíruje všechno. Možná že kdyby se takhle otevřeli všichni, lidi by k sobě našli víc pochopení a přestali se navzájem odsuzovat - no nebylo by na světě hned líp? Už dost odbíhám, ale nějak mi tenhle dokument připomněl známý citát: “Everyone you meet is fighting a battle you know nothing about. Always be kind.” Jo a do dneška jsem netušila, že ta holka má fakt HLAS s velkým H!

Zklamání. Celou dobu jsem čekala na to NĚCO, kvůli čemu je kolem toho filmu takový rozruch… a ono to nepřišlo. Určitě je to skvěle natočeno, snad každý záběr je dechberoucí, a že je Zimmerova hudba geniální už ani není potřeba říkat, i když tady to teda fakt stálo za to. Tím to ale končí. Zbytek se mnou ani trochu nepohnul. Asi jsem to prostě nepochopila nebo nedávala tak bedlivý pozor, jak bych měla. Vůbec by ale podle mě neuškodilo víc dialogu, takhle aby člověk po odchodu z kina dvě hodiny studoval, co se tam vlastně odehrálo. Nolan možná měl svoje časové roviny geniálně promyšlené, ale co je to platné, když je nedokáže divákovi podat tak, aby se neztrácel. Pro mě to bylo prostě letadlo sem, letadlo tam, jedna loď, druhá loď… Říkám si, že kdyby se nejednalo o válečný film, kde je děj často nepřehledný tak jako tak, asi by na mě tento styl vyprávění udělal jiný dojem, ale takhle… no chance. Takže abychom si to shrnuli - na obrázky se dívalo pěkně a hudba se hezky poslouchala, ale to mezitím šlo mimo mě… a ono se mezitím vůbec něco dělo?

Návod, jak být insta-famous. Doma radši nezkoušejte... Překvapivě koukatelný a poměrně zábavný film. Najde se v něm tolik pravdy, až to občas bolí.

Všeobecně nejsem příznivcem vánočních remaků. Matky na tahu byly mojí oblíbenou komedií loňského roku, ale tohle rozhodně není tak vtipné jako jednička a humor už někdy hodně hraničí s trapností. Jako oddychovka na jedno zkouknutí se to pořád dá, ale znovu to vidět nechci. A to ani o Vánocích.

(Disclaimer: Poslední dobou jsem dost naměkko a dojímá mě skoro všechno, takže pátá hvězda je naprosto subjektivní.) Film, který na první pohled vypadá dost prvoplánově, dokázal moc mile překvapit. Ani ne tolik příběhem, jako zpracováním. Moc se mi líbilo, že se vše netočí jen kolem malého Auggieho, ale je tu prostor i pro další postavy, které nám představují svůj úhel pohledu. Bylo mi sympatické zejména Viino vypravování a jestli máte taky mladšího sourozence, tak pochopíte proč. Když se to vezme kolem a kolem, tak Wonder velmi příjemně utíká a dojímá a baví a poučuje… a tak no :)

Po dlouhé době konečně film, co se mi vyloženě trefil do humoru! Příběh asi kdovíjak neohromí, ale tuctová lovestory to na druhou stranu taky není. Emoce jsou tu nakombinovány v dokonalém poměru, Kumail je strašnej sympaťák a za zfilmování vlastního života jedině palec nahoru pro něj i Emily :-) Snad jen ten konec byl trochu natahovaný - kolikrát nás asi tak bude bavit sledovat Kumaila, jak prosí o odpuštění, že jo? I tak byly ale The Big Sick velmi příjemně strávené dvě hodinky a některým hláškám se směju nahlas ještě teď.