Brandon

Stigmata symbolizující Brunovo utrpení měla jen minimální duchovní přesah. Aliagův film se klidně mohl jmenovat Burské oříšky. Tlouštík toho moc neřekne, film si tak nějak plyne a nic zajímavého nepřináší.

Pojďme sdílet svoje city, pocit s upírama, poplačme si a zavzdychejme v korunách stromů.

Je mi Parka líto, točí pořád skvěle. Chápu zařazení filmu do programu Otrlce.

Můj druhý Gilliam během pár dní. Dal jsem mu šanci. Jenže Strach a hnus je stejná nudná sra.ka jako ta první. Tentokrát o dvou smažkách, který se sjížděj od první až do poslední minuty. Nejsem masochista, Gilliama už nikdy víc!

Měl jsem tu čest a přijal jsem pozvání do malého imaginárního divadélka H&H. Účinkovali mistři Hapka, Horáček (jako divák), Nohavica a Tobias, všichni v loutkovém provedení. A nesmím zapomenout na kameramana s pletenou čepicí a rolákem promítajícího devět videoklipů. Mezi mé top patří tesknivé a zbloudilé "Nemůžeš usnout III", zodpovězené "Kdo by se díval na zpátek" paní Hegerové, nalezená na ulici Ztracená "Na hotelu v Olomouci", osudová "Neodolatelná" (Jarek jako jediný měl možnost si vybrat písničku, kterou nazpívá a jeho volba byla prý hned jasná) a za vrchol pak považuju úvodní geniální klip a osobní rozbušku "První noc v novém bytě".

Velmi těžké hodnocení. Snyder se svým filmem opět válí (závěr byl přímo geniální), ale já jsem nedostal to, pro co jsem si do kina přišel. Chtěl jsem partu hrdinů s výjimečnýma schopnostma, krásku, pořádnýho padoucha, bitky a nějakej zajímavej příběh. A co jsem dostal? Jen ty občasný bitky. Ale hlavně sociální sondu do psychicky, některých více, některých méně, narušených maškar. Do háje s filozofií, psychologií a politikou! Při sjíždění komiksu mě nudí do hloubky luštit hnutí mysli hlavních aktérů, od toho jsou jiné žánry, ale chci postavu, se kterou se budu moci ztotožnit, chci postavu, která mi bude rovnocenným protivníkem a vůbec, chci si užít jízdu nabitou fantazií! Zlatá třístovka.

Minimalistický Dut yeung nin wa je především o detailech. Tenhle film je dobré vidět minimálně dvakrát. Nepozornému divákovi by se mohlo zdát, že se tam nic neděje, ale pravdou je, že se mezi hlavními hrdiny toho odehrává velmi mnoho. Kamera zpomalí a za doprovodu smyčců máte čas a možnost uvažovat nad tím, co ten který střípek příběhu asi znamená. Vůbec, kamera je zde velmi zvláštní, časté jsou záběry přes zrcadlo, sklo, žaluzie. A i to má svůj smysl, protože "Vzpomínat na ta zmizelá léta je pro něj jako dívat se ven skrz zaprášenou okenní tabulku. Uplynulou dobu sice vidí, ale dotknout se jí nemůže, navíc vše, co se mu daří zahlédnout, je rozmazané a nezřetelné."

Kruté svědectví o "vyspělosti" naší civilizace. Není to ani tak o náboženství, jako o jeho interpretaci. Nezbývá než věřit, že nové generace pohled na svobodnou volbu, rovnoprávnost mužů a žen změní, budou se respektovat základní lidská práva a nasilí na slabších a ženách se časem vymýtí. Jen víc takových výpovědí!

"Ostrý zuby kousavýho psa nedělaj"

Americká nuda senilního režiséra. Postavte Eastwooda raději do prérie, dejte mu kolt a koně.