M.E.J.L.A.

Příliš ukecané, vizuálně nezajímavé a navíc v hlavní roli s Lawrencem Tierneym, kterého jsem schopný snést jenom v Born to Kill.

Bijásek je prodchnutý láskou k filmu. Bogdanovich jej mimo jiné natočil na základě rozhovorů s režisérskými legendami Alanem Dwannem a Raoulem Walshem, snímek ale obsahuje odkazy k desítkám dalších tvůrců a filmů (Ford, Griffith, Keaton, Chaplin atd.). Právě cinefilní přidaná hodnota je možná příčinou, proč film propadl u diváků i u kritiky a započal tak Bogdanovichův ústup (vlastně spíš strmý pád) z výsluní - většina lidí si Bijásek prostě nedokáže užít, což je strašná škoda. P.S.: V USA nedávno film vyšel na DVD v režisérském sestřihu - se stopáží 125 minut a hlavně v černobílé verzi (x DVD prodávané u nás nabízí film v barvě, délka 118 min.). Závist...

Film, který na konci roku 1952 odstartoval krátkou, ale intenzivní 3D horečku. Zpětně se můžeme podivovat nad tím, jak se mu to vlastně podařilo. Chatrně vystavěné vyprávění s banálními dialogy a slabými hereckými výkony totiž nemůže pár laciných 3D efektů (oštěp letící "mezi diváky" apod.) zachránit. Jediné, čeho se mi dostalo, je nepříjemná bolest očí...

Nesnesitelné a neodolatelné zároveň. LSD trip, Groucho Marx jako mafiánský kápo, zpívané závěrečné titulky. Preminger sice neměl příliš smyslu pro humor, ale odvahy měl na rozdávání. Dokážete si představit, že by něco podobného natočil Ford nebo Hitchcock?

Náhodou, nebylo to vůbec špatné. Hlavně díky skvělému záporákovi v podání Williama Talmana, který si svou roli vyloženě užívá, a kameře Nicholase Musaracy, který si umí poradit jak se stísněným prostorem auta, tak s rozlehlými mexickými (ve skutečnosti americkými) pouštěmi. Jediný noir, který režírovala žena. Paradoxně se v něm žádná ženská postava nevyskytuje. 3 1/2

Pokud máte rádi Americké graffiti nebo Omámení a zmatení, není co řešit. Adventureland má všechno, co od podobných filmů čekáte - vyvážený mix humoru a sentimentu, sympatické obsazení a příjemný soundtrack. Maximální spokojenost.

Nedivím se, že Preminger chtěl na filmy natočené před Laurou raději zapomenout. Foster Hirsch ve své knize o Premingerovi píše: Preminger's direction, to be sure, is lackluster. His static approach fails to reconceive the stage-bound material in cinematic terms, and as a director of actors he seems all but helpless. (...) And in directing himself he was equally uninspired: his Nazi is a dead-eyed, one-trick pony barking his lines in a monotone. Za rok ale mělo být všechno jinak.

Manna tentokrát příběh v podstatě nezajímá - všimněte si, že v závěru dokonce zcela obchází některé klíčové dějové momenty. Místo toho svůj film pojímá jako vyznání z lásky k (nejen Millerově) hudbě. Stewart tradičně výborný. Slabší 4*

Film natočený v křeči vyvolané režisérovým úspěšným debutem. Nabubřelé ego a ztráta soudnosti. Úspěch prvního filmu zavazuje a Beineix to holt neustál.

Po pejskařích a folkařích se Guest pustil do vlastních řad a svůj další kvazidokument zasvětil filmařskému prostředí. Jde vidět, že se svými stálými herci a spoluscenáristou Eugenem Levym je hodně sehraný, protože málokdy míří mimo - smál jsem se opravdu často. Pokud ale Guest chce, dokáže v divákovi vyvolat i soucit. Silnější tři hvězdy jenom proto, že Šampion výstavy je o kus lepší. Mimochodem, zde uvedený oficiální text distributora je docela mimo - děj je malinko o něčem jiném, ale hlavně - režisér se jmenuje trochu jinak, že?