viky13

Kdo má rád Tennanta a Sheena, tak si to užije, i se zasměje.

Člověk se u toho docela pobaví a chvílemi i dojme, ale musím přiznat, že z toho pořád cítím velkou dávku korektnosti...a právě korektnost pořady tohoto typu výrazně brzdí.

Tak pilotní díl mi stačil. Jen těžko byste hledali něco, co by obsahovalo více patosu než tohle veledílo. Uznávám, že pro děti tak ve věkové kategorii deset až dvanáct let, by to mohlo být i docela výživné, ale pro mě rozhodně ne.

Na odreagování to jde, ale ty postavy mi k srdci prostě nepřirostly. Myslela jsem si, že moje favoritka bude sama Katy, ale postupem času mi to její neoblomné správňáctví začalo lézt na nervy. Ta holka vidí svět strašně černobíle, člověk je dle ní prostě hodnej a nebo zlej. Ale tak to přece ve skutečnosti není ne?

Podle plagátu jsem něco čekala...po prvním díle jsem si uvědomila, že je to úplně jiné, než jsem čekala...a během třetího dílu jsem zjistila (když se mi už podruhé, a ne naposledy, hnaly slzy do očí), že tento seriál je naprosto krásný a strašně smutný. Dokonalá hudba všechno jen dokresluje. Hlavní cenu si totiž odnáší hrdinové svých vlastních příběhů. SPOILER: Ani tak mě nezajímá, kdo na konci zaklepal, jako spíš, kdo sedí v tom vězení (čti který z těch tří magorů)

No není to vyloženě špatné, ale je to prostě průměrné. Komedií z tohoto prostředí jsem viděla již několik a všechny jsou stejné.

Tak tenhle film byl opravdu o ničem, co mě ale opravdu dopalovalo byly hlavní hrdinky, které perfektně zastávaly role histerických kravek. Tvůrci se skrze tento snímek snaží propagovat svůj náhled na feminismus, bohužel toto téma neuchytili zrovna nejlépe, protože je feminismus a FEMINISMUS. Aneb buďto jsme si všichni rovni, nebo ženy jsou všechno a muži nicky, které ani nemohou otevřít pusu. Ženský by je totiž vypakovaly za ucho z domu.

Katy Keene je na mě zatím moc "americká". Nedokážu si představit, že by lidi kolem mě tak moc vřeštěli a navzájem si pochlebovali.

První série mě nadchly. Ale ve čtvrté a páté jsem si začala uvědomovat, že je to pořád dokola. A to ani tak nemluvím o případech a vedlejších postavách, jako spíš o těch hlavních. Nemají naprosto žádný prostor na vývoj, tvůrci je nechali zaseknuté v jejich komfortních bublinách a my tak díl co díl sledujeme to samé. Choi dělá unáhlené závěry a někdo si to odskáče.. poučí se? Ne, další díl znova. To samé Nathali, každý díl řeší morální dilema a nakonec ublíží lidem. Will je neustále na hraně nebo páchá něco nelegálního a nebezpečného. V čem je cíl, když se postavy nikdy nepoučí a nijak se charakterově nevyvíjí? A fakt, že Chi dostane vždy veterány a vojáky a Nathali vždy děti, je také dosti nepravděpodobný. Doktoři si přeci nemohou vybírat pacienty, dostanou toho, kdo je na řadě.

Jediná část filmu, která mě opravdu bavila, byl policejní výslech.