viky13

Jestli vám, stejně jako mně, přišly sweet magnolias jako jedno velké přeslazené a trochu nudné klišé, nezoufejte. Já sama jsem si toho ani nevšimla, ale tento nenápadný seriál se mi díl od dílu líbil víc a víc. Poslední díl už jsem byla napnutá jako kšandy a poslední minuty jsem ani nedýchala.

V některých dialozích a scénách (taxík a kolektivní vina) se seriál Grand Army vyrovnává nebo dokonce překonává Skins, přesto jako celek mi nesedl tolik. Zcela jasně se v něm zrcadlí současná společenská nálada a ne vždy jsem se dokázala s probíranými tématy ztotožnit. Ale přiznávám, že je důležité se na svět dívat i optikou lidí, kteří jsou ode mě odlišní.

Na Black Sails jsem se vrhla v záchvatu touhy po pirátství, která byla vyvolaná pěti sériemi Outlander. Samozdřejmě jsem věděla, že romantický nádech Cizinky nemám čekat, ale hledala jsem něco, co by mi přiblížilo druhou polovinu třetí série odehrávající se v Karibiku (jen o padesát let později). A Black Sails není po pár dílech vůbec špatný seriál, jen mi tu trochu chybí absence nějakého vyloženě hlavního hrdiny (a to bych ani nemusela mít vnitřní monology, prostě mám radši ich-formu). Jak někdo poznamenal u Cizinky, Stephen Bonnet by do tohoto seriálu neskutečně zapadl. Zatím nejoblíbenější postavou je Jack Rackham, by far.

Nebudu básnit, jak je seriál skvělý, ale postěžuju si na jeden vroubek. Časové nepřesnosti mě během této série začínaly dost vytáčet. Zářným příkladem těchto nepřesností je např. Fergus. Když Claire opustila osmnácté století, bylo mu +-10 let. A když se o dvacet let později vrátila...inu, určitě mu netáhlo na třicet.

Po dvou dílech: mě to teda zaujalo docela dost. A to atmosférou, prostředím, hudbou a potencionálem do budoucna. Doufám, že se to bude nějak vyvíjet. EDIT: Uznávám, že ze zečátku to vypadalo líp, než jaký to pak ve skutečnosti bylo.

Tohle je klasická soapka, a protože soap opery miluju, dala jsem Everwoodu šanci. Inu...jak to jenom hodnotit? Že seriál trošku uvízl v čase (včetně některých zápletek..ehm...Amy a antikoncepce), to by se ještě dalo pochopit, je to seriál z roku 2002. Ale i když tu funguje skvělý humor, každý díl mě něco nadzvedlo (alespoň v pozdějších sériích). Dle místních komentářů je velký Andy Brown prakticky světec, ale já jsem tu postavu opravdu silně nesnášela. Takový pokrytecký, na oko dokonalý chlap s božským komplexem, který je každý díl přesvědčený, že jen on má pravdu a nikdy se nepoučí. Linkou s Madison a jak se k nastalé situaci postavil, mě jen utvrdil v tom, že tohle opravdu není ten skvělý otec, kterého ze sebe dělá. Zatímco Andyho postava spíše degradovala do morálního pekla, Ephram se měnil z protivného fracka v rozumného muže. Někdy během třetí série jsem zažila malý emoční rozklad (linka s dítětem) a začala jsem uvažovat, zda pokračovat. Hodně mě ale bavili Bright a Hanna, navíc moje nejoblíbenější postava (Dr. Abott), tam pořád vystupoval, takže jsem podlehla a dokoukala to. Závěrem bych napsala, že seriál produkoval enormní množství uměle vyvolaných problémů a překážek v životech našich postav. Ty neustálé hádky a následné velkolepé hlubokomyslné proslovy byly trošku vyčerpávající. Zvlášť když to vypadalo, že se ze svých chyb postavy nejsou schopny poučit.

Když si seriál zvolí žánr, měl by u něj zůstat. A taky by tvůrci měli vědět, že končit se má v nejlepším. Začala jsem to sledovat, protože miluju post apo, ty mystické blbosti na konci už ale nemají s post apem nic společného. Kdyby tam nezbylo pár zajímavých postav, které se mi ještě nezvládly zprotivit, už bych sledování dávno zanechala. Konec mě šíleně zklamal. Mezi postavy, které mě u sledování držely až do konce patří Raven, Murphy, Emory, Jordan, Hope, Dioza a Octavia (i když v páté sérii jsem se modlila, ať už konečně zmizne).

Trošku mě zarazilo, že Selena neví, co je to pórek nebo jak vypadá petržel. Ale jinak super, z většiny receptů se mi sbíhaly sliny.

Já to chtěla vidět kvůli Andrew Lee Pottsovi...dobrej vtip :D na obrazovce je asi 20 vteřin.

Prvních pět epizod mě to opravdu bavilo, ale s šestou to začalo jít strmě dolů, John byl ještě méně zajímavý než předtím a Lenina začala být vyloženě otravná. Od té šesté epizody jsme sice dostali nějaké překvapivé objasnění světa, ale zato vývoj hlavních postav se začal ubírat naprosto očekávaným směrem.