kenkaku

Právě jsem se dodíval na premiéru (ard) a budu to muset ještě vstřebat. Celý film je točen zvláštní strojovou dikcí. I když své momenty má, je zvláštně sterilní... proč to říkám? Natáčením filmu jsem strávil dva týdny života jako komparzista. Byl jsem přítomen u mnoha scén ( včetně tě v Buchenwaldu) a proto i vím jak moc toho zůstalo ve střižně na podlaze... A netuším moc proč. Možná měl Philipp Kadelbach obavy z přílišného alibismu. Možná chtěl prostě jen čistě černobílé postavy. Možná mu ale nic jiného ani nezbylo. Když si vezmu jak citlivé téma to pro ně je (i 70 let po válce se v Německu s tím co se za války dělo nesrovnali). Každopádně. Osobně mám tedy hodně deformovanou optiku a proto si budete muset počkat na objektivnější hodnocení. A srovnání s originálem na závěr? Je to jiné. Ne horší, ne lepší. Prostě jiné.

To nešlo... no vážně nešlo. Nevydržel jsem ani do titulků (těch na začátku). Digitální koně, digitální láva (ale hnusně digitální) + rádoby zombie (dva namatlaný hňupové makeupem minutu žmoulající něco jako střeva vrčící okolo...). To vážně nešlo. Na to se mám moc rád.

Tak hele. Film jsem viděl z donucení a Houboboba jsem nikdy rád neměl. Vadí mi ta úchylná animace a celkem často morbidní výjevy. Jo, humor občas o nějaký zakopnete, ale že bych se lámal v pase celý film? Ani omylem. Nejsmutnější je, že ani nevím komu je určen. Dětem? Tak to celkem nechápu přítomnost cca půl tuctu ryze dospěláckých vtipů (sad-maso obleček kraba jako jeden za všechny). Dospělým? To snad ne... Každopádně dospělí v kině spali... děti okolo 5 let zírali na plátno a jediný kdo občas vybuchl smíchy byl hlouček cca devítiletých holek co seděl za mnou (ach bože, to bylo trauma). Paradoxně nejméně nudná pasáž nastala jakmile Houbobob vylezl z vody a vstoupil do třetího rozměru. No... možná, že je to logické. Zmizela ta úchylná animace. Jenže to je právě moment (a to se vsadím) kdy pravověrní houbomilové začali trpět. Zabralo to ale jen cca 1/4 filmu :/. Takže obrázek si každý může udělat sám.

Uf... to byla zase debilita. Milá, ale debilita. Neuvěřitelně vizuálně malebná, neuvěřitelně napěchovaná kvalitními herci a neuvěřitelně absurdní. Ano, já chápu, že o to asi Wesovi šlo, ale v některých momentech je to až otravné. Ty opakované vtipy (co nejsou vtipem) obzvlášť. Na druhou stranu občas se ten černý humor trefí (pamatuji si... asi 2x) a občas i překvapí (prsty Jeffa Goldbluma... "náhradní" obraz na zdi... Willem Dafoe a perská kočka). Co veškerou tu parádu zabíjí je konec. Tomuhle říkám pointa vo hovně.

Největším tahounem a hláškonosičem filmu je robotický zdravotník. Jen on sám má na kontě dvě hvězdičky (tedy ano, bez něj by to byl těžký podprůměr). Ne kvůli tak nenáviděnému "klišé" (které je mi zcela ukradené), ale díky zvláštní nevyváženosti. Možná za to může Disney. Možná ta snaha být multi-všechno a zároveň nic (viz to San Fransokyo). Přišlo mi jako by se styděli za to, že si hrají (nebo imitují?) na Japonsko. Tedy. bylo to milé a veselé. Automatický osobní zdravotník totálně strhnul veškerou pozornost, ale po tom celém zůstala na jazyku taková divná pachuť. Ne klišé, ale povrchnosti. A to ani nemluvím o výpadcích logiky (Hiro má na to vyrobit asi tunu mikro-robotů, ale ostatní na to potřebují továrnu? Když si uvědomím jaký má Hiro potenciál, je něco co si nevyrobí!? Třeba tu "hvězdnou bránu"...)

Kombinace Scott/Crowe slibovala podvědomě něco třeskutého... nebo historického... a rozhodně zajímavého. Stalo se. Respektive jen to poslední - zajímavá podívaná. Překvapivá, milá a hřejivá.

Opravdu nevím čím to bylo. Jestli přestřelenou stopáží, námětem (drogaření fakt nemusím) nebo prostředím. Nebo tím, že jsem se prakticky nudil. Ne brutálně, to zase ne. Je to tím, že je to vše takové vlažné. Dobře postavené, ale vlažné. Film jsem viděl několikrát a čím vícekrát jsem ho viděl, tím víc jsem měl chuť hodnocení snižovat. Začal jsem si všímat prkotin a dokonce i místy přetáčet. Je to dobrá řemeslné práce, která asi není pro mě. To je celé.

Stařík dostal ranec doláčů a tak ho rozfofroval. Nepochopte mě zle. Ono je to na plátně vidět (že je to drahý a epický). Už mě ale unavuje, že někdo kdo má za sebou ultra nářezy (Vetřelec, Blade Runner, Gladiátor, Černý jestřáb sestřelen) točí posledních deset let jednu hovadinu za druhou. Možná, že kdybych byl nějaký ten militantní panbíčkář co zná knihu knih nazpaměť, tak se na vše dívám jinak. Jenže nejsem. A tak zcela nechápu ty zvraty chování v náladách postav. Tuny keců a významné pohledy typu "Ty vole von je Mojžíš! Ty vole von je Hebrejec!" jsou mi svou hloubkou utajený. Navíc mi přišlo, jakoby cca v polovině dostal Ridley po hlavě a náhle pojal film úplně jinak. Do té doby je to celkem uchopitelné, ale jakmile do děje začne kecat Bůh, hovno spadne na větrák. Jo, ono vypadá monumentálně sledovat pohromy ve velkém. Je to i zábava. Ale proč? To se vážně 400tis otroků neumí vypořádat s 4tis vojáků? Proč tam otroci šaškují s výcvikem, když prakticky k žádnému povstání nedojde? Jen sedí na zadku a čekají až se faraon vytočí a pošle je pryč!? No hnus velebnosti, na to se už nedá nic jiného říct...

Trošku jsem měl strach, že se dočkám nechutné recyklace (zase chudika má trauma, zase bumbá, zase je drsnej... takový "96 hodin 4: non-stop"). Ono to ale celé dostane tak trochu jiné obrátky a rozměr. Není to o tom, že někdo útápí minulost v chlastu ale... vlastně on chlastat přestane (a to proto, co díky chlastu podělá). Mnohem víc se tady hraje na napětí a sklíčenou atmosféru, než na ram-pam-pam akci (i když na tu taky dojde). A to že se prochází mezi náhrobky není metafora. nenechává za sebou jednu mrtvolu za druhou. To mě taky překvapilo. Ten film je prostě samé překvapení. Nesáhl si ale až na plný počet, protože ta atmosféra je možná temná až moc (nevím), co ale vím určitě, je že mi nesedl ten šroubovaný konec. Připomněl mi co jsem nesnášel na akčňácích ze zlatých osmdesátých ;).

Promarněná příležitost. Nic víc se nato říct nedá. Z tohohle filmu šlo vyždímat hrozně moc a důkazem tomu jsou některé části filmu, které prostě v paměti uvíznou. První ránou ale je nedotaženost scénáře (občasnému "proč?" se prostě nevyhneme) a nevyváženost děje. Hluboké žvanivo-přemýšlivé pasáže (o nesmrtelnosti chrousta) proložené dynamicky odsýpajícíma pasážema (kde prostě děj chytí a nepustí) sráží film zase o něco níž. No a výsledek? Zase jen průměr... Škoda. Velká škoda.