kolly13

Boj Goliáše s Davidem je zjevný a morálně správný. Ruffalo k tom dodává skvělý výkon a ostatní mu zametají cestu k zapamatovatelnému snímku, včetně Robbinse. Výběr osvětlení a kulis krásně imituje tehdejší dobu, ale odkaz je stále platný.

Takřka "nic nevážící" film, který mne zcela dostal svou esencí svobody, úsměvů a lidských vztahů. Bavil jsem se, přál hrdinům lepší život a zároveň záviděl možnosti. Vše bez potřeby se nořit do hlubokých proudů myšlenek a těžkých rozhodnutí. Přestože tam byly. Bravo, tak jsem si dlouho neodpočinul u filmu.

Jak ze sociální pasti najít cestu ven, k tomu dopomáhej Bůh. Kvalita filmu je postavena na hlavním aktérovi a ostatní mu hrají skvělý komparz z lidu. Místy člověka zamrazí nebo naopak situace zahřeje. Jsem překvapen, jak dobře film vyznívá (včetně konce), přestože to není žádná selanka.

V procesu století vidíme hvězdu vedle hvězdy, skvělou kameru a světla (která vyniknou v černobílém provedení), ukrutně přímou režii. Divák si vychutná herecké podání i obsah filmu a jeho poslání pro další generace.

Dívku vlastní výbuchy vzteku (obdivuhodně zahrané) vhání do náručí Dětských domovů, což přináší další vyšetření a pobyty. A přitom chce jen vlastní mámu. V 10 letech prožívat vztahové peklo smíchané s traumatickými zážitky, to je silná káva. Na konci jsem skoro nedýchal. Odcházím citově pohnut, filmově nadšen a s velkým respektem k pomáhajícím profesím (toliko nedoceněnýmy).

Boxerský ring, klišé, rodinna chce oddych, peníze jsou jen na první splátku. To už tu bylo tolikrát. Tak jak je možné, že Gyllenhaalovi věřím každý pohyb a kapku krve se slzou? A proč mne několikrát málem rozbrečel naprosto přímý emocionální zásah na komoru s milovanou dcerou a ženou? Odpovědí je plný počet hvězd a silný filmový zažítek (kéž to zažít v kině, tak tam sedím snad ještě dnes).

Ve státě, který ustrnul v čase, se zvedl vítr rodinného dramatu v podobě stárnoucí Roberts a nestárnoucí Streep. Obnaženost charakterů, soucit nastavený krutostí. Scénář podpořen režií a povýšen herci. To je unikátní soukolí v jinak nudném prostředí balíků, kteří si žijí své obyčejné životy. Stejně jako my.

Jaká hranice alkoholu je dobrá? Jaké výhody a nevýhody skýtá bytí v náladě se rozhodla vyzkoušet parta kamarádu ve středních letech. A pozorný divák si užívá hranici pijáctví, oživení vztahu a zaměstnání, důsledky chlastu a možná i zavidí vzájemnost a přátelství. Líbí se mi pojetí bez velkých efektů, ale za to s pauzami na emoce A nejde jen o koncert Mikkelsena, režie drží všechny potřebné střípky filmu v obdivuhodném souboji se zobrazením psychologie postav. A to je umění.

Skvělý životopisný snímek o Mötley Crüe, o které jsem nikdy neslyšel a jejich hudba mne více méně nezajímá. Přes ambiciózně dementní oblečky, pytle drog a ojetých fanynek mi kapela, tedy spíše jejich protagonisté, přišli sympatičtí a film mne bavil až do konce. Zejména svou otevřeností a přímou dějovou linkou. PS: scéna s dcerkou frontmena mi takovou flákla, že jsem byl schopen mu vše odpustit a soucítit v nezměrné bolesti, kterou by nikdo neměl zažít.

Krachující divadlo zachránit přes nepřízeň osudu díky vášni a pomocným rukám (respektive hlasivkám). Díky dětem jsem to viděl už čtyřikrát a vždy mě to na konci zasáhne, až dojme. To je, co žádám od filmu. A tak zvedám na plný počet.