HonzaBez

"Dejte na mě, teď to tady teprve začne vřít.." Nevím, zda to v pokračování Aristokratky vysloveně vře, ale zábava je to docela slušná. Hodně má na tom zásluhu nová postava Denisky, holky, co vypadá, jako by ji "na obličej spadlo železářství" :D Prý je to jedna z nejvtipnějších postav již v původní knižní předloze a Simona Lewandowska tu postavu hraje vážně svěže. Ostatní herci předvádí svůj standard a to samé se dá stoprocentně říct též o kameře Vladimíra Smutného. Takže celkově v rámci komediálního žánru docela spokojenost.

"Věrné milování, nepřeruší žádné zloby naléhání...." Prodanou nevěstu jako věrný milovník Smetanových oper miluji, Alice Nellis mě ale touto necitlivou inscenací hodně nazlobila. Vůbec nejde o to, že v opeře nebyly použity klasické kostýmy, ale aby se děj (minimálně prvního jednání) musel odehrávat v kulisách "socialistického" paneláku, aby tanečníci místo polky museli tancovat breakdance a aby Mařenka musela chodit po jeviště o francouzské holi, to fakt jako ne. Celý ten paralelní příběh o nácviku inscenace opery, který zde Nellis vystavěla, mi ani za mák nepřišel vtipný. Malinko jsem se pousmál jen, když se na scéně objevil místo standardního medvěda medvěd bílý (lední)) a pak při scéně, kdy komedianti skákali na trampolínách.  Celkově to ale mnohdy bylo o tom zavřít oči a jen poslouchat úžasnou hudbu. Kvůli ní jsem si to taky (po zhlednutí naživo v ND) v televizi opětovně pustil. A skoro se mi chtělo si u toho, tak jako onehdy v divadle, zabučet a vyjádřit tak svůj zásadní nesouhlas se současný trendem "režisérismu" na opeře. Ta jedna hvězdička je tak jen kvůli Smetanově hudbě, jejíž kvalita naštěstí zůstává.

Mám tu smůlu, že jsem ten koncert viděl naživo, o to porovnání živého koncertu a tohoto "zfušovaného" přenosu za mě trošku bolí. Tak především moc nechápu, proč Česká televize z celého koncertu odvysílala jen dvě třetiny, přičemž ze Smetanových oper vynechala Dalibora a Branibory v Čechách a též raritku v podobě fragmentu z Violy. Chtěla tím snad říct, že tyhle opery jsou méně zajímavé, než ty ostatní? Co ale opravdu nechápu, je absence titulků v přenosu. Jak si může Česká televize myslet, že divák nepotřebuje vědět, co za árii se zpívá? Tohle je podle mě těžko pochopitelné. Leda by to udělala ČT schválně, aby divák nepoznal, o jaké Smetanovy opery nás v přenose "okradla".

Tahle krimi série už svým názvem dávala asi avízo, že to bude tak trošku o tom, že vyšetřování vražd nemusí být jen o práci "ranařů a pistolníků", ale že může být užitečné mít v týmu i někoho, kdo se na ty věci dokáže "dívat jiným úhlem pohledu". Před čímž jsme varováni nebyli, byla přítomnost uřvané ambiciózní holky, co je "drzá jak lázeňská veverka". Tereza Ramba byla někdy drsná asi až moc, a stejně tak až moc mi přišlo, že scénář staví na hlouposti policejních matadorů. Jak mohl třeba ve třetím díle Matěj Hádek okamžitě nevyhlásit pátrání po majiteli modrého auta, jehož poznávací značku musel určitě  vidět, to mi moc jasné není. Ač tedy nakonec je otázkou, jak se celý policejní tým stihl dostat včas na inkriminované místo. Zavolal si snad pomoct sám Trojan nebo ti policejní "ranaři" si nakonec přeci jen dokázali spočítat, že jedna a jedna jsou dvě? Na tuhle otázku jsem v závěru žel odpověď nedostal. Za to zde nemohla nechybět téměř závěrečná scéna s uznáním ze strany šéfa mordparty Vetchého vůči docentovi. V tomto ohledu vcelku předvídatelný závěr, přesto (nejen v případě této scény) hezky zahráno a ze strany Jiřího Stracha i hezky natočeno. Jen ten scénář mohl být krapet logičtější a mohlo v něm být méně prostoru pro uřvanou Terezu Rambo. Ale jinak v zásadě spokojenost.

"S lidmi nebudeme jednat jako s dobytkem..."  Velmi oceňuji, že tento dokument ukazuje osobnost Františka Kriegla (idealisty a současně muže svéhlavého a radikálního) ze všech možných stran. Na jednu stranu zde třeba zazní výše uvedený citát z počátku padesátých let a informace, že z pozice tehdejšího náměstka ministra zdravotnictví se Kriegl dokázal postavit za některé lékaře, kteří měli potíže, protože nebyli v komunistické straně. Současně se ale člověk dozvídá i o tom, že měl v okamžiku únorového převratu vysoké postavění v Lidových milicích a že zastával poměrně radikální pozice. Z dokumentu se ale hlavně člověk dozví celou řadu perliček z jeho života (o jeho původu z Haliče, jménu Ferenc na vysvědčení, jeho roli lékaře čínských tankových jednotek v indii a Barmě za války nebo o tom, jak koncem 50 let budoval zdravotnictví na Kubě ). Jako zaměstnanec Ministerstva dopravy musím ocenit vkusné využití interiérů této budovy (někdejšího sídla ÚV KSČ) a to včetně prostoru protiatomového bunkru, který s nachází ve zdejším podzemí.

"Nejsem děvče co se schovává ve sklepě..." Že to musela mít Golda Meierová, první a zatím i poslední izraelská premiérka, v období Jomkipurské války velmi těžké, jsem asi tušil. Přesto, že to bylo (i vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu) těžké až tak moc, byl pro mě docela objev. Celkově je tento film v první řadě one-woman show Helen Mirren, kterou by ale člověk díky skvělé práci maskérů snad ani nepoznal. Samotná Mirren mě dostala především v těch scénách, v nichž hlavní hrdinka prožívá (vzhledem k nepříznivé situaci na bojišti) těžké nervové otřesy, případně kdy se nevyhne slzám. Trošku jsem si při těchto scénách říkal, že moc nekorespondují s oním přízviskem "železná lady Izraelem", které se dostalo i do názvu tohoto filmu. Ale pak jsem si říkal, že bylo i dobře ukázat Goldu i jako ženu z masa a kostí, ženu se všemi lidskými slabostmi. Jen bych řekl, že zde až moc tyčila ona její pověstná kuřácká slabost. Tolik dýmu snad kolem sebe dotyčná ani vypouštěn nemohla, říkal jsem si někdy. A v závěru, kdy Golda kouří téměř až  na smrtelné posteli v nemocnici, to již byla nepochybně čistě autorská licence a za mě to už bylo trošku přes čáru. Ale jinak silný divácký zážitek. Možná ještě zmíním, že se mi velmi líbil nápad ukázat hrůzu války vlastně jen formou radiového vysílání. I když člověk nic moc z té hrůzy neviděl, slyšel toho až dost...

"Vzpomínky nepřežijí, zkušenosti nepřežijí..." S hodnocením tehle velmi originální variance ala Frankenstein jsem měl trošku problém. Z čisté objektivního hlediska je to perfektní filmařina (krásný úvodní černobílí vizuál i ten pozdější v barvách s nápaditými vyobrazením fantaskního světa, celkově velmi zajímavá kamera, rovněž skvělé masky) a herecky výkon v hlavní rolí je též famózní. Ze scenáristické hlediska jsem byl se základní záplekou spokojen se a potěšilo mě, že se člověk dočkal též  i nějaké té kloudne myšlenky ("může se člověk zdokonalit"?). Co ale považuji za přehnane, je rozsah sexuálních ("skákacích" 😀) scen. A moc se mi tedy nelíbilo zbytečne natahování děje po příchodu šlechtického manžela původní ženy na scénu. Dost nechutná postava, která děj nijak neposunula, jen zbytečně natáhla. V těchto chvílích jsem přemýšlel jen o třech hvězdičkach, ale uznávám že by to vůči celkovému filmu asi nebylo úplně fér...

Tyto typy pořadů normálně nehodnotím, natož abych je komentoval. Ale udělám výjimku, protože píseň Časy se mění, která v průběhu inaugurace (během zdravice nového prezidenta z balkonu Pražského hradu) zazněla, mě zcela dostala. Škoda, že nevyšel původní plán, aby s prezidentem Pavlem v inkriminovanou chvíli stála na balkoně Marta Kubišová, která ten  původní protest song Boba Dylana u nás česky nazpívala. Každopádně nezbývá než si přát, aby se ta změna časů v souvislosti s novým "hradním pánem" bezezbytku naplnila.

Z těch dvou linií filmového příběhu Nicholase Wintona mi dlouho přišla zajímavější ta z období let 1938-39, kdy probíhala ona úžasná záchranná mise. Ten příběh je určitě velmi silný, ač si nejsem úplně jistý, že to vykreslení reálií uprchlických táborů v Československu bylo úplně přesné. Na druhou stranu se mi moc líbilo, jak film pěkně připomenul fakt, že Winton na celou záchrannou akci nebyl zdaleka sám – a dokonce na rozdíl od svých spolupracovníků většinu času ani neriskoval život v okupované Praze. Pokud jde o dějovou linii z konce 80. let s Anthonym Hopkinsem coby stárnoucím Wintonem, film emočně graduje v oněch známých chvílích, kdy se Winton v televizním studiu setkává se zachráněnými dětmi. Musím říct, že mi z těch scén šel až mráz po zádech. Nemohu se ovšem ubránit dojmu, že to byla právě možnost zrekonstruovat jeden z nejslavnějších momentů v historii BBC, co bylo hlavní motivací pro vznik tohoto filmu. Vše ostatní, co se můžeme v této lince filmu vidět, je sice díky velmi věrohodnému herectví Hopkinse funkční, ale scénáristicky to není nic světoborného.

"Byl to nádherný život..." Jitka Molavcová je nádherný člověk a prostě úžasný "sluníčko". Patřím ke generaci, která na jejích výstupem (na kabaretech ve Studiu Kamarád) doslova vyrostla, ale nejvíce ji mám stejně asi spojenou s rolí Hello Dolly, kde jsem ji viděl za studentských let v Divadle Karlín naživo a obdivoval tehdy mj. za její saxofonové umění. Ale celkově to byl tehdy zážitek, a rád jsem si jej i díky tomuto dokumentu mohl znovu oživit.