HonzaBez

"Chceš-li přesnou mušku míti, musíš Kolaloku píti." Tahle neskonale nápaditá parodie na western je dokonalost sama. Mám s ní spojené své dětství, kdy jsem ten film (tehdy ještě na WHS) viděl snad "stokrát". Mnohé hlášky z tohoto filmu proto znám snad nazpaměť ("Padouch zůstane padouchem a pijan pianinem....Já se vrátím a nebudu sám Dougu Badmane. Se mnou přijde zákon.....Noci jsou chladné? Jo. To abych si vzal teplé prádlo" Já jsem totiž tuplovanej kruťas. Mučeníčko, to je moje potěšeníčko....). Ale nemá smysl se o tom filmu moc rozepisovat, stejně ho tu skoro každý viděl a ještě by mi tak mohl někdo říct..."Nestojím o vaše kydy" :D

Na jednu stranu musím říct, že na dnešní dobu už tento film přeci jen trošku zastaral a dnešní děti by asi nezaujal. Přesto uznávám, že se Bronislavu Pojarovi v těch roztodivných zákoutích čarokrásné řeky podařilo vykouzlil opravdu velmi příjemný snímek. Maličko sice naivní, přesto krásný. Malý "Jirka, sirka, vejtaha" mě sice tou svou sebestředností po většinu filmu štval, ale když vezmu v potaz, že se na jeho charakteru asi logicky muselo odrazit to, že byl sirotek, pak tu jeho odtažitost od lidí /dětí asi i chápu. Za šťastný konec tohoto příběhu o dětských snech a touhách, jsem tak byl určitě moc rád.

♫ "Proč bychom se netěšili snad bychom se nebál, snad bychom se neděsili, snad abychom zpívali. Žluťásku, žluťásku, čičorečko..." Velmi roztomilý dětský film s úžasně hravými písničkami Petra Skoumala. Možná je zde těch písní na dnešní dobu až moc (příběh o soupeření dvou klučičích part by si bez nich možná i vystačil), takže si nejsem moc jistý, jak moc by se ještě líbil dnešním dětem. Ale já si užíval naprosto maximálně, nejen ty písně, ale celkovou letní mírně poetickou atmosféru s pohupujícími a točícími se pouťovými atrakcemi a hlavně těmi s poletujícími žluťásky.

♫ "Dám ti těžkou hádanku, a když ti uhádneš, nečekej žádné uznání. Myslím na to ve spánku, kam kolem se hneš, tam příroda nemá zastání." Kdykoliv jdu dnes někde po lese a vidím rozházené odpadky, svírá se mi kudla v kapse. Doba se změnila (dnes by děti nemohly jen tak volně pobíhat po venku, jako v čase vzniku tohoto filmu), děti se změnily (dnes by většina z nich seděla raději doma u počítače než se dováděla v přírodě), necitlivost některých lidí k životnímu prostředí ale zdá se zůstává. Tenhle dětský snímek úžasné režisérky pro děti Věra Plívové-Šimkové má tak v sobě zdá se stále aktuální poselství. Texty písně od Zděňka Rytíře shrnující toto poselství jsou sice možná trošku toporné, ale celkové vyznění této písně (i díky zpěvu Lence Filipové) nemá chybu. Stejně jako veškerá další (typicky hapkovsky hravá) filmová hudba. Radost se zaposlouchat a především radost se dívat.

Celý ten příběh podle novely Marie Pujmanové, v němž se mísí dějová linka pojednávající o citových problémech dospívající dívky se zápletkou o domnělém vlakovém neštěstí jejích rodičů, mi přišel poněkud chatrný. Jeho filmové zpracování se mi však velmi líbilo. Otakar Vávra zde (opět) projevil cit pro filmovou kompozici (viz záběry přírody v protisvětle) i detail (nasvícená tvář Natašy Tanské odrážející se v okenním skle) Doslova mě pak uchvátil Vávrův nápad s pavučinou. Ona scéna, kdy se Jarmila blíží k chatě, kde má mít schůzku s klukem (poněkud slizký Rudolf Hrušínský), který to s ní nemyslí upřímně, a na pár okamžiků hledí na pavučinu s pavoukem, byla vážně skvostná. Za tu filmařinu bych dal možná i plný počet hvězdiček, ale s ohledem na ten místy chatrný scénář (předlohu), budou ty čtyři hvězdičky asi spravedlivější.

♫ "Vstávej má milá, otevři oči a najdeš mě vedle sebe. Vstávej má milá, noc končí, na modro natřeli nebe. Zametají špínu, tmu i těžký sen. Sbohem smutku, slunce dobrý den. " Vedle nezaměnitelného prostředí starého Žižkova je to právě tahle krásná do swingu laděná píseň Jiřího Sternwalda, co dává tomuto filmu velmi působivou atmosféru. Z hereckých výkonů mě musím říct nejvíc zaujala mladičká Jana Brejchová v roli roztomilého pubertálního diblíka. Skoro bych řekl, že svými hereckými kreacemi překovala poněkud prkennou Renatu Olárovou v hlavní roli Heleny. Jinak v tom celém příběhu mě zaujalo ono dilema, kterému je vystavena Helena, pokud jde o výběr mezi svým synem a její novou láskou Mirkem. Zajímavý nápad s koncem alias "začátkem" filmu.

♫ "Bylo nás tam roku onoho, dvanáct roků statných lodníků, zpívali jsme svoje johoho, johoho, pod plachtami blíže rovníku..." V tmavých zákoutích bratislavského přístavu můžeme narazit nejen na statné lodníky, ale především na tajemnou mladou ženu (Hana Vítová). Její příběh o tom, jak se dostala do područí jednoho hypnotizéra, se zdá být skoro k neuvěření. Do poslední chvíle jsem s napětí očekával, zda ten příběh bude mít šťastný konec a do posledního dechu pak sledoval, co se odehraje na palubě lodi Kormorán. Celý film Františka Čápa s minimálně částečně noir atmosférou (deštivého dne) a působivou hudbou Jiřího Srnky mě dokázal dokonale vcucnout a nepustit.         

"Nemějte obav, tohle jsou ta nejsmradlavější morčata v Rakousku-Uhersku!" Ze všech těch Haškových povídek ve filmovém (lehce groteskním) hábitu Oldřicha Lipského a s bryskním doprovodným komentářem Jana Wericha je jednoznačně nejvtipnější ta druhá o zatoulaném křečkovi v gauči a následných pokusech Jaroslava Marvana o jeho vypuzení, při nimž  postupně přivede do gauče téměř celou "zoologickou zahradu". Opravdu vtipná skeče.  Bavila mě vcelku ještě i povídka první, v níž mladičký Vladimír Pucholt hraje studenta, který ze strachu z písemky z latiny utekl během hodiny a zamknul se na hajzlíku („Ano i pana školníka lze použíti coby páčidla, ano…“ :D). Zbylé dvě mě už spíše nudily, snad jen Werichův komentář zůstal občas vtipný.

"A můžeme křičet a můžeme zpívat. Mášenka je vzhůru. Ale rozespalá. Jeje, ta je rozespalá. Znáte ženy, ne?" - "Rozespalý? Ty já hlavně." Tahle herecká etuda na opilecké téma by mě asi normálně moc nebavila. Ale jednak je to dílko od klasika (A.P. Čechov) a pak pánské herecké trio v čele s Janem Werichem  je zde vskutku skvostné. Libo ještě "okurečku"? Jiřina Šejbalová Vám ji ráda nabídne...

Na tomto snímku jsou rozhodně nejzajímavější záběry na bourání starého Mostu a už jen čistě kvůli tomu stojí za to tuhle jinak hodně průměrnou detektivku shlédnout. Samotná zápletka je docela zajímavá, byť by mohla být o chlup ještě lepší, kdyby divák to, že Trojan (Jiří Adamíra) svou ženu nemohl zabít, v tom úvodu neviděl.  Připomínku bych jinak určitě měl k hudbě Ladislava Štaidla, která mi místy, vzhledem k  samotnému (smutnému) ději, nepřišla úplně příhodná.