Ironfood

Scénář je ještě dementnější, než je u tohoto typu filmů obvyklé. Smysl nedává celkový děj a často ani jednotlivé scény. Nejsou tu žádné pořádné hlášky a akční scény také nejsou žádný zázrak. Postav je tam sice jak na orloji, ale žádná nezaujme. Jared Leto jako Joker mi vůbec nesedl, nijak bohužel mě neoslnila ani Margot Robbie v roli Harley Quinn.

Na rozdíl od jedničky už to na čtyři hvězdičky nestačilo, ale pořád slušná zábava. Bohužel děj už je slabší, je tu méně  dobrých hlášek i humoru, zato více nelogičností.

Podařená akční kriminálka s dobrým příběhem, dobrými dialogy, sympatickou Rosamundou a občas i povedenými humornými prvky. Nijak mimořádně oldschoolové mi to nepřipadalo, ale možná je to tím, že já sám ještě patřím do staré školy:-)

Nejsvětlejším prvkem tohoto dílu je výborný fórek inspektora Brackenreida se sandwichem. Naopak hodně otravná je linka s malým basketbalistou.

Přišlo mi to o něco slabší než pozdější Spencerova westernová sólovka Buddy míří na západ. Podařenou Coburnovu postavu bohužel kompenzuje otravná postava dítěte, i když za její otravností možná z velké části stál nepříliš zdařilý český dabing.

Hlavní problém je slabý scénář, ani jedna povídka nemá žádnou zajímavější pointu nebo aspoň nějaký zajímavější nápad. Nejlepší mi přišla prostřední povídka, asi díky Menšíkovi a jeho vtípku o vojně a letadlech, který si možná do scénáře přidal sám:-)

Nečekal jsem žádný velký zázrak, ale přesto to bylo docela zklamání. V podstatě jediné, co tu fungovalo, byla nostalgie, a to ještě zdaleka ne na 100 procent. Takže spíše slabší 3*.

Od Ritchieho bych teda čekal trochu víc. Nejlepší je asi začátek, kdy člověk ještě neví, kam se to vyvine, slušná je i první Stathamova akce. Bohužel se pak ukáže, že příběh není moc propracovaný. Dialogy taky nejsou žádný zázrak a závěr mi přišel vyloženě slabý.

Vizuální stránka není špatná, ale scénář je naprostá slátanina plná nelogičností, chaosu a nejasné motivace postav a zároveň bez jakéhokoliv zajímavějšího nápadu. V důsledku toho už jsem v závěru moc netušil, kdo, s kým a proč vlastně bojuje, a upřímně řečeno, bylo mi to  srdečně jedno. Když už se Jákl rozhodl umístit děj před začátek husitské éry, čekal jsem, že to bude nějaký komornější příběh z Žižkovy lapkovské kariéry. To by podle mě fungovalo mnohem lépe, než cpát tam vysokou politiku, naprosto nevěrohodnou romanci s příbuznou francouzského krále a křečovité odkazy na budoucí husitské hnutí.

Sympatické kulinářské téma a kvalitní herci. Problémem je poněkud slabší konec - samotná pointa sice není úplně špatná, ale je podána příliš polopatisticky, chtělo to ještě nějak vyšperkovat.