Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Animovaný
  • Drama
  • Akční
  • Sci-Fi

Recenze (20)

plakát

Mrtví jako já (2009) 

Přestože je přítomnost příběhu znatelnější než v kterémkoli jiném díle, je strašně slaboučký a rozuzlení ne zrovna originální a vtipné. Velká škoda Daisy, protože v seriálu byla doopravdy zajímavá a komplikovaná postava, ač to tak možná ze začátku nevypadalo. Její náhradnice je asi nejchabší článek celého filmu, ať už z pohledu hereckého nebo vizuálního (přece jenom byla Laura Harris poněkud krásnější a vznešenější). Každopádně George nezklamala a stále je zábava dívat se na její "mouchy-snězte-si-mě" ksichty.

plakát

Přízraky (1996) 

Příjemný mix Ghostbusters a Beetljuice. Hororové prkvy jsou sice minimální a spíš jsou pojaty komediálně. Skvělá odpočinková komedie.

plakát

Avatar (2009) 

..aneb revoluce kinematografie se nekonala. Avatar je jistě skvěle vizuálně propracovaný film. S ohromující věrnostní zobrazení jak už fauny a flóry lesa, tak Avatarů samotných. Dokonalé využití technologií posunují vizuálně toto dílo do skoro nedohlédnutelných výšin, přestože 3D na mě až tak nezapůsobilo, možná díky redukci barev. Ovšem co z toho, když filmově to nestojí za nic. Příběh je jednoduchý, romantika a emoce jsou vcelku plytké. Celé dění je poněkud jednorozměrné - boj dobra a zla jasněji snad už zachytit nejde. A k tomu všemu velká předvídatelnost a otřepané hlášky zelených mozků zapřičiní, že si z kina odnesete pouze obrovský vizuálně zážitek, o filmovém se to už bohužel nedá říct. Dokážu si Avatara představit jako přelomovou počítačovou hru, ale film přelomový určitě ne. Tři a půl hvězdy za krásný barevný svět a Na'vi.

plakát

Záhada Blair Witch (1999) 

Kdybych doopravdy věřil, že jde o pravý materiál a ne o film, možná by to bylo děsivé. Takhle mi to přišlo pouze nudné, kupodivu natahované prázdno s otřesnými postavami. 2* za originální nápad.

plakát

Pohádky na dobrou noc (2008) 

Chvilkama úsměvná rodinný komedie s pěkným námětem, ukrutně nevtipným Sandlerem, vcelku milým vykuleným morčetem, překvapivě vtipným Brandem a klasickým schémat všech rodinných komedií. Pro děti ale určitě stále příjemně zábavné.

plakát

FlashForward - Vzpomínka na budoucnost (2009) (seriál) 

Skvělý námět, který už ale není tak skvěle dovedený do praxe. Hlavní postavy jsou mi tak trochu ukradené a nezáleží mi bohužel na jejich postupném odkrývání budoucnosti. Všechno je zbytečně protahované, že už není místo pro napětí a očekávání. Škoda první dva díly byly velice zajimavé, od třetího se to už bohužel jenom táhne.

plakát

Samurai Champloo (2004) (seriál) 

Jedno z nejoriginálnějších a nejvíc cool anime co se dá najít. Určitě ne každému se může líbit švihlá trojice hrdinů putující starým Japonskem za zvuku hiphpových beatů, ale myslím, že to je úžasná zábava i pro odpůrce hiphopu. (Samozřejmě srovnávat Samurai Champloo a Ghost Dog je čirý nesmysl, jediné společné jsou samurajové a rap.)

plakát

Kigeki (2002) 

Příběh se dá shrnout přesně tak, jak napsal Artran - doopravdy není to nic složitého. Ovšem většina dnešních celovečerních filmů má chabější děj a Kigeki má velké plus a tím je atmosféra a mystičnost, která se dá tušit a přesto ji cítíte naplno. Možná to dělá překrásná hudba, moc pěkná stylizace nebo spojení s knihami. Každopádně Kigeki funguje a zapůsobí na vás, ať už jakkoli.

plakát

Antikrist (2009) 

Lars von Trier se opět předvádí a servíruje divákovi silné dílo a neotřelé vizuální zpracování. Když říkám silné nemyslím tím emocionálně silné jako Tanec v Temnotách nebo Dogville, ale silné v zobrazení násilí a sexu. Možná se tím snažil Trier vyjádřit bolest a utrpení duše ovšem tohle uberporno pojetí mi doopravdy nesedělo a připadalo mi bezduše zaměřené na šokování diváka (možná jsem jen nepochopil co chtěl tím vším pán režisér říci). Jestliže v Tanci Lars tlačil na pilu, tady ji už totálně rozdrtil. Na druhou stranu výtvarné pojetí kapitol bylo zajímavé - krásně se do filmu hodilo a vůbec vizualní zpracování musím vyzdvihnout (nevím zda to byl záměr, ale jedna ze závěrečných scén mi připomínala obrazy Hieronyma Bosche). Přesto upřímně obdivuju odvahu Willema a Charlotte, že šli do natáčení.